Už od mého návratu z Austrálie jsem byl upozorňován, ať si nechám volný víkend 16. – 17. května, že se pojede na Salzu. Je to prý poměrně bezpečná řeka kousek za Lincem, na začátku rakouských Alp. Proč ne, paddleboarding na vlnách jsem trénoval celou zimu v Austrálii, tak to bude OK.
Vydat na cestu jsme se měli ve složení čtyř neohrožených paddleboardistů: já – Jakub Rott – Rotťák mladší, Grošák, Martin Votruba a Honza, tedy Rotťák starší. Sekundovat nám měla partička zkušených vodáků z VŠE Praha. Sraz byl naplánovaný na druhou hodinu odpoledne, což se ukázalo jako dobrý tah, a tak jsme se ve tři všichni sešli u bráchy před domem – kupodivu i plně vybaveni. První zastávkou byl vodácký areál v Českém Vrbném u ČB, kde měli ti méně zkušení (všichni kromě Rotťáka staršího) zkusit dohnat poslední potřebné skills na sjíždění divoké vody. Pod taktovkou trenéra jsme se řádně vyráchali, sjeli velký kanál několikrát po zadku, abychom věděli, co nás čeká, a od Albeyho vyslechli hrůzostrašné historky o řece plné válců a sifonů. Očividně záviděl, že nemůže jet také.
Na Salzu jsme dorazili druhý den kolem poledne a naše ukecaná partička začala vyhlížet zpoza zabedněných oken bratrova poloobytného dvojmístného sporťáku, jak to vypadá. Mezi obrovskými horami se klikatila tyrkysově modrá říčka a průtok na vodočtu hlásil solidních 180 cm. Na parkovišti za Wildalpenem jsme se potkali s vodáky z VŠE a začali chystat vybavení. Z nám ne zcela zřejmého důvodu se Rotťákův slovník snížil na několik málo krátkých výrazů typu „Ne! Makej! Nafoukni to! To bude průser! Není zima!“ apod. Po chvilce kolem sebe začal shromažďovat házečky, nože, vesty, karabiny, helmy a všelijaké záchranné vybavení a vypadal značně nervózně. V ten moment nám došlo, že je víc vystrašený než my z představy, jak nás tam bude všechny lovit a zachraňovat.
Teploměr hlásil příjemných 14,5 °C, tak jsme naskákali na boardy (v mém případě se dá říct na malý raftík – Red 9,6´´ FLOW) a jali se dělat to nejlepší, co umíme. Voda byla mrazivá, na druhou stranu ale průhledně čistá. Volej bys na celé naší třicetikilometrové trase hledal těžko. Hned v prvních kilometrech nás čekalo pár hezkých schodů na ověření našich zkušeností. V první části se nacházela také přírodní slalomová trať, na které jsme si po úspěšném průjezdu dodali trošku odvahy. I Rotťák se trošku vyklidnil, když zjistil, že nám na řece nehrozí nic hrůzostrašného, čeho se tak bál.
Celý sjezd nám zabral i se zastávkami něco okolo pěti hodin. Krásných pět hodin zábavné jízdy na neustále se měnící vodě, s krásnými scenériemi, jež nabízejí mohutné hory tyčící se nad řekou. Užili jsme si i zábavné zastávky: například s pětimetrovým skokanským můstkem pro lodě, odkud výskající Němci z raftů skákali balíky do vody, a také s nesčetným nedobrovolným koupáním při našich pokusech projet některé složitější pasáže, při zavěšení se do vracáků a občas už čistě jen tak z únavy a lenosti si do té vody pádlem hrábnout, opřít se o něj a udržet rovnováhu. Voda byla studená, ale průzračně čistá, a tak jsme se mohli v klidnějších pasážích kochat přírodními útvary na dně, padlými stromy a všelijakou havětí ve vodě plovoucí.
Večer byla party, jak se patří, v útulném kempu Camping Weiberlauf. Možná i proto druhý den někomu z nejasných důvodů rovnováha neobvykle pokulhávala a naše prořídlé řady (Martin běhal dobrovolně po břehu a lovil záběry pro video) doplnil jeden z vodáků VŠE, jenž se beze strachu ujal nejširšího z paddleboardů a úspěšně na něm sjel sobotní úsek. My ostatní, už jedním sjezdem zkušení paddleboardisté, jsme podstupovali čím dál tím větší výzvy se stále větší úspěšností.
Závěrem bych Salzu shrnul jako velmi povedenou akci, kterou jsme i přes počáteční obavy zvládli s úsměvem na tváři. Doporučím to každému, kdo si chce zkusit něco už trošku tekoucího, zábavného, a tomu, kdo chce vidět krásnou přírodu. Určitě to ale jeďte s někým, kdo už řeku jel a zná ji. Za vyššího průtoku je tam prý hodně velkých vln a už by to na paddleboardu nemusela být taková sranda.
ROTŤÁK HODNOTÍ
Salza je opravdu pohodová řeka, ne náhodou se jí říká „Řeka učitelka“. Opatrnosti není nikdy dost, ale myslím, že až si budete jistí na nějakém kanálu v ČR, můžete se s nějakým doprovodem směle na Salzu vydat.Podle mého odhadu je pro paddleboard ideální voda 170 – 210 cm, vyšší už jen pro zkušené. U nižší by zase mohlo hrozit časté zadrhávání flosničkami.Prohlédněte si radši dopředu celou slalomku (poslední velký skok doporučuju jet vlevo), válec ve Wildalpenu (taky na pohodu vlevo), velkou peřej asi uprostřed (střed – mírně vlevo) a nakonec válec zhruba uprostřed soutěsky, který nám dal největší práci, ale nakonec jsem jej nějakým zázrakem dal bez pádu a přikleknutí (do toho to chce mít opravdu velkou rychlost a jet jej těsně kolem skály vpravo).
