Typická vodácká podzimní legrácka – Bečvárka se letos konala jen s malým počtem účastníků. Pádleři, kteří dorazili, si sjezd ale o to víc užili.
Na hlavičku trefila hřebíček Renata – nadotaz, proč se něco takového vůbec jezdí, odvětila: „Protože je to hovadina anic jiného neteče!“ Legrace jsme si užili vrchovatou měrou – zaseknuté pádlo podstromem a kamarád odplouvající v dál, rána od ohradníku na krávy,eskymování ve lžíci vody a ochutnávání bahýnka po skoku z mostku nastartu.
Pod Mlékovickým mostem nebylo koryto upraveno, což zvyšovalo nároky na ovládání lodě a litovali jsme, že s sebou nemáme mačetu, ale přenášeli jsme jen jednou. Naše dovednosti prověřil také slalom mezi naplaveninami. Vzhledem k tomu, že se často dalo dosáhnout oběma rukama současně na protilehlé břehy, zvládly to bez potíží i nejslabší kusy naší skupinky.
Před Mlékovicemi jsme z řeky utekli – voda se vytratila a přes kopřivy a rákosí se projet prostě nedalo.
