ROZHOVOR o MS v paddleboardingu: Kristýna Babiánková – Na podmínky, které byly v Číně, se u nás prakticky nedá natrénovat

Závodilo se v disciplínách long distance, sprint a technical race. Za Českou republiku bojovali o cenné kovy Ondra Petrák a Kristýna Babiánková. Kristýna se s námi podělila o své zážitky, přičemž již na úvod můžeme prozradit, že tím nejlepším byl bezesporu zisk bronzové medaile v technical race!

Ahoj Kristýno, jak sis užila mistrovství?

Ahoj, jako prakticky každý závod na paddleboardech jsem si i tyto závody užila plnými doušky. Celkově to bohužel nebylo úplně dobře zorganizované, ale myslím, že propagačně to zvládli na výbornou. Tedy, svět mohl sledovat na pohled hezké závody.

Pro nás závodníky to bylo často bohužel docela složité. Absolutně neexistoval plán B. Třeba zmatečně několikrát přehodili long distance a sprint kvůli počasí, takže ani nebyli jednotliví jezdci v prostoru závodu, aby to pak zase poté, co je nemohli sehnat, vrátili zpátky. Několikrát měnili počet kol a délku trati a celkově bylo vidět, že si nebyli 100% jistí jak na to. Přes tyto zádrhele jsme se ale vždy nějak přehoupli a celkově se mi v Číně na závodech líbilo.

Co následovalo po příletu? Mohli jste hned trénovat? Byl někdo z týmů již na místě na delší trénink?

Team Rakouska a další tam byli třeba o tři dny dřív, ale jinak tam dlouhodobě nikdo netrénoval. Jediný čínský team měl místo dobře načtené, ale to je pochopitelné. Trénovat jsme hned nemohli, protože jsme se nemohli dostat k našim boardům. Jeden trénink jsme tak absolvovali na půjčených místních plovácích od pořadatelů.

Kolik jsi měla tréninků před závody?

Třeba 4 – 5 tréninků. Na místě bylo důležité si trochu načíst podmínky, ale hlavně se moc nevysílit před samotnými závody. Vzhledem k tomu, jak radikálně se podmínky na závody změnili, jsem ráda, že jsem nebyla na vodě třikrát za den, protože v tréninku bylo hezké počasí a bezvětří, zatímco v pátek začala malá bouře.

Měla jsi úplně nové prkno, jak jsi se s ním sžila?

Prkno jsem měla k dispozici i v ČR úplně identické (STARBOARD Sprint 14x 20‘75‘‘), takže jsem s tím neměla nejmenší problém. Pádlo jsem měla k dispozici úplně nové od STARBOARDU, ale jela jsem se starým TAMBO, protože jsem na něj zvyklá.

Plovák byl vhodný? Nebo by na ty podmínky bylo lepší jiné?

Problém se stabilitou jsem neměla, tak bych ani jiné nechtěla. Soupeřka Brianna z NZL jela na stabilnějším plováku Allstar, která je nepatrně širší, ale jde hlavně o zvyk a nemyslím si, že by bylo širší prkno výraznou výhodou. Je to zajímavé sledovat v závodním poli, že jezdci kteří přešli na SUP z surfových a windsurfových disciplín, jezdí raději na otevřených prknech než zbytek závodního pole, kteří používají plováky s vybranou palubou.

Povedlo se ti před závody dobře vyspat a najíst?

Ano, naštěstí se mi povedlo dobře usnout a jídlo před závodem jsem si taky hlídala.

Co zajištění stravy od pořadatelů, bylo na místě jídlo atd?

Při sprintech a technical race jsme měli nachystaný oběd a jiné svačiny, sendviče, takové evropštější jídlo. Oběd byl bohužel čínský, ale naštěstí bez pařátků.

Kde jsi viděla svoje šance na umístění jako nejlepší?

V technical race, protože mám dobré obrátky a stabilitu. Což se nakonec také potvrdilo, ale je fakt, že jsem si po startu víc věřila i v tom long distance závodě.

Jaký byl zahajovací ceremoniál, dostáli Číňané své pověsti co se týče pompéznosti takových akcí?

Byl ve čtvrtek, odvezli nás autobusem do velkého hotelu, který byl opravdu velmi luxusní. Na začátku jsme se fotili všichni společně před ICF bannerem jako v Karlových Varech na festivalu. Poté jsme měli ve velkém sálu společnou večeři mezinárodní kuchyně, kde se dalo dobře najíst. Představili se všichni přítomní z vedení ICF a společně zahájili MS za účasti 42 národů, to bylo zdůrazněno defilé vlajkonošů z řad organizátorů s vlajkami každé země, tedy i tou českou.

Pojďme už k samotnému závodu, začínalo se long distance. Jaké jsi z něj měla pocity?

Long distance měl být v pátek od devíti ráno na tři kola, šest kilometrů každé. Kolo den před tím zmenšili na cca pět kilometrů, ale dál tvrdili, že je to stále šest kilometrů. Junioři jeli naštěstí jen dvě kola. Závod ovlivnil silný vítr, který byl většinou sidewind (vítr ze strany). Vítr dosahoval síly až 20 m/s. Proto organizátoři několikrát odložili start, chtěli dokonce měnit počet kol, pak udělat sprint a long distance posunout na sobotu, ale nakonec se jel o tři hodiny později proti plánu závod v long distance na tři, respektive dvě kola.

Co ti nedovolilo jej dokončit?

Normálně jsem vystartovala a chytla draft za závodnicí z Číny Haoting XU. Zdálo se mi, že jede relativně pomalu, tak jsem se snažila ji předjet, ale to moc nešlo přes její vlnu, tak jsem měla radost, že šetřím energii a držela se za ní. V oblasti, kde nebyl vítr, ale jen vlny, se mi jelo opravdu dobře. Na prvních bójkách jsem se cítila stále dobře, ale na vnější otočné bójce, kde byl nejsilnější vítr se mi obrátka nepovedla. Vítr na chvíli přestal, tak jsem točila „na odhoz“ bez zašlápnutí paty boardu, ale najednou přišel silný poryv a ten mne odhodil poměrně daleko od bójky směrem na moře. Závodníci za námi otočili lépe, protože jim již vítr foukal stabilně. Já se snažila dostat více doleva, kde nebyl vítr takový, už jsem se dostala téměř na jejich úroveň, ale byla jsem stále o dost víc vpravo. Soustředila jsem se na vjezd do mariny, ale vlny se mnou mlátili ze strany na stranu, v tu chvíli jsem bohužel zapomněla na práci nohou a to zapříčilo můj pád. Ze silného větru jsem byla brzy podchlazená a vzhledem k tomu, že vedoucí skupinku jsem již neměla šanci dohnat, jsem se rozhodla raději závod ukončit a šetřit síly na další disciplíny. Hannah Krah z Německa na tom byla stejně, ta se zamotala hned na první bójce a silný vítr ji tam na dlouho podržel. Malou satisfakcí pro mne byla diskvalifikace Xu za to, že draftovala za lodí na vlně, aby nahnala ztrátu, z první bójky, kde jsme se potkali, a také draftovala ještě za svým bratrem, který, jak se později zjistilo, jel pravděpodobně závod jen proto, aby jí dělal vodiče a na trati na ní tak ve vhodném místě počkal.

Co bys na příště změnila?

Na místě se mi prostě nejezdilo dobře. Ani nevím, co bych měla udělat jinak.

Zařadíš nyní do svého tréninku jízdy v obtížnějších podmínkách?

Na podmínky, které byly v Číně, se u nás prakticky nedá natrénovat, protože takové podmínky jsou jen u moře a jen občas.

Co po závodě?

Po závodě jsem jela rychle na hotel, abych se zahřála. Tady zase Čína ukázala svoji příznivou tvář, protože jsem neměla telefon, tak jsem musela řidiče čínského taxíku navigovat přes jeho překladač sama, doprava, doleva, což v Čínském obřím městě byl docela problém, ale se štěstím jsem se dostala na hotel brzo a mohla si dát horkou sprchu, jídlo a jít spát.

Jak vypadal závod ve sprintu?

Sprint se jel na 200 metrů rovně v dráhách, které byly bohužel jen dvě a závodníci se tak na trati potkávali, nebyly to vyloženě kontakty, ale čekala jsem, že bude trať profesionálnější. Start byl bez boxů, ale údajně kontrolován kamerami. Startovalo se na pokyn READY-STEADY-GO, což zapříčinilo mnoho ulitých startů a jejich opakování. Pozitivní byla alespoň dobrá časomíra.

Jak probíhal tvůj závod ve sprintu?

V naší kategorii se jel jen jeden závod, tedy rovnou finále. Což jsme hodnotili jako nevhodné, protože nás devět se do drah těžko vešlo. Celou dobu jsem jela v těsném kontaktu s Briannou z NZL a myslím, že mne to trochu zpomalilo.

O kolik metrů jsi byla za vítězkou?

Startovala jsem jako třetí zprava. Nejlepší závodnice však byly na mé levé straně, bohužel jsem tak přišla o oční kontakt s největšími soupeřkami, což byla škoda vzhledem k motivaci k vyššímu výkonu. Když vezmu v úvahu, že sprint jedeme cca 12 km/h, tak jsem zaostala o deset metrů.

Jaký byl vítr, mohlo to ovlivnit výsledek?

Vítr vál z boku až zezadu a pár poryvů bylo, ale zásadní vliv na závod to nemělo.

Pozice v drahách byly určeny podle startovních čísel?

Jojo, přesně tak.

S výsledkem ze sprintu jsi spokojená?

Přišlo, že jsem měla na víc. Že jsem jela trochu rozhozená, že jsem nepracovala nohama, tak jak jsem měla natrénováno a jak jsem zvyklá, ale nejsem schopna si vysvětli, čím to bylo.

Co soupeři?

V mé kategorii jsem většinu závodnic znala, ale celkově to bylo zajímavé. Byli zde i závodníci z kanoistických klubů, kteří nebyli schopni se ani postavit. Takže jeden spadl třeba i přímo před startem, nemohl se vůbec postavit a trvalo poměrně dlouho, než se „nalodil“ a mohli závod pustit.

Co celkové porovnání kanoisté vs. paddleboardisté? Byl tam někdo se „zvednutým kolenem v kanoi“?

Nikdo takový tam nebyl. Byl tam sice početný team závodníků původem z kanoistiky a byly zde i modely plováků, které vypadaly jako kanoe, ale závodníci v nich normálně stáli a navíc výsledky které by od nich leckdo čekal, nezajeli. Sebastian Brendl a favorizovaní jezdci z Rumunska se sice dostali do finále, ale proti profíkům, kteří se specializují na paddleboardy neměli šanci. Bylo ale zajímavé sledovat chlapa jako horu, kanoistu, který byl na OH proti drobným jezdcům z SUP komunity.

Ještě něco dalšího tě zaujalo?

Bohužel ve sprintu byl ještě jeden zádrhel, a to systém postupů z jednotlivých rozjížděk. Ten, kdo nepostoupil z prvního heatu, měl opravný závod, z toho by logicky měl jít dál do semifinále a pak do finále. Organizátoři ale vymysleli, že vítěz opravného závodu postupoval rovnou do finále. Což byl problém, protože to byla výrazně snazší cesta než ten, kdo šel přes semifinále. Toto bylo v plánu i v technical race. Naštěstí i díky aktivitě Conora Baxtera to bylo na technical race zrušeno.

Jak probíhal tedy technical race?

Technical race ovlivnil extrémní odliv a příliv, což změnilo i samotnou délku tratě. Bójky byly sice stále na stejném místě, ale pláž s prostorem startu zmizela a museli jsme tak pádlovat dál. Bylo pět bójek, kolem kterých se točilo. Každé kolo mělo asi kilometr a půl. Dospělí dle jednotlivých kategorií jeli 2 – 4 kol a Juioři dvě kola. Startovalo se z pláže stylem Le Man a cíl byl také na pláži, kdy bylo nutné protnout cílovou čáru s pádlem v ruce. V půlce našeho závodu byl tedy povinný přeběh.

