Parsęta a Radew – vodáci, objevte skvostné přírodní úseky typicky polských řek

Parsęta

Parsęta má stejně jako Rega pro české vodáky jednu přitažlivou výhodu. Cesta na ni je o několik hodin kratší než na ostatní toky v oblasti. Ale současně je řeka přece jen o něco málo špinavější a více civilizovaná než například Lupawa či Slupia. I proto je Parsęta pro Poláky až druhou volbou v pořadí splouvání zdejších řek.

O to méně lidí na ní potkáte, což v polských poměrech znamená, že tady není skoro nikdo. Parsęta končí svou pouť v moři v poměrně velkém městě Kolobrzeg. Radew je pak nejdelším přítokem Parsęty, do které ústí v městečku Karlino. Obě řeky jsou svým charakterem podobné svým kolegyním. Koryto je písčité, místy řeka proráží pradávné morénové valy, a to se pak se objevují v korytě i charakteristické červené kameny skandinávské žuly. Taková místa jsou pochopitelně ta nejmalebnější. Poláci je nazývají „przelomy“, řeka se v těchto místech zahlubuje mezi vysoká a strmá „urwiska“. V korytě se objevuje řada překážek, občas i mírné peřejky, mělčiny, proudy a pochopitelně i řada popadaných stromů.

Ve chvíli, kdy řeka opustí les, začíná meandrovat v lukách, pastvinách a mokřadech. I když Parsęta a Radew nejsou tak čisté jako třeba Lupawa nebo horní Drawa, i tak jsou plné vodních rostlin i ryb. Jen v bažinatých úsecích se voda kalí a také se objevují komáři. Trefili jsme se do období jejich plné aktivity, a tak třeba bivak v mokřadech kolem Radewu bude už navždycky patřit k těm nezapomenutelným adrenalinovým zážitkům.

Všechny zdejší řeky tečou zhruba stejným směrem, tedy k severozápadu. Prameniště Parsęty je v nadmořské výšce kolem 150 metrů v oblasti Drawského Pojezeří, kde pramení i další řeky ─ Drawa, Gwda, Pilawa a další menší toky. Splavný úsek Parsęty je dlouhý asi 120 kilometrů, ale nutno říct, že kilometrické údaje z různých popisů se dost rozcházejí. Zejména meandrující úseky jsou délkově značně podhodnocené, naopak v dolní části kolem Karlina se kamsi ztratí zhruba pět kilometrů toku, což nám administrativně pomohlo k velmi zajímavému dennímu výkonu…

Pokud se chcete vyhnout přetahování valné většiny kmenů, je nejlepším místem pro začátek splutí Parsęty most na silnici mezi Bilogardem a Polczyn-Zdroj, odkud řeka nabízí asi 90 kilometrů toku. O několik kilometrů proti proudu od zmíněného mostu leží osada Osówko, kde případně můžete u protipovodňového poldru najít vynikající místo i pro vícedenní nouzové táboření.

Ještě víc proti proudu nad Osówkem pak leží velmi zarostlý a obtížný úsek, který je podle polských popisů vhodný pro opravdové „survivalovce“. Na Parsętě jsme se naučili další polské slovo, které se v popisech téhle řeky objevuje až nepříjemně často. Tím slovem je „zwalisko“, což znamená něco jako zával. V praxi jde o místo, kde neleží přes vodu jeden padlý strom, ale kde takových stromů je hned celá armáda. Typickým zwaliskem je meandr, kde řeka ukusuje vysoký břeh lesa a podemleté stromy se skládají do koryta jeden přes druhý.

K tomu se přidávají přičinliví bobři, kteří okusují větve a výmladky do opravdu nebezpečných špiček. A protože řeku nikdo nečistí, přibývá stromů, zwalisek i bobrů. Jeden břeh je vysoký, na druhém kopřivy nebo neprostupná bažina. Překonávat zwaliska je většinou nejlepší přímo korytem, přetažením lodí přes padlé kmeny. Když zvládnete balancování na mokrých kládách a pochopíte ten správný postup, nevšímáte si pavouků, hmyzu v nose a listí za krkem, pak není překonávání zátarasů příliš obtížné, ale v každém případě je to velmi časově náročné. Větší vodácké skupiny neustále čekají. A tak je to pochopitelně i velká zkouška trpělivosti, ohleduplnosti a schopnosti si pomáhat.

Nejvíc zapadaný je právě asi osmikilometrový úsek před Osowkem, od mostu u Starého Debna. Polské popisy před tímhle úsekem varují a udávají dobu splutí až deset hodin! Stihli jsme to rychleji, ale o moc ne…

Na druhou stranu je tenhle úsek i velmi krásný a může být učiněným rájem pro milovníky přímého kontaktu s přírodou. Skutečně nepoznamenaná říčka se tady trochu podobá Ploučnici, ovšem z dob, kdy ještě nebyla prořezanou dálnicí, kterou je dnes. I horní Parsęta by šla poměrně snadno pročistit, ale to je jistě úkol pro místní. Často jsme litovali, že na desítky menších větví nemáme alespoň ruční pilku.

