Nepál trip na Thuli Beri: díl druhý

Den 11.: Vyrážíme na Thuli Beri

Ráno se budíme do slunného dne, dáváme masala tee se sušenkami a s prázdnými kajaky na zádech vyrážíme na nasedačku. Dojít se dá až do vesnice Tibrikot, ale my šlapeme jen tak dlouho, dokud nás to baví. Když už toho máme tak akorát, na házečce spouštíme lodě k řece. Odhadem jsme ušli cca. 15 km a nastoupali 250-300 výškových metrů. Údolí je neskutečně krásné. Kontrast nádherné divoké vody, modré oblohy a zasněžených masivů s unikátní vysokohorskou flórou v nižších částech dělá z takovýchto tripů úchvatný zážitek.

Po krátkém relaxu a svačince sedáme poprvé na Thuli Beri a splouváme zpět do Dunaie na dal bhat. Cestou si užíváme krásné peřeje rozjezdové obtížnosti nepřesahující WW III+. Řeka tady nahoře má odhadem 20-30 kubíků, je rychlá, technická a mrazivě ledová.

Odpoledne dorážíme do cíle, dáváme oběd, balíme bagáž do kajaků a znovu sedáme na vodu, tentokrát už na těžko. Po dalších několika kilometrech zavčasu kempujeme a chystáme se na nocování. Údolí je hluboké, takže se tu vcelku brzy stmívá a jakmile na vás nesvítí slunce (což je v podstatě většinu dne), pocit chladu se dostaví velmi rychle.

Den 12.: Mazec začíná

Vstáváme kolem šesté a pomalu se probíráme z mrazivé noci. Dle krusty na hydru je zřejmé, že bylo pod nulou. Vaříme čaj a sladkou vločkovou kaši. Po snídani hned balíme a plni očekávání sedáme na vodu. Úvod je pozvolný a tak se pěkně rozpádlujeme. To ale netrvá dlouho a řeka se zlomí a začne řádně nabírat na rychlosti v peřejích WW III až IV+ v nádherném westernovém údolí. Často prohlížíme a 3x přenášíme. Dnešní den nám přinesl i prvního plaváčka, kterého jsme úspěšně odlovili i s celou výbavou. Cca 10 km souvislých peřejí s velkým spádem v pekelně zablokovaném korytě nám dává řádně zabrat a tak krátce po 15. hodině kotvíme na nádherném místě plném šišek a dříví. Krásně unavení a šťastni z dnešní nádherné pádlovačky sedíme u ohně a tupě civíme do plamenů. Pod námi hučí řeka, nad hlavou září miliardy hvězd a kolem jen hory, borovice a spousta kaktusů. Co víc si přát.

Den 13.: Golden kaňon

Jako každý den po snídani balíme a sedáme na vodu. Po několika úvodních metrech začíná kontinuální WW IV až IV+ s několika přenosy. Golden kaňon je úchvatný. Slunce opírající se do stěn vytváří zlatavý nádech masívu vysoce se tyčícího po obou stranách řeky. Voda je tu nádherně zpěněná a je třeba ji brát vážně. O kus níže jsme narazili na sesuv, který v řece vytvořil nepříjemně ostrý katarakt a tak ho přenášíme.

Jeden z nás při přenosu uklouzl a loď spadla loď do řeky, takže se rozjíždí hodinová akce na její vyproštění z peřeje. Zprvu se zdá, že to Raptor nepřežije a voda ho rozláme na cucky, což by znamenalo, že z kajakáře se rázem stane nedobrovolně trekař v hydru, který před sebou bude mít krásných 300 km horské tůry hooodně na lehko. Ale nakonec vše dobře dopadlo a můžeme pokračovat.

Kolem 14. hodin dojíždíme ke značně zablokovanému úseku a domníváme se, že se jedná o povinnou přenášku u vesnice Avulgarpa, ale po zhruba 100 metrech přenosu zjišťujeme, že jsme se spletili, a tak znovu sedáme na vodu a pokračujeme dál v nádherných čtyřkových peřejích. Kotvíme kolem čtvrté, naprosto vyčerpaní, ale spokojení, na krásném travnatém plácku mezi borovicemi se spoustou dřeva. Po setmění ještě chvilku klábosíme u ohně. Poměrně dost jsme naklesali, tak se na nás přišel podívat první štír a kudlanka. Doufám, že nebudu mít noční návštěvu ve spacáku.

Den 14.: Avulgarpa – dlouhá přenáška

Po ranní rutině sedáme na vodu a pádlujeme několik km pohodové vody s občasnou peřejí nepřevyšující úroveň WW III až k vesnici Avulgarpa, kde se dle popisu řeka uzavře do cca 5 km dlouhé soutěsky značené WW V až V+. Nemáme ambice ani čas se do tak složitého terénu pouštět, a tak před vsí kotvíme a nastupujeme na povinnou přenášku, která nám zabírá zhruba 3 hodiny úmorného pochodování s naloženou lodí na rameni v pekelném vedru. Abychom to něčím vyvážili, dáváme si ve vsi alespoň dal bhat a místní teplé pivo.

