North Fork Championship 2016 pohledem kajakářky

S přibližujícím se datem North Fork Championship rostla i moje nervozita, jak se tam z White Salmon dostanu.

Domlouvání se na čemkoliv je tady ve Státech skoro horší, než smlouvání s babkou na marockém trhu. Každý vám řekne, že možná pojede tehdy a tehdy, možná pojede s někým jiným… Proto jsem už snad ani nedoufala, že bych se tam dostala. Nakonec mi jeden kajakář slíbil, že mě vezme do auta. Sice jsem celý úterek čekala, než se ozve, ale prý spravoval auto na cestu. Večer konečně jedeme. Cesta trvala věčnost, do okolí Banks jsme se dostali ve tři ráno a mě se rozjela bolest zubu. Po celou dobu NFC jsem tedy řešila zubaře, který není ve Státech levnou záležitostí a bohužel se mi nepodařilo dostat se na vodu. Jen jsem se snažila přežívat na prášcích proti bolesti.

Ráno jsem se nechala vyhodit u Kačky v raftovce. Ta poslala Chouťase trénovat na závod, protože si myslela, že se jede na trénink na kvalifikační závod na Lower 3, což je jednodušší sekce. Jenže Longovi jeli rovnou na finálovou závodní trať na Jacob´s Ladder a Chouťas neměl v tu dobu ještě ani singla, tak si to vystřihl hned na kajaku.

My jsme se regenerovaly po přejezdu. Odpoledne dorazila z Kalifornie i další československá posila – Kuba s Terkou, Matějem a Palem a tak mohl večer proběhnout pěkný večírek. A protože pršelo a nikdo z nás neměl ani stan, plachtu nebo cokoliv jiného – v Idahu je vedro a přece se pádluje bez trička, Matěj nám zařídil luxusní ubytování v chatičkách pod střechou.

Ve čtvrtek dopoledne se jel kvalifikační závod na tři míle dlouhé spodní sekci North Fork of Payette. Do sobotního finále se kvalifikuje pět prvních závodníků, dalších 25 je přednominovaných. Kluci bohužel neměli moc času na tréning ideálních lajn, ale i tak si vedli moc dobře. Pořadí prvních závodníků bylo velmi těsné. Osmému Palovi unikl postup o pouhé 3 sekundy, Matěj Holub byl jen o sekundu pomalejší než Palo. Chouťas skončil 33. I tak se kluci dostali do pátečního crossu, kam postupovalo 35 závodníků. Odpoledne kluci najížděli lajničky na Jacob ´s Ladder a zkoušeli chytat brány, které dělaly potíže i ostříleným proboaterům. Chouťas si stihl večer předělat klečení do kajaku, takže konečně mohl vyzkoušet Jakese v kleče, bohužel okusil i jeho drsnou tvář, když se zvrhnul a u břehu a dostal pěkně do hlavy od ostrých kamenů.

Večer jsme se vydali do Boise na promítání vodáckých filmů. Všichni jsme se pěkně nasoukali do luxusní kalifornské káry, sbalili pár piv a jelo se. Hlavním filmem na pořadu byl Chaising Niagara, který opravdu stojí za zhlédnutí, pak další produkce od místňáků až po nedávno natočené kajakářské porno z Kalifornie. Po promítání jsme se dlouho nezdrželi a jeli zpátky vyspat se trochu na další závod.

V pátek se jel kayak cross. I tam naši kluci nezaostávali za ostatními závodníky. Jelo se vždy po šesticích a do dalšího kola postupovali jen dva první závodníci. Chouťas vyhrál suverénně první rozjížďku a Palo byl ve své rozjížďce druhý. Mates vyfasoval silné kajakáře hned v první rozjížďce a tam skončil třetí. V dalších kolech už bohužel chybělo štěstí, a tak se kluci do finále neprobojovali. Na třetím místě nakonec skončil Kyle Hull, na druhé místo se propádloval Matiaz Lopez a první místo obsadil Dane Jackson.

