Nepál trip na Thuli Beri: díl třetí

Den 20.: Nástup na trek

Vstáváme kolem osmé a celé dopoledne strávíme vyplňováním formulářů a vyřizováním permitu. Nakonec se vše zadaří, takže kolem poledne vyrážíme taxíkem za město na nástupní místo do vsi Phedi. Házíme bágly s chabou vodáckou výbavou na záda a po překonání prvního drsného převýšení si říkám, že jestli to takhle půjde dál, tak asi brzy chcípnu. Tělo se ale postupně adaptuje z pádlování na pochod a tak to nakonec jde. Nemůžeme se moc flákat, času není nazbyt. Nahoře chceme být za dva dny, abychom dodrželi časový plán. Jelikož nás čeká nastoupání přes 3000 výškových metrů, je to slušná porce pro kluky bez vysokohorského tréninku. Procházíme rýžovými políčky a osadami, až se dostáváme na úroveň vysokohorské džungle, kde trávíme první noc na palouku s označením Forest Camp. Dřeva je všude kolem dost, tak rozděláváme oheň a vaříme si večeři a čaj.

Den 21.: Na pochodu

Ráno brzy vstáváme a hned po snídani vyrážíme dál do džungle. Postupem času se dostáváme nad vegetaci a dál už není nic než tráva a hory. Na tomhle rozhraní řešíme otázku dalšího vaření. Dochází nám, že nahoře zřejmě nebude žádné dřevo, takže si na bágly pakujeme dříví na oheň. S touto ozdobou budíme u místňáků vcelku ohlas. Ptají se nás, kam jdeme, kde budeme spát, kde máme šerpu… Když jim vysvětlujeme, že spíme venku jen ve spacáku a šerpu nepotřebujeme, jsou z toho trochu paf. Asi ještě nikdy nepotkali českého trempíka.

Džungle zůstává hluboko pod námi, ale její vláha nás doprovází, takže šlapeme skoro pořád v mlze. Občas se nám mezi mraky ukáže zasněžený velikán a dodá nám chutě pokračovat. Procházíme skrze high camp, kde doplníme vodu, a zastavíme až ve výšce 3950 m.n.m. V pravidelných odstupech narážíme na tábořiště (zřejmě pro horolezecké výpravy) a nakonec jednoho z nich využíváme k přespání. Jsme už pěkně vysoko a navíc začíná slušně fičet. Noc bude v našich pseudospacáčcích, které jsou do +10 °C, asi dost krušná. Rozděláváme oheň a vaříme si jídlo a teplý čaj. Je to nádherné místo, ten klid a energie, nedá se to popsat. Začíná přituhovat a tak ve snaze se zahřát zalézáme do spacáků navlečených v alu fólii.

Den 22.: Cíl dosažen

Vstáváme před svítáním. V podstatě velice rádi, jelikož je to vysvobození z děsné kosy, kterou si celou noc vychutnáváme. Rozděláváme oheň, abychom se trochu zahřáli a snažíme se z lahví vydolovat led na uvaření čaje.

Začíná vycházet slunce a nám se naskytuje opravdu famózní podívaná plná barev a nepopsatelné energie naplňující člověka zvláštním pocitem klidu a štěstí. Vyrazit sem bylo dobré rozhodnutí, není lepšího místa, kde bychom v tenhle okamžik mohli být. Uděláme pár fotek a vyrážíme dobýt vytčený cíl, base camp pro Mardi Himal. Sice je to už jen kousek, ale zato pořádně nahoru, takže nám to dává v téhle výšce znovu pěkně zabrat. Do base campu dorážíme něco kolem půl osmé ráno, je nádherné mrazivé počasí, viditelnost parádní a my si užíváme toho, pro co jsme sem šli.

Anapurna South, Hiun Chuli, Anaputna I, Macha Puchare, Mardi Himal a spousty dalších nádherných masivů, které nás obklopují. Vše je odtud jako na dlani a výhled do údolí pod námi je také úžasný. Kolem poledního začne stoupat pára z džungle a vše nám zahalí, tak fotíme a kocháme se, dokud to jde. Čas máme dobrý, tak na lehko bez báglů šplháme ještě o kousek výš.

Kolem poledne se v údolí skutečně začínají vytvářet mračna, která nám brzy nastoupají sem. Musíme zahájit sestup. Orientace v mlze je dost složitá a tak to nejtěžší bude dobré mít za sebou. Sestupujeme zpět do base campu, bereme bágly a vyrážíme. Cestou dolů vůbec nechápu, jak jsme tam mohli vlastně vylézt, je to děsivé a úchvatné zároveň.

