Neznámá řeka Nežárka… přívětivá vodácká turistika i pro začátečníky

Nová řeka je uměle vybudovaný kanál, který do Nežárky odvádí vodu z Lužnice. Vodáci si tak můžou vybrat, jestli pojedou Starou řeku a přepádlují si Rožmberk, nebo po Nové řece doplují na Nežárku, která je pohoupe na svých peřejkách a kouzelnými meandry je dovede zpátky do Lužnice.

Ti, kteří si vyberou druhou variantu, rozhodně neprohloupí. Nežárka protéká CHKO Třeboňsko, díky čemuž si sice nemůžete rozbít tábor, kde se vám zachce, ale budete odměněni plavbou krásnou přírodou, kde budete marně hledat civilizaci. Řeka je vhodná i pro začátečníky i rodiny s dětmi. Já jsem si ji oblíbila, když jsem tam měsíc působila jako instruktorka a vychovávala v jejích meandrech nové vodáky.

Pokud si nejste jistí, jestli by voda děti bavila, můžete je přihlásit na některý z příměstských táborů s Kamarádem na prázdniny, které se konají právě u Nežárky. Děti se tu mimo jiné naučí první záběry pádlem a můžu říct, že jsem byla sama překvapená, jak se vždycky všichni do kánoí těšili. Na souši sice měli problém loď unést, ale pádlování jim šlo samo.

Plavbu po Nežárce je nejlepší zahájit pod jezem v Jemčině. Možná vám tohle vodní dílo přijde povědomé a abyste nemuseli ve své paměti složitě pátrat, kde jste jez viděli, prozradím vám rovnou, že se tam natáčel jeden z dílů seriálu Proč bychom se netopili. Jez je tu ale zachycen ještě před rekonstrukcí, která zničila zajímavý vodácký terén – za dostatečného množství vody se dalo jet přes skalku v jeho levé části. Dnes už ale nejde přes korunu žádná voda a zavřená je i propust, takže jez je nesjízdný.

Pár metrů pod jezem vám ale příroda nahradí, co člověk zničil – řeka má nachystaných několik malých jednoduchých stupňů, které prověří vaše vodácké zkušenosti před první větší překážkou. Tou je kamenitý stupeň, mezi místními známý jako „Polykač náklaďáků“. Ať ve vás název vyvolává jakékoliv pocity, nemusíte mít ze sjezdu strach. Budete včas upozorněni cedulí na břehu a potom už jen stačí držet se v levé polovině řeky. Je lepší si stupeň prohlédnout, ale nehrozí vám žádné větší nebezpečí, takže zkušenějším postačí pohled z vody a ti méně zdatní mohou vystoupit na pravém břehu a tudy také případně přenést lodě.

Po podařeném sjezdu ale nejásejte a dál pevně držte pádla v rukou. Nejzrádnějším místem jsou totiž vrbičky, pod něž táhne proud a které už mnoha vodákům zkazily radost z bezproblémového zdolání Polykače. Pokud si chcete užít trochu legrace, kamarádům o téhle skutečnosti neříkejte. Musíte ale počítat s tím, že potom budou pravděpodobně potřebovat vaši pomoc – břehy jsou tu vysoké a loď se špatně vylévá. Přiznám se, že i já jsem si tam nedobrovolně zaplavala, ale na svou obhajobu musím říct, že když máte na háčku začátečníka dvakrát těžšího než jste vy sami, můžete vylehávat, jak chcete, ale loď prostě nepřevážíte.

Četnými meandry pokračuje Nežárka dál. I za malého množství vody řeka příjemně teče, takže únavné pádlování vás opravdu nečeká. Ubývající kilometry můžete sledovat na milnících umístěných na březích – výborný vynález zvlášť pro účastníky Veselského maratonu, který se tu pořádá každé jaro. Milníky jim neúprosně oznamují, že těch „aspoň pět kilometrů“ byl ve skutečnosti pouhý jeden a trasa se zdá čím dál víc nekonečná. Vy ale nemusíte mít obavy – závodníci už tady mají za sebou víc než polovinu 55kilometrového pádlování, dochází jim síly a spěchají, aby vůbec dojeli do cíle za světla. Kdežto vy si můžete plavbu v klidu užít a třeba zastavit na svačinu u Ztraceného ostrova (ř. km. 17). Stánek s občerstvením ale nečekejte, musíte vystačit s vlastními zásobami.

Zanedlouho už vás bude cedule na břehu varovat před dalším jezem. Nad ničím nepřemýšlejte a rovnou zamiřte do náhonu u pravého břehu, kde na vás čekají schůdky, a lodě přeneste. Přes řeku tu vede lávka pro pěší, ze které se pak můžete podívat na válec, tvořící se pod jezem.

Za velké vody je jez Metel hodně nebezpečný, proud táhne přes korunu a propust je zavřená, takže se nedá sjet. Když už budete na břehu, nespěchejte zpátky do lodí, ale občerstvěte se ve zdejším kiosku. Můžete ochutnat třeba výborné utopence nebo cmundu a prohodit pár slov s obsluhou, která je velmi příjemná. Za nižšího vodního stavu se také nezapomeňte vykoupat pod jezem a chvilku si odpočiňte na pískových plážičkách.

Po odpočinku a dobití energie na Metelu vás čeká jeden z nejzajímavějších úseků plavby. Zhruba dva kilometry meandrovitého toku k jezu Hamr jsou zarostlé vrbičkami, pod které žene proud, takže je potřeba obratně manévrovat. Zvládnou to ale i začátečníci, a kdyby náhodou ne, užijí si aspoň trochu pravé vodácké zábavy. Pokud vás jede větší skupina, je každopádně vhodné tady plout s rozestupy.

Jez Hamr na vás čeká za silničním mostem. Přistaňte vpravo u schůdků a lodě přeneste. Za větší vody se pod jezem tvoří válec a četné kameny by vám úsměv z tváře taky brzo vymazaly. Nedejte se tedy zlákat, a pokud si chcete jez sjet, vraťte se sem radši za pár let, protože je na nejbližší období naplánovaná jeho oprava, po níž by v levé části měla být vytvořena sportovní propust.

Pouhý kilometr za Hamrem příroda vytvořila další zajímavý terén. Hezká vlnka je místními označována jako „Skalka smrti“, ale při zvolení správné cesty vás jen příjemně zhoupne. Skalku není nutné před splutím prohlížet, stačí se držet asi metr od pravého břehu. Pozor si ale dejte za větší vody, pod stupněm se tvoří válec. Pokud máte dost času, můžete si na vlnce ještě chvíli pohrát – vyzkoušet si třeba traverzy či surfování. Já sama jsem tam zažila své kajakářské začátky a musím říct, že Skalka smrti svému jménu naštěstí nedostála – sice jsem při ježdění měla smrt v očích, ale jinak je za správného vodního stavu vlnka naprosto neškodná a bezpečná.

Jen já jsem při backsurfingu měla pocit, že mě to stahuje do pekel, a plně jsem v tu chvíli soucítila s dětmi, se kterými jsem tu denně projížděla jako instruktorka. I když jsem jim vždy vysvětlila, kudy mají jet a jak se zachovat, stejně se všichni preventivně chytli bortů a při prvním zhoupnutí dobrovolně opouštěli loď. Při jednom vodáckém výletu jsme tam taky vyhlásili soutěž – kdo při sjezdu zadrhne dnem lodi o kámen, musí se dobrovolně cvaknout. Stav na vodočtu byl žalostný, takže o plaváčky nebyla nouze, přesto zůstával můj zadák v klidu – jede přece s instruktorkou, takže se koupat určitě nebude! Bohužel měl tu smůlu, že jsem člověk milující spravedlnost. Nejen že jsem mu nepomohla navést loď správně (aby měl stejné podmínky, jako jeho kamarádi začátečníci), ale ještě jsem nás pod Skalkou s radostí překlopila. Chudák, nevěděl, co se děje, ale co by člověk neudělal pro trochu srandy, vždyť legrace k vodě neodmyslitelně patří.

Pod Skalkou smrti se řeka zklidní a širokými meandry vás povede až k jezu Krkavec. Po cestě si můžete všímat slepých ramen, jež jsou plná žlutých stulíků, které kvetou od června do srpna. Jistě vás už z dálky přivábí svou vůní, ale jenom se pokochejte a netrhejte je – pokud nejste vyloženě znalci, těžko odlišíte stulík žlutý od stulíku malého, který je chráněný. Pokud by se vám plavba zdála dlouhá, můžete v jednom z meandrů vylézt na břeh a přenést lodě přes louku k jezu – budete tam rychleji než po vodě. Ale to je varianta pro svalovce, líný vodák trpělivě vydrží v lodi, bude se kochat krajinou a k jezu se také dostane.

Krkavec nemá propust, takže rovnou přistaňte u schůdků na levém břehu a lodě vytáhněte na břeh. Po dvaceti kilometrech z Jemčiny už toho nejspíš budete mít dost, takže se jistě rádi utáboříte ve zdejším kempu. Je možnost si tu předem zamluvit chatku, ale místa na stany nebo spaní pod širákem je tu taky dost. Večeři si můžete dát ve zdejším kiosku, nebo si opéct buřty na některém z ohnišť. K dispozici jsou také sprchy a záchody. A kdybyste toho po celodenním pádlování ještě neměli dost, zahrajte si basket, fotbal nebo třeba ping-pong. Taky můžete přebrodit či přeplout na druhý břeh a dát si pivo v krásném modrém jihočeském mlýně.

Ráno vás čeká druhá část plavby. Hned na začátku potkáte v řece několik kamenů. Jsou to pozůstatky peřejí, na kterých bývaly i slalomové branky. Při úpravě koryta ale vzaly peřeje za své. Za chvilku doplujete do Veselí nad Lužnicí, kde vás čeká poslední jez na Nežárce. U pravého břehu je propust, která ale bývá zavřená, proto rovnou zamiřte doleva, kde z Nežárky odtéká umělý kanál Degárka. Jezu se vyhněte velkým obloukem – už za střední vody se pod ním tvoří nebezpečný válec. V plavbě můžete pokračovat buď umělým kanálem, nebo po Nežárce, která tady má regulované koryto. Tak jako tak se dostanete do Lužnice.

Po vodácké stránce tu už není žádný zajímavý terén, ale romantici se pořád budou mít čím kochat. Dejte si ale pozor, abyste nepřehlídli jez Dráchov, mohlo by se vám to stát osudným. Několik pomníčků na břehu vám to ostatně dosvědčí. Včas proto přistaňte u pravého břehu a lodě přeneste. Aby toho nebylo málo, budete se za chvilku zase škrábat na břeh. Jez Čejnov totiž Dráchovu směle konkuruje – tvoří se pod ním válec a propust je také nesjízdná, takže vám nezbude nic jiného, než jez po levém břehu přenést.

Plavba už se pomalu chýlí ke konci. Soběslav poznáte podle kempu, u kterého jsou říční lázně s klouzačkou do Lužnice. V kempu TJ Spartaku Soběslav taky končí naše vodácké putování, což ale neznamená, že nemůžete pokračovat dál. Pokud ještě máte dost času a sil, určitě doplujte až do Tábora nebo do Bechyně a projděte si tahle krásná města. Šťastnou plavbu!