Nechybělo ještě odpolední pádlování a nepádlovací část se mohla aspoň kochat pohledem na tréningové jízdy na Jacob ´s Ladder. Večer jsme se rozdělili na dvě skupiny, první jela do hot springs a druhá – já, Mates a Palo jsme jeli obhlédnout večírek, který nebyl nijak velký, závodníci se evidentně regenerovali před finálem.

Sobota – hlavní závodní den. Ráno jsme si dali lehkou rozpádlovací jízdu na South Forku. Troufla jsem si jet i s bolavým zubem, ale nejelo si mi dobře a zubu to také nepomohlo. Pak jsme se rozloučili s Kubou a Matesem, kteří se potřebovali dostat zpátky do Kalifornie. A hurá na závod. Konečně se udělalo pěkné počasí, a tak jsme nemuseli při fandění mrznout.

Závodní trať vede přes nejobtížnější peřeje North Fork of Payette – Jacob ´s Ladder a Golfcourse. Jely se dvě jízdy a na trati bylo šest bran. Celý závod byl velice napínavý, jen pár kajakářů bylo schopných projet všech šest bran. Nejvíce však diváky překvapil singlíř Tad Dennis, který svou precizní slalomářskou technikou dovedl ladně chytit všechny brány a nakonec se probojoval na druhé místo. Třetí místo urval Kyle Hull a na prvním místě skončil opět Dane Jacson.

Naši kluci si chtěli ještě potrénovat v bránách, ale bohužel je hned po skončení závodu začali stahovat. I tak si kluci trať několikrát vynesli. Já s Terkou jsme je měly vyzvednout až dole na vysedačce, ale naštěstí jsme se ještě zdržely sledováním ostatních kajakářů.

Najednou ke mně přibíhá Palo, a já se divím, že nejeli na vysedačku. Chouťas si roztrhl nohu, když snášel loď k řece, má docela velkou díru v holeni. Honem řešíme, kam pojedeme do nemocnice. Nemá u sebe kartičku z pojišťovny, tak vymýšlíme, že já a Terka pojedeme do nemocnice a pak se vrátíme pro kartičku na základnu a cestou vyzvedneme Pala, který počká u lodí.

Plán je hotov, Terka nemá řidičák, tak radši řídím já, ale po chvilce mě bere zase zub, a tak jí přenechávám řízení. Prý to má být jen pět mil, už nemáme moc benzinu. Pět mil to rozhodně není, Terka hlásí, že jsme dojeli a na výpary naštěstí dorážíme na odbočku z hlavní silnice, kde můžeme auto nechat. Jsme jen kousek od města, a tak budeme stopovat. Stoupám si ke krajnici a můj výraz je více než zoufalý, navíc jsem omámená gelem proti bolesti zubu. To naštěstí zabírá a hned nám zastavuje starší pár, že prý vypadáme zoufale. Zmisťujeme se teda všichni do auta, Terku vysazujeme na benzině a pokračujeme do nemocnice, kde nás mile přijímají.

Sestřičky rozbalují nohu a žasnou nad dírou v noze, kterou je vidět až kamsi do boku. Nad rentgenem doktor usuzuje, že sádra nebude potřeba a nohu jen zašívá. Terka také doráží a kupodivu nám stačil jen Alpenverein, nic na místě neplatíme. Chouťas dostal koňskou dávku analgetik, tak se jen pitomě usmívá, zatím to nebolí.

Chudák Palo ještě stále čeká s loděmi, a konečně ho vyzvedáváme a můžeme všichni jet na základnu pro Kačku, která musela pracovat a závod tedy neviděla. A pak už honem na vyhlašování a na párty, která se koná na louce a pak se přesunuje do baru. Hudba je dobrá, ale lidí jak smetí, sotva se člověk prodírá davem. Já slavím narozeniny, takže se nevyhnu pár drinkům, které nejsou ideální kombinací s prášky proti bolesti, ale zvládám to.

Ráno zjišťuju, že týpek, co jsem s ním přijela už odjel, ale naštěstí mám jiný odvoz. No američani jsou teda pěkně spolehlivý. NFC byl skvělý zážitek i přestože jsem nemohla pádlovat a doufám, že se sem dostanu i příští rok, tentokrát ve zdraví.