Glomåga si razí cestu nejkrásnějším údolím, které jsem kdy v Evropě navštívil. Vodu řeka sbírá ze dvou obrovských ledovců národního parku Saltfjellet–Svartisen. Výprava za polární kruh s cílem splutí řeky Glomåga, která se začíná právě mezi těmito dvěma ledovci stejných jmen, by měla být v hledáčku každého kajakáře, který prahne po opravdovém dobrodružství.
Pokud se vydáte na výlet z České republiky do Norska a budete se pohybovat v oblastech všech známých klasických řek, budete zhruba na půli cesty směrem na sever. Je to opravdu obrovský kus cesty, nicméně rozhodně stojí za to ji absolvovat. Navíc cestou narazíte i na další parádní řeky, takže se dobře zabavíte a rozjezdíte.
Během projíždění branou „Nord-Norge“ ještě nepostřehnete žádnou změnu norské krajiny, nicméně severněji od Trofors už na pobřeží začíná přehlídka toho NEJ rostoucího přímo z moře. Do města Glomfjord v případě krásného počasí doporučuji cestovat po pobřeží, kdy je potřeba využít celkem čtyř trajektů. Při nejdelší, zhruba hodinu a půl dlouhé plavbě překročíte pomyslnou hranici severního polárního kruhu. Výhledy z trajektu jsou dechberoucí, v jeden moment dokonce vidíte obrovský ledovec plazící se z vrcholu nedalekých hor. Samotná výprava na řeku začíná přeplutím přehrady Storglomvatnet.
My vyrážíme po osmé hodině večerní, v půlce srpna zde stále přes noc není nijak zvlášť tma, takže není co řešit. Přepádlovat pět kilometrů po placaté vodě není nikterak náročné. Zvláště, když na druhé straně přehrady připádlujete přímo k čelu ledovce, který padá do vody. Tolik odstínů modré barvy jsem snad v životě neviděl. V bezprostřední blízkosti ledovce má člověk smíšené pocity obdivu a velkého respektu k přírodě jako takové.
Po dvou hodinách pádlování po přehradě házíme kajaky na ramena a vydáváme se přes nejnižší pas mezi zmiňovanými ledovci. Nevede zde žádná cesta, ale severská krajina – kameny, nízké keře a mech, nejsou pro chůzi vůbec náročné. Převýšení, které je třeba překonat, činí asi 200 m a stoupání je velice mírné. Po hodině a půl šlapání rozbíjíme náš první tábor – pro jistotu s sebou táhneme stan, hodí se v případě nepřízně počasí a zejména, když zaútočí komáři. Naštěstí je celkem chladno a fouká, takže otravný hmyz pospává.
K prvnímu přespání si s radostí nesu dvě plechovky piva, protože chuť lahodného moku uprostřed tak překrásné přírody se nedá slovy popsat. Proběhne večeře v kajakářském stylu – těstoviny s párkem, pivečko a zakuklit se do spacáku.
Vstáváme se sluncem velice vysoko a vyrážíme na další část pochodu. Je sice polovina srpna, ale letošní zima nadělila extrémní množství sněhu, takže je ho zde stále opravdu hodně. To je paradoxně pro chůzi s kajakem značná výhoda – jednoduše ho táhnete za sebou jako sáňky. Po hodině a půl máme v cestě první jezero, posléze následuje druhé, a když konečně vyšlápneme na obzor, je vidět dlouhé údolí, kde začíná samotná Glomåga. To už si to šineme z kopce a konečně přichází první záběry pádlem na řece, za kterou jsme se vydali. Ač je kolem hodně sněhu, vody je spíše málo. Teploty v noci nejsou příliš příznivé k tání a i přes pěkné počasí se už každým malinkým přítokem nesbírají velké kubíky. Za nižší vodu jsem nakonec rád. Glomågu jsem jel prvně dva roky nazpět, bylo hodně vody, horní pasáž byla velice výživná a spodní kaňon byl spíše děsivý.
Nejvrchnější pasáž si na několika místech prodírá cestu doslova mezi obrovskými sněhovými mantinely a mosty. Dvakrát sněhovým tunelem proplouváme a mísí se pocity naprostého úžasu a strachu. Co kdyby to náhodou spadlo?! Naštěstí veškeré pohyby ve sněhu a pod sněhem na řece proběhnou naprosto bez problémů.
Brzy se dostáváme k první soutěsce, která končí výrazným vodopádem, jež doposud sjel pouze Sven Lämmler a jak zřejmě každý kajakář ví, asi nikdo ho nebude následovat. Pod soutěskou následuje velice zábavný úsek v podobě několika jednoduchých slajdů a malých dropů. Opět přenáška šíleného úseku a ihned jedna další. Tou je zhruba 40 metrů vysoký vodopád. V momentě, kdy jsme v polovině jeho přenášky, přijde na pořad dne jeden z nejkrásnějších výhledů, který člověk může při kajakářském výletu zažít.