Cítila ses už od rána dobře a jela na dobré vlně?

V osm jsem musela být na brífinku a pak jsme tam jen čekali, takže jsem se nevyspala do růžova, jak jsem zvyklá, ale před závodem jsem se cítila dobře a na startu jsem ani nebyla nervózní. Moje startovní pozice byla nejdál od startovače, proto jsem neslyšela přípravné znamení. Zaslechla jsem až startovní gong. To mne trochu rozhodilo, běžela jsem k vodě, ale ve zmatku jsem nenaskočila ideálně na board, ten se naklonil, já musela řešit rovnováhu a tím hrozně zpomalila. Starty mi jdou velice dobře, ale toto byl za celou sezonu snad můj nejhorší. Musela jsem se tedy probíjet ze zadních pozic. Na první bójce jsem byla už u vedoucí skupinky, ale při otočce jsem byla atakována Číňankou Xu, musela jsem ji nakonec prostě rukou odstrčit abychom mohly jet obě dál, protože jsme do sebe byly prkny úplně zaklesnuté. Ujela nám tak vedoucí skupinka, včetně Hanny. Která se ale na další bójce také zasekla a bylo vidět, že řešila hrozně rovnováhu. Vítr mne na ni při otočce trochu hodil, a tak jsem ji bohužel shodila. Měla jsem z toho chvilku špatný pocit, ale na břehu jsme v pohodě, já za to navíc až tak nemohla. Kontakt je i v pravidlech povolený. Haniným pádem jsem se dostala na třetí pozici a tu jsem se snažila zuby nehty udržet. Povedl se mi přeběh a pak už jsem to do cíle nějak dorvala.

S třetím místem jsi spokojená, nebo myslíš, že bys měla na víc?

Je to samozřejmě super výsledek, ale myslím, že jsem měla všude na víc. Necítila jsem se nejlíp a celkově ty závody mi nesedli, tak jsem ráda, že je z toho placka.

Jaké bylo vyhlášení?

Oficiální vyhlášení mělo být v pět, ale závod skončil až kolem páté. Ceremonie byla odložena na 20 hod, ale nakonec byla v půl sedmé. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem zase vzala rychle taxi a jela na místo. Když jsem přibíhala, tak už vyhlašovali masters kategorii, které měli vyhlašovat až po nás, ale tím, že já jsem nebyla na místě, tak to odložili.

Jaké byli prizemoney?

Prizemoney jsou jen v hlavní kategorii, já mám tedy jen zážitek a medaili. Dostala jsem i květinu, kterou mi bohužel na závěrečném večírku někdo sebral.

Jaký byl závěrečný večírek?

Byl v tom nejluxusnějším hotelu ve skybaru s výhledem na OH stadion v 22. patře. Pivo teklo proudem a hlavně místních drinků bylo nepočítaně. Tím, že to byl pro mnohé poslední závod sezony, tak byl večírek dlouhý a hodně veselý.

Hned druhý den jste jeli domů? Cesta OK?

Jojo, jeli. Letěli jsme přes Paříž, kde jsme měli delší přestup, a tak jsme šli do centra, ale zvolili jsme špatnou linku metra pro návrat na letiště. Z té jsme naštěstí vystoupili, ale byli jsme někde na předměstí a opět bez telefonu. Budu si muset asi pořídit nějakou powerbanku, protože se mi vybíjí až nevhodně často. Museli jsme tedy zase přes někoho volat taxíka, ale ten měl zpoždění, tak nás na letiště vzal mladý francouzský pár, který byl asi na rande a my jsme mu jej přerušili, ale zase určitě dost zpestřili. Do Prahy jsme doletěli v pořádku s chutí na české jídlo, hodně zážitky a já ještě s tou placatou radostí, která zabírá to nejlepší místo u mne v pokoji.

Díky za rozhovor a těšíme se na další reporty z úspěšných závodů.