Sledujete-li cestu H2Omaniaků po Novém Zélandu, pak vězte že kluci už pádlují po Jižním ostrově. Report z jejich putování Severním ostrovem můžete omrknou právě tady a v kapkách pak najdete všechna dostupná videa. Já si myslím, že se na tý druhý polokouli mají docela dobře.
Devátá nejstarší loď světa Edwin Fox
Po přistání na Jižním ostrově ve městečku Picton jsme neodolali a navštívili muzeum věnované historické fregatě Edvin Fox. Tato úctyhodná prababička plachetnic, jež byla vyrobena z týkového dřeva v roce 1853 v Indii, drží hned několik nej. Jedná se totiž o 9. nejstarší loď vůbec a zároveň nejstarší obchodní loď na světě, která byla ve své době pojišťovnami hodnocena jako nejvíce bezpečná. Aby tento devíti set tunový drobeček mohl vůbec vyrazit na moře musel být naložen minimálně čtyřmi sty tunami nákladu, jinak hrozilo jeho převržení. Maximálně uvezl tisíc tun a k tomu 300 lidí. Cestu, kterou jsme my urazili letadlem za 30 hodin tato loď zvládla za dlouhé 3 měsíce. Na lodích tohoto typu dorazili předci 80% současných Novozelanďanů.
Park Abela Tasmana a seakajaking
Stále více začínáme pociťovat, že jsme na Jižním ostrově. Svědivé kousance od místních veleotravných mušek, zvaných sand flies, se množí a my stále častěji saháme pro repelent. A to je prý pouze začátek.
Výběžek Farewell spit
Další cesta nás vedla z Tasmanova parku stále na sever, až jsme dorazili k písečné kose vybíhající cca 30 kilometrů do moře. Tento úzký pruh země podléhá přísné ochraně. Proto je možné se sem dostat pouze s organizovanou skupinou speciálně upraveným terénním autobusem. Je možné využít služeb jedné ze dvou cestovních společností, které za odlivu vyráží na 4 až 6-ti hodinový výlet. My jsme vyrazili na vyjížďku s Chrisem, který nám připomínal krokodýla Dandýho. Dověděli jsme se o historii zdejšího kraje od prvopočátku světa až po současnost, pozorovali zdejší zvířenu a vyšplhali na nejvyšší písečnou dunu výběžku. Na konci výletu jsme měli jemný písek opravdu všude. Chrise Vám představíme také v jedné z příštích videoreportáží.
Pětihodinovým přejezdem jsme se dostali k řece Buller. Na jeho přítoku nazvaném Matakitaki river pojezdili v kajacích a rozhýbali ztuhlé svaly. Šlo spíše o turistickou záležitost plnou krásných výhledů.
Odtud to bylo jen kousíček ke Swing bridge parku. Zde je nejdelší lanový most na Novém Zélandu a kromě něj i spousta dalších zajímavých atrakcí. My vyzkoušeli dvě z nich. Přelet nad údolím zavěšení na kladce a Jet Boating. Jet Boaty jsou rychlé tryskové čluny jezdící až devadesáti kilometrovou rychlostí. Na řece jsou schopny až neuvěřitelných kousků. Každou chvíli máte pocit, že se člun s vámi rozbije o skálu, nebo případně převrátí v peřejích. Ty se jezdí po proudu i proti proudu. Vrcholným kouskem je otočka na místě z plné rychlostí, kdy máte pocit, že vás odstředivá síla katapultuje ven z člunu.
Den plný adrenalinu jsme ukončili na nedalekých Maruia Falls. Slunce bylo v ideálním postavení abychom tyto legendární 10 metrů vysoké vodopády mohli dát na kajacích a pořídit ty nejlepší možné záběry. Tři kamery na břehu a jedna na helmě kajakáře nám umožní připravit ze sjezdu videoreportáž jak na web, tak do chystaného filmu. Prozatím posíláme ze sjezdu alespoň pár fotek.
Od vodopádů jsme se vydali dále na jih, a dali si zase chvilku odpočinek od napětí a adrenalinu. Pancakes jsou kameny poskládané z tenkých vrstev na sobě nedaleko města Greymouth. Těžko popisovat, koukněte opět na fotku. Za nejsilnějšího přílivu, což je v těchto dnech kolem jedné hodiny odpoledne, mezi palačinkami vystřikují obrovské gejzíry vody, ale to jsme bohužel prošvihli, dorazili jsme až kolem páté odpoledne.
Přejeme hezkou zimu do Čech a za pár dní zase ahoj.
Další informace, články, fotky a videa najdete na webu projektu: zeland.h2omaniaks.com a h2omaniaks.com.
Text a foto: H2Omaniaks
