Prielom Hornádu s paddleboardem

Tento více než deset kilometrů dlouhý kaňon se nachází na úseku řeky Mýto – Čingov a byl přes třicet let vodákům zapovězený. Nachází se totiž v nejpřísnější zóně Tatranského národního parku. Naštěstí v roce 2016 pomyslné ledy ochrany přírody povolily a každý den může až 140 vodáků pozorovat vysoké vápencové stěny a užívat si vodu WW II.

První rok jsem splutí vynechal, ale už od podzimu mě Jožko z Jasné upozorňoval, že v roce 2017 si to nesmím nechat ujít. Zorganizoval velice slušnou SUP partičku i doprovod v podobě nafukovací kánoe, zajistil povolení a přislíbil i účast fotografa. Já jsem se s ním chtěl už dlouho potkat a představit mu naše nová prkna, a tak jsem si na prvního máje 2017 udělal výlet na východní Slovensko.

Cestu autem spočítal mistr google na víc než šest a půl hodiny. Vzhledem k tomu, že vlakem to nebylo o moc déle, zvolil jsem tenhle pro mě netradiční způsob přepravy. Nafukovací paddleboard má tu výhodu, že se vejde do běžného zavazadla, do našeho nového bagu se vejdou rovnou dva, a tak jsem s batohem velikosti sedlácké nůše vyrazil v pátek večer na hlavní nádraží v Praze. Ulovil jsem si místo v lůžkovém voze směr Košice a po sedmi hodinách jsem se probudil na nádraží v Liptovském Mikuláši. Po krátké procházce po městě mě Bubo vyzvedl a po delších raňajkách a balení jsme se vydali směrem na Poprad a dál k Hornádu v počtu pěti „SUPkárou“ a dvou „SUPkárok“.

Na nasedačce u mostu z Hrabušic do Betlanovce nás už očekávali strážci parku, kteří nás zkasírovali o deset eur (viz INFObox). Po nutném převozu aut jsme se vydali zpočátku meandrujícím potokem vstříc Hrdlu Hornádu, kde začíná vysutá stezka pro pěší a údajně i ta pravá vodácká zábava.

Rychlý tok a zkušenosti především z klidné vody zaručily pro všechny zábavu už v meandrující části řeky. Hornád je opravdu nádherný, až 300 m vysoké vápencové stěny a jehličnaté lesy člověku zamotají hlavu, do toho peřejky, které jsou na board tak akorát, aby je člověk zvládl, a k tomu všemu vyšlo počasí na jedničku. Ocitl jsem se v ráji – ve Slovenském raji!

Řeka byla po celou dobu splutí dostatečně hluboká a za našeho vodního stavu (89 cm na vodočtu v Hrabušicích) zcela bezpečná. Správci parku tok pravidelně čistí a prořezávají, i tak se ale najdou stromy, na které je potřeba dávat si pozor!

Celé splutí i se zastávkami nám zabralo zhruba tři hodiny času. V cíli je možné si na povolenku parku zaparkovat auto prakticky přímo u řeky a občerstvit se v místním bufetu.

Když máte rychlé kamarády a trochu štěstí, stihnete odpolední pendolino do Prahy, a tak se celá akce dá zmáknout za 23 hodin včetně cestování.

Článek původně vyšel v časopisu Pádler v roce 2017.