Z base campu jsme měli v plánu sejít do údolí řeky Mardi Kola stezkou, kterou máme na mapě. Místňáci nám ale tvrdí, že žádná taková stezka neexistuje, takže pokračujeme až do low campu stejnou cestou, jakou jsme stoupali. Tady si dáváme jídlo, já suchou rýži, zeleninovou polévku a čaj, Matěj jak jinak, než dal bhat. Je mi mizerně, mám střevní potíže, ale snažím se to nedávat příliš znát, abych nenarušoval Matějovu morálku. Jeden z nás musí být komplet fit pro případ, že bude třeba dělat důležitá rozhodnutí. Od kluků, co nám uvařili, získáváme radu, kudy se vydat dolů k Mardi Kola. Nasměrují nás do džungle na stezku pro dobytek, a tak vyrážíme směr vesnice Siding, ležící nad Mardi Kolou. V džungli pak naštěstí zavčasu nacházíme paseku k utáboření.

Den 22.: Sestup džunglí

Hned po snídani balíme a vyrážíme. Nedaří se nám najít stezku, takže jsme se rozhodli pro sestup přímo dolů skrze džungli. Orientace je snadná, nahoru je to do hor, dolů k Mardi Kola a tam se chceme dostat. Jen nám postupně dochází, že čím níž, tím hustší a neprostupnější asi džungle bude. Když se už po několikáté octneme na útesu, který nelze slézt a musíme ho složitě obcházet hustým porostem plným různých pěkně píchavých a žahavých rostlinek, jsme na pochybách, jestli to byl dobrý nápad vydat se džunglí na divoko.

Záchranou pro nás bylo nalezení dobytčí stezky, po které jsme naklesali k vesnici Sidhing. Džungle se otevírá a nám se znovu nabízejí krásné výhledy na Himálaje a údolí pod námi, tentokrát z perspektivy vysokohorské džungle. Budu se opakovat, ale je to prostě úchvatné! Cestou začínáme potkávat pastevecké chýše s malinkými políčky se zeleninou. Čím jsme níž, tím víc pociťujeme přítomnost domorodců, až se konečně dostáváme do Sidhingu, malinké malebné horské osady s čistě nepálským, turismem neposkvrněným, způsobem života.

Ve vesnici se nám daří najíst u místních lidí, mladík kolem dvacítky dokonce dobře mluví anglicky. Zatímco nám jeho matka vaří jídlo, on vypráví o svém životě ve vesnici. Jeho hospodářství je zcela bio a místní lidé jsou téměř soběstační. Aby taky ne, nevede sem žádná silnice, ani cesta, po které by se dalo čímkoli jet. Vše se sem dostává jen karavanou, nebo na zádech.

Hustota osídlení pozvolna narůstá, všude kolem řeky i přilehlých svazích jsou rýžová políčka. Právě je po sklizni, tak je na nich vcelku živo. Kempujeme kolem čtvrté přímo u řeky. Jsme ve výšce kolem 1150 m.n.m, tak snad už konečně nebudeme klepat kosu.

Den 23.: Návrat z treku

Noc byla fajn, prvně jsme nemrzli a v klidu si odpočinuli. Tedy až na to, že mladík, se kterým jsme ze včerejška byli domluveni na tom, že nám ukáže cestu, dodržel svůj slib a ráno mi asi tak z 5 cm začal do ksichtu řvát „God moorning“!

Po snídani balíme a kolem 8.30 vyrážíme najít Lwang. Čeká nás zase pár stovek výškových metrů směrem nahoru. Šlapeme si to rýžovými políčky a za chvíli už stoupáme a stoupáme. Jde to dobře, forma je zase v cajku.

Chvílemi bloudíme ve změti různých cestiček, ale nakonec se nám daří do Lwangu dorazit. Navštívíme čajovou plantáž, ochutnáváme vynikající místní čaj. Naše další cesta je zpět do údolí. Cestou se stavíme na kukačku v místní škole a učitel nám dává cennou informaci o tom, že v 16 hodin jede ze spodu TATAbus přímo do Pokhary. Jelikož by nás dnes čekal už jen pochod otevřenou osídlenou krajinou s výhledem nic moc noclehu, volíme tuhle možnost návratu. Dole ve vsi ještě nakupujeme pár banánů a kešu a čekáme na bus. To, že má hodinové zpoždění, tu nikoho nijak nevzrušuje – vždyť není žádný spěch. Navíc v terénu, ve kterém se musí pohybovat, se dá jen stěží něco přesně načasovat. Když konečně dorazí, naskočíme a už si to drkocáme zpět do Pokhary.

Zítra máme poslední den v Pokhaře a tak vyrazíme do chrámu nad jezerem a pak už tradááá do Kathmandu, kde bude před odletem trocha času prozkoumat město. Odtud už nás čeká cesta zpět domů do Čech.

O tom, jak jsme pádlovali na Madi Kola a Seti Kola se dočtete v prvním dílu našeho vyprávění, o splutí Thuli Beri v tom následujícím.

Text: Tom Ulrych

Dubnové zemětřesení vzalo téměř třem milionům Nepálců střechu nad hlavou, v zemi je nedostatek potravin, jídla i lékařského materiálu. Humanitární organizace vyhlásily finanční sbírky, pomozte zlepšit současnou situaci Nepálců i vy.

Přispějte na sbírku pořádanou IMC, Namasté Nepál, Člověk v tísni, nebo na konto jiné spolehlivé humanitární organizace.