Lower D trip se zatměním Slunce

Konečně se po krátkém rozhovoru s kamarády ukázalo, že by se dal trip na řece uskutečnit v termínu úplného zatmění slunce. Vypadalo to, že si konečně všichni budou moci vzít volno a plán začal mít výraznější obrysy…

Jako na většinu multiday tripů v Americe si musíte nejdříve koupit povolení. Trochu jsme se obávali, že v tento termín budou již všechna vyprodána kvůli zatmění slunce, ale nakonec jsme je přeci jen sehnali. Pak už jsme jen mohli doufat, že se budeme moct na místo dostat. Amerika měla samozřejmě ze zatmění show a tisíce lidí se sjížděly na tuhle podívanou. Probíhaly různé hudební festivaly, hotely měly rezervace měsíce dopředu a i lecjaký farmář mohl vydělat na pronájmu pozemku za kempování. V některých městech se dokonce vyprodal i benzin, zkrátka velký bysnys.

Jenže to by to asi nebylo v mém případě ono, kdyby nenastala žádná komplikace před odjezdem. V sobotu večer jsem se stavila na večírek u sousedů, a tak povídáme a popíjíme pivo, když vtom mi projede stehnem pichlavá bolest. Něco mě štíplo i přes kalhoty a ve tmě jsem ani netušila, co. Nejspíš zatoulaná vosa, ale takhle v noci? Vzhledem k tomu, že předešlý týden jsem dostala dvě žihadla a neměla jsem alergickou reakci, nijak zvlášť jsem se tím nezabývala. Tentokrát to však bylo horší. V noci jsem se budila a ráno po vykročení z postele mi noha dala vědět, že chodit nemůžu. Jakmile jsem se postavila, dostavila se řezavá bolest, noha už byla nateklá od stehna k lýtku. Sejít po schodech na snídani byla hotová bojovka. Lezla jsem po zemi jako krab a byla jsem ráda, že mě nikdo neslyší fňukat. Další výzvou bylo naložit věci do auta a přejet k sousedům přes řeku – naštěstí to byl jen kousek a dál už jsem se vezla.

Vybrali jsme trasu, která se vyhýbala hlavním tahům a vedla na méně frekventovanou nasedačku, ze které by stále bylo možno pozorovat úplné zatmění slunce. Na cestu jsme si nechali dostatečnou časovou rezervu a dorazili už v neděli večer, kupodivu tímto směrem nebyl žádný provoz a až na jednu píchlou pneumatiku jsme neměli problém. K našemu štěstí jsme také našli kempovací místa přímo u vody, což jsme ani neočekávali vzhledem k vyprodanosti splavenek. Mohli jsme tak rozdělat polní kuchyni a uvařit večeři. Kluci mě pomáhali s chozením, či spíš mě nosili, když jsem potřebovala. Bolest stále neustupovala a já měla trochu obavy, jak se ráno narvu do kajaku. Večer pak proběhl celkem poklidně až na hluk popelářů, kteří vyváželi popelnice okolo druhé hodiny v noci.

Totální zatmění slunce mělo v naší oblasti nastat v pondělí v 10:21, a tak jsme se rozhodli zůstat v kempu u vody a shlédnout tu podívanou ze břehu. Nasnídali jsme se, nafoukli rafty, naložili lodě a zabrali dobrá místa u řeky. Část našeho teamu měla kostýmy, jak už je u američanů typické. Zhruba hodinu před úplným zatmění už jsme pozorovali kousek měsíce zakrývající slunce přes speciální brýle. Postupně se ochlazovalo, tlumené světlo dodávalo krajině úplně jiný nádech a na světlých předmětech bylo možné vidět stíny částečně zatměného slunce. I zvířata se často chovají podivně, začali cvrkat cvrčci. