Představují se čtyři hlavní lidé z AVTS

Suchý jez se musí někdy dlouze a nepříjemně přenášet, ale stačí několik mailů a telefonátů a stane se zázrak. Kajakář i kanoista si mohou užít šlajsny, která by musela být jinak zavřená. Místo pádla si do rukou dali klávesnici čtyři lidé z AVTS výboru, aby vodákům v Čechách bylo líp. Přečtěte si, co o sobě napsali a proč je práce pro české řeky láká.

PETR PTÁČEK

Já a voda

Řeka je s mým životem velmi těsně spjata. Na řece jsem vyrůstal a trávil u ní většinu času. Je tak trochu ironií osudu, že můj praděda vybudoval na Metuji špatně sjízdný a hlavně špatně přenositelný jez s mlýnem, kdy přímo pod barákem nám protékala voda (náhon). Mnozí vodáci si určitě vzpomenou na zážitek, jak jsme zakrytým náhonem proplouvali v rámci kurzů, abychom se při výjezdu z tunelu nechali omýt malým stupněm s válečkem. Zažil jsem velké povodně a jen pohledem z okna jsem pozoroval, co dokáže udělat taková masa vody. Házel jsem žabky, chytal mřenky do ruky a samozřejmě jsem na řece i pádloval. Voda je život a čím jsem starší, tím víc si myslím, že je řeka inteligentním živým organismem. Jen my ji bohužel moc nerozumíme.

Proč jsem ve výboru AVTS?

Jelikož jsem o založení asociace velmi usiloval a inicioval jej, bylo by ode mě trochu divné, kdybych se nesnažil ovlivňovat její další vývoj. Bez AVTS bychom nemohli vstupovat do vodoprávních řízení nebo do udělování výjimek z ochrany přírody, a tak bychom nemohli hájit vodácké zájmy. Bohužel 30 let nikdo na úřadech naše požadavky neprosazoval, a proto jsme přišli nebo i přicházíme o mnoho dobrých terénů. Byl bych rád, pokud by vodáci vstoupili jako členové nebo přispěli na naši činnost, protože AVTS je o každém jednotlivci. Není to projekt půjčoven či vodáckých firem, jak by se mohlo zdát, je to o jednom velkém sdružení všech, kteří chtějí naše řeky zachovat i pro příští generace.

Můj příběh

První milník v mé vodácké kariéře byl vstup do vodáckého oddílu Albatros ještě během minulého režimu. Sice jsme byli organizovaní jako děti pod pionýrem (jinak to dříve nešlo), přesto nás vedoucí vedl ke skautingu a trampingu. Jezdili jsme hodně po našich řekách nejprve s dřevěnými pramicemi, pak s laminátkami a občas jsme zavítali na řeky do bývalých socialistických zemí. Druhý milník bylo založení webu www.raft.cz, který spravuji již 21 let. Díky tomu mají vodáci aktualizované kilometráže z mnohých zemí včetně stavů sjízdnosti. Těch je již přes 400 a to nejenom z ČR, ale také ze Slovenska, Chorvatska, Polska, Bulharska, Slovinska… Pak následoval projekt nebezpečných a suchých jezů + další práce pro vodáky na třeba změně legislativy. Třetím milníkem z budoucího pohledu bude určitě založení AVTS.

BOHUMIL „MÍLA“ PRAŽÁK

Já a voda

V jedné písničce se zpívá o tom, že řeka je cesta, co nepráší. Mě řeka provází od 12 let, kdy jsem poprvé usedl na Orlíku do kánoe. Na prázdninách jsem hltal román Sedmičku o klucích, kteří vyrazili na vodu. No a samozřejmě také Proč bychom se netopili od Zdeňka Šmída, s kterým jsem se později i několikrát setkal osobně. Knížky vystřídala opravdová vodácká realita a krása řek mi učarovala. Od malička jsem se vyhýbal koupání v rybnících a řekách, ale když někde byla loďka, voda mě přitahovala. Řeka má svoji vůni, svůj život, zvuky, atmosféru a je u ní krásně. Řeka znamená život.