Dolní Parsęta a Radew už prořezané jsou a kromě čerstvých překážek tam už žádné delší zdržení nehrozí. Nejvhodnějším typem plavidel pro takovéhle toky jsou určitě plastové kánoe. Laminátky po dřevu kloužou podstatně méně ochotně a jsou přece jen křehčí. Ovšem sehnat v Polsku půjčovnu, která nabízí klasickou otevřenou kánoi, není vůbec jednoduché. V nabídce jsou v naprosté převaze dvojkajaky, na kterých polští vodáci v převážné většině jezdí. Jejich nevýhody jsou jasné – dlouhá a neskladná pádla, nedostatek prostoru pro bagáž a v neposlední řadě i obtížnější vysedání a nastupování. Vylézání z kajaků na kmeny uprostřed řeky jistě není tak snadné jako z otevřené deblovky.

Od protipovodňové hráze polderu u Osówka začíná úsek zmíněného „przelomu“ řeky, a tady i velmi krásná část toku. Překážek je pořád dost, ale většinou jdou překonat bez opouštění plavidel. Přírodní scenérie ukazují tvář tak typickou pro polské poledovcové toky. Dole v rokli čistá proudící voda, kameny a písek, tůně a mělčiny, kapradí a rákosí, o pár metrů výš vyprahlé borovicové lesy, jalovce a břízy. Hra barev, zvuků a vůní. Pravé hřiby jsme sbírali přímo z lodi…

Takovéhle úseky jsou tím, co v Čechách nenajdete, a proč se jezdí stovky kilometrů do Polska na vodu. Nejhezčí úsek přelomu Parsęty spolu s mírnými peřejkami končí u Byszyna a postupně se změní v meandrující tok, který se loukami a pastvinami došine do města Bilogardu.

Na konci města se nabízí další oficiální „przystaň kajakowa“, což je v tomhle případě místními pejsky dost znečištěná louka s několika dřevěnými lavicemi a přístavním molem. Od Bilogardu je bohužel další tok upravený protipovodňovými hrázemi a jedním jezem v Roscinu. A tak jsme další plavbu přerušili a přejeli na přítok Parsęty, na Radew.

• Tištěný vodácký průvodce Parsęty ani Radewu neexistuje. Na internetu se dají dohledat poměrně přesné popisy i kilometráže obou řek, například zde.
• Parsęta a Radew jsou méně navštěvované. Poláci preferují Slupiu, Lupawu a Lebu, které jsou první volbou i pro nás. Jsou hezčí, zajímavější a čistší než právě Parsęta a Rega.
• Cesta na Parsętu i další toky Západního Pomoří je z Prahy (mimo dopravní špičku) poměrně pohodlná a rychlá. Po českých a německých dálnicích kolem Drážďan, Berlína a Štětína se dá cesta do Karlina i s přestávkami zvládnout do osmi hodin. Ze severních Čech i z Moravy je výhodnější cesta přes Polsko.
• Parsęta a Radew jsou pro vodáky částečně zpřístupněné. Občas uvidíte kilometrovníky. Zdejší svazek obcí vytvořil i několik oficiálních míst (przystaň kajakowa) kde mohou vodáci přespat. Na Parsętě to jsou lokality: Osówko, Bialogard, kemp Karlino, Wloscibórz a Zabrowo. Na Radewu pak tábořiště Bialogórzyno. Všechny lokality vyjma kemp v Karlinu jsou poměrně zanedbané a neudržované, ale bezplatné.
• Vplutí na kánoi či kajaku do přístavu Kolobrzeg a výjezd do moře není běžně povolen. Je třeba žádat o povolení na velitelství přístavu.
• Parkování podél moře (nejblíž k moři je např. úsek mezi Grzybowo – Rogowo) je možné jenom na placených místech. Cena se pohybuje kolem 10 – 15 zl za den, ale v případě pěkného počasí je míst málo. Příbřežní duny jsou chráněnými územími a nesmí se na ně vstupovat, ani se pohybovat lesem za nimi (kvůli nebezpečí požárů). Příchody k parkovištím od moře je třeba dodržovat. Celá oblast je dopravně přetížená turistickým plážovým ruchem.
• Nákupní možnosti jsou časté. V Kolobrzegu, Bialogardu i Karlinu mají supermarkety i bankomaty. Ceny v obchodech jsou podobné jako u nás, alkohol je dražší. Horší je to s hospodami. Najít místo, kde mají točené a chlazené pivo, je obtížné. To neplatí v Kolobrzegu, kde je naopak hospod obrovské množství. Vyhlášené jsou polské „smažalnie ryb“, kde se dají koupit vynikající jídla z čerstvých ryb.
• Pro milovníky historie a archeologie se nabízí lokalita Grzybnica u Radewu (mimo popisovaný úsek). Najdeme tady gótské kamenné kruhy a mohyly.