Ocitáme se na kopci, kde řeka padá nesmyslnými peřejemi zakončenými 40metrovým vodopádem. Vtéká do překrásného tmavě modrého jezera, ze kterého se tyčí holá žulová hora gigantických rozměrů a v údolí se sousedním kopcem se plazí ledovec přímo do jezera. Sedneme si na půl hodiny, kocháme se tou přírodní krásou a jsme prostě a jednoduše šťastni, že provozujeme takovýto překrásný sport. Jelikož máme za sebou dlouhý den a spoustu práce v podobě přenášení, rozhodujeme se utábořit na břehu jezera s mimozemským výhledem. Ještě rozpáleni z nošení absolvujeme ledovou koupel v jezerní vodě a pak rozbíjíme tábořiště.
Následující den se nám do cesty přes jezero připlete velké množství ledových ker, které ucpaly výtok z jezera. Čeká nás tedy trocha adrenalinu při pohybu přes nestabilní led, ale spíše než drama, je to hlavně zábava.
Ve spodním úseku řeka naprosto změní charakter. Násobně se zvýší průtok, jsou tu dlouhé slajdy a v zalesněné části přichází na řadu úzká soutěska, ve které je mnoho parádních a nenáročných peřejí. V momentě, kdy se stěny soutěsky výrazně zvýší, nastává nejnáročnější úsek – Glomåga je zabarikádovaná obrovskými kameny v šíleném sifoništi.
První přenáška není nikterak náročná, druhá spočívá v nasedání na strmém kameni celkem vysoko nad řekou, seskočením do vody v kajaku a nutném okamžitém přepádlování na druhou stranu do jediného malého vracáku. Dále řeka opět padá do dalšího šíleného sifoniště. Tuto přenášku bych rozhodně nedoporučil psychicky slabším kajakářům – v momentě, kdy si nebudete 100% jistí skokem zhruba ze tří metrů a jediným možným přejezdem, může se vám snadno stát, že navždy zmizíte.
Opět vylézáme z řeky a čeká nás další přenáška – ta nejdelší. Odhadem trvá něco přes hodinu, každopádně nevede nijak náročným terénem. V momentě, kdy se dostáváme na vrchol kaňonu s výhledem na následující úsek řeky, jen s údivem žasneme, jak neuvěřitelně zablokovaná řeka je napadanými gigantickými kameny – opět šílené sifoniště.
Po náročnější přenášce nasedáme na vodu a uvědomujeme si, jak parádní je pohybovat se přírodou v plujícím kajaku. Následuje úsek s parádními velkými peřejemi a světe div se, řeka opět mizí v šíleném sifoništi – připomíná to záchod, kdy veškerá voda v řece mizí pod obrovský kámen. Zastavujeme v posledním vracáku nad tímto děsivým místem.
Po přenášce následuje přírodní koncert – blankytně modrá řeka si razí cestu v mramorovém monolitu a my jen pobíháme po okolních kamenech a žasneme nad tou krásou. Nazýváme to „Šmoulov“, jelikož řeka působí mimozemsky modře v kontrastu s bílým mramorem. Zde si opět uvědomujeme, o čem je výlet po této mimořádné řece. Za mramorovou soutěskou přijde na řadu několik parádních velkých peřejí, kaňon se začne pomalu otevírat a řeka výrazně ubere na obtížnosti. Následuje krátký dojezd po lehké vodě a ocitáme se na vysedacím mostě. Úsměvy od ucha k uchu a obrovská radost, že jsme si sjeli tento norský klenot. Glomåga je výpravou za přírodními krásami a dobrodružstvím na řece. Není to nekonečné kajakářské porno, ale místo, kde si každý uvědomí, o čem ten náš sport opravdu je. Žádá si hodně dřiny v podobě našlapaných kilometrů se sbaleným vybavením na přespání u řeky a jídlem a hodně potu v suchém obleku… Ale osobně nebudu váhat při další příležitosti se do tohoto majestátního údolí vypravit znovu.
Praktické informace
Nasedání: 66°45’03.3″N, 14°05’54.6″E
Vysedání: 66°27’03.8″N, 13°53’02.8″E
Délka: přibližně 42 km
Obtížnost: WW V
Vodní stav: začátek 10–40 m3/s, od poloviny 50–150 m3/s
Vhodná doba: vrcholící léto, v závislosti na množství sněhu ze zimy
Doporučené vybavení / co nezapomenout: vybavení na přenocování na řece, jídlo navíc, energetické tyčinky, moskytiéru, repelent, pevné nervy a podrobný popis od někoho, kdo řeku již jel – z důvodu nutných přenášek
Převoz aut: zabere jeden dlouhý den a jsou dvě varianty cesty z nasedačky na vysedačku: první je dlouhá 220 km plus dva trajekty – zhruba šest hodin, a druhá je dlouhá 340 km – šest hodin. Doporučuji řidiče.
Tipy na řeky v okolí nebo po cestě: Cestou ze Sjoa doporučuji Drivu – Graura kaňon u Oppdalu, Vefsna, Susna, Krutoga, Fliplingdalselva u Trofors, Rana, Lonsdalselva u Mo I Rana.
