Norská příroda skýtá nejen přehršel vodáckých terénů, ale nabízí i lezecké terény a ohromný prostor pro trekování. Letos se mi podařilo navštívit severskou zemi nejen jako vodák, ale prvních čtrnáct dní jsme lezli po skalách a chodili po horách – a já při tom mimo jiné i koukal po všech možných i nemožných vodních tocích.
Vlastně při každé tůře jsem měl možnost spatřit alespoň nějakou tu sjízdnou peřej či pro Norsko tak typický slajd a to v místech, kam se normálně vodák nedostane. Vždy se ale jednalo jen o kratičký úsek řeky a to většinou ještě někde vysoko v horách mimo dosah jakékoliv sjízdné cesty pro auto. Pokud jste milovníkem celodenního nošení kajaku na zádech mimo jakékoliv stezky (v Norsku až na pár profláklých míst chybí jakékoliv značené cesty), najdete si zde jistě bezpočet eventuálně sjízdných a dosud nikým nesjetých pasáží různých horských toků. Nicméně já si rád k řece pěkně až k nástupnímu místu přijedu autem, maximálně jsem ochotný někam kousek s lodí popojít.
Foto: Eliška, Pavel Šrédl