Radew

Řeka Radew se spojuje s Parsętou v městečku Karlino. I když to na soutoku tak nevypadá, je Radew zhruba stejně dlouhá řeka jako Parsęta. Splavných je asi 90 kilometrů. Radew by jistě byl hezčí řekou než samotná Parsęta, ale na jeho toku leží hned dvě dlouhé přehrady, které jsou mezi sebou propojené umělým kanálem. Původní koryto je bez vody. Proto se nejčastěji sjíždí až spodní úsek pod dolní přehradou Hajka. Odtud do ústí zbývá třicet šest kilometrů docela pěkného a přírodního toku.

Začátek pod přehradou Hajka je skutečně skvělý. Voda je ledová a stáním v přehradě perfektně vyčištěná, řečiště i okolí řeky kouzelné. Koryto je prořezané, a tak je plavba opravdovým požitkem. Řeka teče lesy a později i loukami, v kterých tvoří široké meandry. Na trase čekají dva nesjízdné jezy, které slouží jako přívod vody k rybím sádkám. V řece je ale vody pořád dostatek.

Charakter řeky se zvolna začíná měnit od železničního mostu na trase Bialogard − Koszalin. Asi právě v kontrastu se skvělým začátkem byl dolní Radew poněkud zklamáním. Při pohledu na satelitní mapy je okolí toku naprosto opuštěné, takže se zdá, že najít místo pro nouzové přespání nebude problém. Opak je pravdou. Okolí toku tvoří nekonečné podmáčené mokřady a nekosené louky, břehy jsou lemovány rákosím.

Řeka se zklidní, nevymílá už meandry a písečné náplavy jsou překryty blátem. Sedimenty a překážky zjevně zvyšují hladinu vody a spodní voda zamokřuje každý ďolík v okolí. Louky v okolí vody jsou mokré, plné rákosí a kopřiv. Najít suché a rovné místo pro víc stanů je skutečně velmi obtížné.

Od zámečku a osady Nosowo teče řeka souběžně s frekventovanou hlavní silnicí a provoz je docela slyšet. Až do Karlina si udržuje stejný bažinatý charakter. Jako nejvhodnější způsob splutí Radewu se tedy jeví využití tábořiště v Bilogorzynu, které sice leží jen asi deset kilometrů od Hajky, ale poskytne poslední možné a pohodlné táboření na oficiálně povoleném místě.

Druhý den je pak nejlepší dojet Radew až do Karlina, kde se zase nabízí komfortní tábořiště u místní plovárny, asi tři kilometry před soutokem Radewu s Parsętou. Po táboření ve volné přírodě byl pro nás kemp v Karlinu docela šok. V oplocené ohradě jsme si připadali trochu jako v kleci, ale výhody parkování aut i hygienické služby jsme s chutí využili.

Městečko Karlino je zajímavé asi hlavně tím, že se v okolí těží ropa a město má zřejmě dostatek veřejných peněz. A tak tady vedle normálně polsky zanedbaných soukromých domů i rozbitých silnic budují euro-park s vodotryskem, osvětleným blikajícími barevnými LED diodami, asfaltové cyklostezky a právě i veřejné koupaliště s navezenou pláží a půjčovnou rekreačních potřeb i kajaků.

Po spojení Parsęty s Radevem nabude řeka důstojné šířky ke třiceti metrům. Do ústí zbývá nějakých padesát kilometrů, které dozajista také stojí za splutí. Přímo ve městě čeká nesjízdný jez a dál i dva snadno splavné stupně s vlnami. Pod Karlinem má řeka znovu přírodní charakter, v meandrech často vidíme řady starých kůlů, které kdysi sloužily k fixaci břehů. Dnes jsou často i v polovině řeky, a mohou tak pro někoho být nebezpečné. Proud je docela svižný, koryto čisté, a tak se tady dá dohánět čas, ztracený v křovinách horní Parsęty.

Dolní úsek před městem Kolobrzeg už je klidný, meandruje v lukách a ve vzduchu už je cítit moře. Průjezd městem není snadný, číhá tu nesjízdný jez, je třeba ho přenést vlevo a plout starým korytem. Tady se dá najít i místní Kaufland, kde se dá přes den zaparkovat a naložit lodě. Ke vjezdu do přístavu po vodě potřebujete povolení, které se údajně dá získat na kapitanátu přístavu. Podle informací na webu se ale pro kajaky nevydává. Přístav je docela frekventovaný a určený i pro větší námořní lodě. Ústí řeky do moře je úzké a ohraničené plavebními zdmi. V případě protivětru se tady tvoří velké vlny, které mohou být v kombinaci s loděmi opravdu nebezpečné…

I v případě, že se povede vplout do moře, není vylodění na pláže jednoduché, a zejména nakládka lodí je spojená s dlouhým přenášením k placeným parkovištím. Kolobrzeg je stejně jako všechna přímořská letoviska hodně zaměřený na plážovou turistiku. Platí se za všechno a docela draze. Lidí je tu spousta a v případě, že se ve studeném baltickém větru mimořádně udělá přestávka a na chvíli se oteplí, pláže se bleskurychle naplní. Po týdnu stráveném na liduprázdných řekách (potkali jsme dvě lodi), je příbřežní mumraj civilizačním šokem, který je lepší si odpustit a oželet ten skvostný pocit vplutí do moře…