Pádlování na nenápadné, ale stále sjízdné Lužické Nise

I když na vodočtu svítí obyčejně červený semafor, znamenající nízký vodní stav, platí tenhle údaj víceméně jenom pro české území, kterým řeka protéká v délce zhruba 50 km. Dál tvoří přírodní hranici mezi Německem a Polskem až do svého soutoku s Odrou, která ústí u Štětína do Baltského moře.

Řeka je údajně sjízdná v jarních měsících už z Vratislavic nad Nisou. Tenhle úsek označujeme jako WW I, řeka je úzká a meandruje. Dál Nisa protéká Libercem, Chrastavou a Hrádkem nad Nisou, který leží nedaleko česko-německo-polského trojmezí. A právě odsud je řeka sjízdná víceméně celoročně.

Lodě položíme na vodu nedaleko autokempu Kristýna, kde je voda tak čistá, že nám Nisa může připomínat lecjakou řeku v Rakousku.

Řeka je mělká, klidná a mírný proud nás pomalu sune dopředu. Po asi kilometru uvidíme na levém břehu německou vlajku a na pravém českou a polskou, což znamená styk státních hranic těchto tří států přímo uprostřed řečiště. Podle plánu tady už roky měl stát kruhový most, který by spojoval všechny tři státy na znamení přátelství, zatím však z realizace nic není. Tady se dá bez lodi do Německa jenom přebrodit.

Kousek za tímhle bodem nás čeká jediný, asi metr vysoký stupeň na celém úseku. Je sjízdný, v létě to může trochu drhnout, ale nebezpečí nehrozí.

Díky Schengenskému prostoru bez hranic můžeme plout dál, Lužická Nisa, jak už bylo napsáno výš, tvoří hranici mezi Saskem a Polskem. Je krásně vidět, jak se voda s každým dalším přítokem z polí či okolních vesnic pomalinku zakaluje. Podjedeme několik silničních mostů, pěkný na fotku je vysoký železniční most, po dalších asi dvou kilometrech velký hnědouhelný důl a tepelná elektrárna Turow, z řeky si ničeho nevšimneme. Břehy jsou většinou zarostlé a ani silnice vedoucí v blízkosti řeky nás moc neruší. Občasné peřejky jsou už pryč, i tak pomalý proud zpomaluje a řeka se přibližuje definici voleje.

Z vody se dá zahlédnout pár staveb vesničky Drausendorf a po asi třech hodinách doplujeme k jezu, který je nesjízdný a u kterého na levém břehu v blízkosti bývalé elektrárny skončíme. Máme za sebou něco přes 11 kilometrů a nacházíme se na kraji obce Hirschfelde, odkud můžeme jet zpátky po silnici přes Žitavu do Hrádku nad Nisou, a to buď autem, nebo i na kole nebo na koloběžce, neboť po celé délce trasy vede cyklostezka.

Komu by 11 kilometrů na vodě bylo málo, ten ať si plavbu prodlouží o dalších tak 10 do městečka Ostritz. Celý úsek z Hrádku nad Nisou je ZW, řeka je vhodná i pro děti a začátečníky, a hlavně cestou nepotkáte tolik lidí a lodí jako na klasických letních řekách v Česku. Jedincům, kteří mají rádi podobné vodácké terény, můžeme doporučit i nedalekou Kwisu nebo Bobr na polském území. Kdo se nechce tahat s vlastní lodí, může využít půjčovnu u kempu Kristýna, kde je i jezero vhodné pro strávení odpoledne po nebo doby před plavbou. A je dobré si vzít nějaké občerstvení s sebou, protože v blízkosti řeky žádný kiosek nebo krámek není. Plavbě zdar!