Den 15.: Souvislé WW IV/IV+

Dnes nám řeka předvedla prozatím to nejlepší, kontinuální WWIV/IV+ s několika pětkovými místy. Byl to dlouhý a náročný den ve znamení mnoha prohlížení a šesti přenášek. Bobovi a mně se jako obvykle moc nosit nechce, a tak jsme si to dávali každý po svém, on čistou lajnou a já nejlíp, jak jsem zmohl, takže jsme si přenesli jen jedenkrát. V závěru dne stačíme ještě odlovit další rozplavbu a pak se řeka trochu rozšíří. Poslední dva kilometry z dnešního dne peláší na vydechnutí peřejemi WW III/III+. Většinu dne jedeme ve stínu, náročnost byla značná a já ty poslední kilometry pociťuji řádnou únavu a mírné podchlazení. Nedaří se mi zahřát ruce, mrznou mi nohy, mám ztuhlé boky a ramena a zuby mi drkotají. Asi díky tomu několikrát eskymuju na obyčejných vlnkách, což mi v tepelném komfortu moc nepřidává. Ještě že je konec dne.

Kempujeme kolem 16. hodiny u jakési osady, kde nás domorodci hostí dal bathem u nich doma. Jsou přátelští a snaží se o komunikaci, jsme pro ně vítaným zpestřením jejich každodenní rutiny. Dělí se s námi o to málo, co mají a asi si budou muset dát dva dny půst, páč jsme jim sežrali pěknou dávku rýže.

Den 16.: Dojezd na soutok se Sani Beri – Beri River

Domorodci nás budí vcelku brzy, děti z osady natahali k vodě spousty klestí a zapálili oheň už v šest ráno. Nás to ze spacáků ale nevyhnalo a tak v očekávání slunečních paprsků zůstáváme ve spacáku o něco déle. Na vodu sedáme až kolem desáté. Prvních pár kilometrů se houpeme na vlnkách nepřevyšujících WWII, ovšem pak se řeka znovu sklopí a nabídne nám několik kilometrů pěkných peřejí do WW IV s jedním prohlížením. V poslední větší peřeji si pěkně zaskotačím v jednou mega válci, do kterého nedobrovolně najíždím hlavou dolů. Ten mě po pár prima figurách nakonec milosrdně vyflusne jak ožvejkaný pedro, za což jsem vážně rád. I když za sebou máme už to nejtěžší a celý dojezd s porovnáním toho, co jsme sjeli, není nijak dramatický, pocitově pro mě bylo těchhle pár sekund nejvíc k posrání z celé řeky. Nicméně se opět vyplatilo držet se zlatého pravidla „nezmatkuj a zůstaň v lodi, dokud to jen jde“ , a tak jsem si zachoval čistý štít.

Pádlování po Beri je už spíš pro nafukovačky. Dovedl bych si představit jet to i na kánoích s občasnou přenáškou. Pro kajakáře je to převážně placatá, i když dobře tekoucí voda, je sem tam nějaká ta vlnka kolem WWII. Tímhle způsobem urazíme cca 40 km a kotvíme na pláži u džungle, děláme mega táborák a probíráme co dál. Zítra se naše parta zřejmě rozdělí, část pojede dál po Beri a část při nejbližší příležitosti řeku opustí a pojede pádlovat někam k Phokaře. Já zatím zůstanu na Beri, protože mě zajímalo, zda řeka nabídne ještě něco kajakářsky zajímavého. Po dalším dnu pádlování se však i já rozhoduji pro úprk, peřeje nepřesahují obtížnost WW II. Osmnáctý den vysedáme i s klukama u silničního mostu směr Nepalganž, loučíme se, se zbytkem týmu, který pokračuje dál a začínáme stopovat vše, co je schopno naložit čtyři lodě a čtyři vodácké zevly. Do půl hoďky máme vše naložené na TATAnáklaďáku a v pohodlí si to drkocáme směr Nepalganž.

Cca po dvou a půl hodinách nás vykládá na autobusáku v Kohalpuru, kde hodláme přeskočit na TATAbus a pokračovat až do Pokhary. Hned při příjezdu na autobusák zahlédneme na jednom autobusu kajaky. Když se dostaneme blíž, zjišťujeme, že jsou to lodě kluků, co se od týmu oddělili den před námi. Je to úžasná náhoda, ze které máme radost, a tak zbytek cesty už drncáme Tatovkou společně.

Cesta je úmorná. Mám ale štěstí, zbylo na mě zbylo rozbité sedadlo, které nedrží v klasické poloze, a tak si cestu užívám v komfortní lůžkové úpravě. Jen kdyby vypnuli tu debilní kňouravou hudbu! Po pár hodinách to už nevydržím a vypínám zadní reproduktor vytržením drátů. Nikdo nic nenamítá, takže asi k všeobecné spokojenosti. Kolem deváté ráno přijíždíme po 17 hodinách zpět do Pokhary.

Tady nás čeká ubytování a příprava na Mardi Himal trek, o kterém si budete moci přečíst ve třetím dílu vyprávění o naší nepálské expedici.

https://www.youtube.com/watch?v=OxYDzZhMKYU

Dubnové zemětřesení vzalo téměř třem milionům Nepálců střechu nad hlavou, v zemi je nedostatek potravin, jídla i lékařského materiálu. Humanitární organizace vyhlásily finanční sbírky, pomozte zlepšit současnou situaci Nepálců i vy.

Přispějte na sbírku pořádanou IMC, Namasté Nepál, Člověk v tísni, nebo na konto jiné spolehlivé humanitární organizace.