Poslední den našeho 21 dnů dlouhého putování po Kanadě, jsme se zastavili u tohoto kaňonu (51°11’00“N, 116°08’00“W) na silnici číslo 93 kousek za Radium Hot Springs směrem na severovýchod k dálnici Trans Canada HWY 1. Během našeho pobytu v Kanadě jsme samozřejmě koukali na míjející řeky. Měli jsme i chuť něco si sjet.
Řeky tu jsou krásné čisté, jen ty tekoucí z ledovců měly typický zákal. Buď jsme ale viděli řeky klidné, na které se nám nechtělo a komerční splutí na těch divokých stálo na odpoledne tak 150 kanadských dolarů a to jsme zase nechtěli platit.
Po prudkých deštích bylo koncem června hodně úseků silnic v Albertě i BC uzavřených, potoky nanesly na silnice kamení z hor a mnohá místa podemlely. Když jsme přiletěli do Calgary, jeli jsem se na kole podívat kolem rozvodněné Bow River, která se po silných deštích zvedla snad o 5 metrů a přímo ve městě podemlela most, který se zřítil. Nejen u nás byly letos povodně.
Marble Canon je kaňon na Tokumm Creek, který je kousek před soutokem potoka s Vermilion River. Název kaňonu v překladu znamená Mramorový kaňon. Voda se tu prodrala skrz sedimenty mikrokystalického vápence. Voda Tokumm Creek v kaňonu na své krátké cestě spadne o víc než 50 metrů, takže je to pořádný nářez.
Nad námi byly až 3000 metrů vysoké hory, mnohé se zasněženými vrcholky. Bohužel jsme viděli i mrtvý les nastojato, což bylo dílo ohně. Požáry v této oblasti naposledy vypukly při bouřkách v roce 2001 a 2003. Ten první se snažili hasiči uhasit. Do boje s živlem se zapojilo 120 lidí a dokázali požár lokalizovat, nikdo nezahynul a nikdo nebyl zraněn, což byl velký úspěch. Při druhém, ještě ničivějším požáru už byli „pouze“ evakuováni lidé z této oblasti a domy kolem informačního centra byly postříkány pěnou, která je dokázala ochránit. Po nějaké opravě zase složí svému účelu.
Pohled na mrtvé stromy, které jsme míjeli v Kootenay NP po několik desítek kilometrů, byl smutný. Příroda si však pomalu, ale jistě pomáhá sama. Mezi suchými stromy už vyrůstá hustý les, zatím jen něco přes metr vysoké stromky se derou vzhůru.
Vypadalo to tu jako na slovinské Koritnici pod pevností Kluze.
Pak se proudnice stočila doprava a voda tekla snad v šířce 5 metrů do dalšího vodopádu,
Tak to by určitě nešlo…
Kdo by se do díry dostal, živý by nevyjel, voda by ho semlela. Pokud by nezůstalo tělo uvězněné navždy mezi kládami napadanými do vodopádu.
Poslední snímek ve foťáku cvaknul, ještě jednou jsme se pokochali výhledy po okolí a hurá domů.
