Machu Picchu Kayak Festival a jiné peruánské srandy

Že má Peru opravdu velký kajakářský potenciál jsme zjistili hned druhý den po příletu, když nás místní pádler Pedro vzal na svou domácí řeku Cañete do města Lunahuana. Křišťálově čistá řeka je dlouhá desítky kilometrů. Na úplném začátku je údajně „vodopádový ráj“, který jsme ale tentokrát nestihli prozkoumat. Třeba na to ještě dojde. Velká část řeky protéká skalnatými horami a pouštěmi s kaktusy. V Mexiku jsem nikdy nebyla, ale takhle nějak si ho představuji. Na Cañete nebylo příliš vody, proto byly naše možnosti trochu omezené. Lehčí úsek, kde se provozuje komerční rafting, jsme jeli asi tři hodiny. Druhý úsek, výš proti proudu, byl výrazně těžší – plný kamenů, krásných peřejí a dropů. Nebýt několika malých přehrad, dala by se jet celá řeka a člověk by se rozhodně nenudil. Na rozježdění ideální místo.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Naše další cesta spolu s Pedrem vedla do města Tingo Maria na i pro místní kajakáře téměř neznámou řeku Monzón. Ubytovala nás rodina Pedrových přátel. Část Peru, která ještě nedávno představovala i pro místní obyvatele nebezpečnou oblast kvůli drogovým stezkám, zrovna nepatří mezi nejbohatší části země. Střecha nad hlavou a jídlo zdarma se ale vždycky hodí a alespoň jsme si později zase o něco víc vážili teplé sprchy a elektřiny. Monzón je nádherná velká řeka uprostřed džungle, která ale už brzy bude bohužel zničená přehradou. První část je plná skoků, válců a obtížných peřejí. Několik míst jsme museli i přenášet. V druhé části po přítoku už si člověk jen užívá rychle tekoucí vody a velikánských vln. Na druhý den zapršelo, takže na lehce povodňové vodě měl člověk už dost práce vyhýbat se válcům, které se někde objevovaly každou chvíli.

Po pádlování na řece Monzón jsme se s Pedrem rozloučili a vydali se do Cusca, kde už se tou dobou sjížděli kajakáři z celého světa na vodácký festival Machu Picchu. Festivalu předcházel třídenní trip ve slavném Apurimac kaňonu. Kromě početné skupiny kajakářů byly součástí výpravy také rafty s jídlem, kuchyní i kuchařem. Na řece bylo několik peřejí obtížnosti WW V, které byly nebezpečné hlavně kvůli velkému počtu sifonů a vymletých míst ve skále. Tyto peřeje raftoví pasažéři nejezdí, většina z nás kajakářů si ale s peřejemi snadno poradila a přenášet jsme za celé tři dny nemuseli ani jednou. Tři dny na řece, kterou ze všech stran uzavírá impozantní skalnatý kaňon a seznamovací večírky u ohně na plážích u řeky byly opravdu zážitek!

Po několika dalších skvělých řekách v okolí Cusca už konečně přišel čas Machu Picchu Kayak Festivalu, který se konal jen několik kilometrů od stejnojmenné dominanty Peru. Nebyl to jen závod, ale svátek celého vodáckého sportu, který je tady v Peru na obrovském vzestupu. Do Santa Teresy se sjeli kromě zahraničních zkušených závodníků také desítky mladých začínajících Peruánců. Závod na řece Urubambě se totiž jel na třech různě obtížných úsecích a každý si mohl vybrat svou úroveň.

Nejtěžší závod byl necelou půl hodinu dlouhý úsek, který tak trochu připomínal minové pole. Řeka s obrovským průtokem byla plná obřích vln a válců, do kterých se dostat rozhodně nechcete. Do kategorie „Professionals“ jsme se nakonec přihlásily jen tři holky a dohodly jsme se, že alespoň vystartujeme společně. Mojí největší soupeřkou byla německá kajakářka Franziska Biechler, vítězka Futaleufu závodu v Chile. Dlouhý závod jsem nakonec vyhrála, stejně jako boatcross a slalom. V klucích už tak malá konkurence nebyla, přihlásilo se několik Američanů, Kanaďanů a Španělů a samozřejmě nejlepší místní borci. Velká těžká voda a délka závodu nakonec nejvíc prospěla Mírovi Kodadovi a tak si za tři měsíce do Čech povezeme sochu ručně malovaného porcelánového býka za první místo oba dva.