Malé dítě stojí na břehu rybníka a v ruce svírá dřevěnou lodičku. Bojí se, že svoji loď již nikdy neuvidí. Rybník je v jeho očích oceánem a drobné vlnky pleskající o kaménky na břehu, mořským příbojem. Zamáčkne slzičku a zlehka položí člunek na hladinu. Závan větru napne plachtu a o lodní příď se rozstříknou první vlnky. Obavy vystřídá radost.
Maličká plachetnice se rychle vzdaluje od břehu vstříc novým dobrodružstvím. Na vrcholku stěžně vlaje Jolly Roger a Port Royal zůstal za zády. Po Flibustýrském moři pluje brigantina, bílé plachty září na stěžních. Veze ten nejcennější náklad, kupu dětských snů a nadějí.
Možná právě zde se rodí touha usednout do lodě, přeplout rybník a vydat se po proudu potoka k řece a po ní do dalších větších řek, jezer a moří. Poznat kraje, kterými protékají a hovořit s lidmi, kteří žijí u jejich břehů.
Přetočila se léta a místo nás stojí na břehu rybníka naše děti.
Nádhera!