Na slunci je nejméně 35 stupňů, zpocený a lehce vzteklý se navlékám do sucháče, na břehu se pokouším najít pod nepříliš vzrostlými stromky místo ve stínu, kam bych se připravil se stativem k pořízení prvních záběrů. Snížák s Bouzínem svižně nasedají v místě mezi odpadky, pouštějí se co nejrychleji do proudu a chladí si obličej ledovou vodou čokoládově zbarvené řeky. Projíždějí kolem mě, záběrem z pod mostu přes řeku, který je bohatě ověšen modlitebními praporky, nám začíná tolik očekávané pádlování po řekách severní Indie.
Řeka Indus byla se svým středním úsekem první, na kterou jsme se vydali. U místních společností, které zde provozují rafting, je toto jedna ze dvou možností, kde svézt zejména indické klienty. Očekávání z pádlování nebyla proto nijak vysoká. Každopádně pocit, že pádlujeme po řece, o které jsme se učili ve spojení s Velkou říší na základních školách, byl naprosto fascinující. Nevěřil bych, že se kdy vydáme na takovou řeku. Střední úsek byl spíše krajinovou záležitostí, ale po tom úmorném cestování jsme rozhodně neměli pomyšlení na těžké pádlování. Dokonce nás některé trojkové peřeje pěkně zaskočily. A také fakt, že v řece teče mnohonásobně víc vody, než na co jsme zvyklí z Evropy. S chutí si týž den přidáváme posledních 20 km na Zanskaru k soutoku s Indem. A toto nám krajinově vyrazilo dech, protože panoramata, která jsou pozorovatelná z této 300 kubíkové řeky, jsou naprosto impozantní. Všude okolo skály, hory, písek, kameny, prach a po zeleni ani stopy. Kromě kochání se okolní nádhernou stihneme letmo zapřemýšlet o tom, jak budeme na multidayích shánět nějaké dřevo na oheň. Čemuž dá opět velice rychle zapomenout několik parádních velkých peřejí.
Určitě se podívejte na film, který z naší indické výpravy vznikl a také si poslechněte dva rozhovory z rádií.Jednou byl Vory na Radiu 1 v pořadu Ešus a podruhé na Radiu Wave v pořadu Casablanca.