Můj příběh

Ve 13 letech jsem poprvé jel na puťák na Ohři na těžkých vojenských člunech s Teslou Strašnice. 14 dní nám propršelo. Ale řeka mi učarovala a já pak každý rok jel na prázdniny na vodu. Ve 20 letech jsem založil vodácký oddíl VTO Dronte, který jsem vedl 15 let a vychovával děti k vodáctví. Následně mě vodáctví začalo živit, založil jsem firmu Dronte s.r.o. Začínal jsem s pěti loděmi a postupně vytvořil půjčovnu nejenom v Čechách na Ohři, ale také na Hronu na Slovensku. K tomu jsem pořádal vodácké folkové festivaly jako například Folková Ohře, Folková loděnice. Začal jsem spolupořádat vodácké akce jako Odemykání Cidliny, splutí Rokytky nebo Noční romantickou plavbu po Teplé. Později jsme spolu s přáteli založili první Vodácké muzeum ve Zruči nad Sázavou, kde pravidelně plujeme na Retro plavbě. Mým velkým vodáckým zážitkem bylo splutí Colorada v Americe, částečně na raftu a na kajaku. Čím jsem starší, tím více mě než těžké vodácké terény láká klidná přívětivá tvář řeky.

Proč pracuji ve výboru

Horníci kdysi měli pořekadlo: „Samo se nenakope.“ A tak i když mě netěší schůzování a vysedávání před počítačem, rozhodl jsem se přiložit ruku k dílu. Z minulosti jsem nasbíral zkušenosti při jednání na úřadech, se starosty a s hejtmany, zejména na řece Ohři, kde jsme v rámci Vodácké Ohře vybudovali vodáckou stezku, podíleli se na přestavbě jezů a opravě kanálu v Kynšperku nad Ohří. Když začala vznikat AVTS, přišlo mi logické přispět svými znalostmi a zkušenostmi.

PAVEL „EŠUS“ ŠÁLEK

Co pro mne znamená vodáctví

Vodáctví, tak jak ho mám v sobě zakódované, je pro mne čisté kamarádství svobodných, rovných, i když trochu drsných a hodně praštěných lidí.

Proč jsem vstoupil do AVTS?

Na vodu jsem začal jezdit v roce 1969. To byla ještě doba, kdy jsem mohl přijít k ohni úplně cizích lidí, přinést trošku dřeva a posedět. Ráno jsem místo ohniště našel pár drnů a jel dál.

Potom jsem poznal dřevěné pramice, mozoly od pádla, puťáky a hrdost na to, že ty mozoly jsou od tvrdé práce. Pak přišly laminátky, oddíl Bohemky, chlupatější voda. Ale taky nesmyslné příkazy shora, sucho pod jezy a problémy spojené s rozrůstající se vodáckou společností.

Když jsem se pokoušel nějaké problémy řešit v rámci mého působení ve výboru sekce turistiky spolu s Petrem Ptáčkem (třeba nebezpečné jezy nebo sucho pod nimi), tak jsem narážel na stanovy ČSK, protože ČSK v nich nemohlo mít ustanovení, které by nás pustilo do vodoprávních řízení. Taky mi bylo proti srsti, že okolo vody se motá dost organizací, které nenacházejí společnou řeč. Na vodě jsme jedna společnost – vodáci, a je jedno, kdo z které organizace je. Myslím si, že přišel čas, abychom se ve snaze zajistit pro nás smysluplné podmínky a pravidla sjednotili. Pokud to neuděláme my, tak to za nás udělá někdo jiný. Chci vrátit pojmu vodák jeho původní význam, chci, abych se za tohle oslovení nemusel před lidmi stydět. Pro to všechno jsem vstoupil do AVTS.

LENKA ŘÍHOVÁ

Lenka působí ve vodáctví 19 let a to v půjčovně lodí Bisport na Sázavě, kterou od letošní sezony vlastní. Má velké zkušenosti s organizací akcí pro jednotlivce i skupiny, zkušenosti z call centra a pod palcem má systémy a marketing. V AVTS má na starosti přihlášky, platby a další administrativu.

Lenka je akční člověk, který jde za svým cílem. Asociaci chápe jako hodně důležitý spolek, který může pomoci společnými silami chránit práva vodáků. Asociace je o nadšení, odhodlání, vytrvalosti a postupných malých krůčcích, které vedou k velkým výsledkům.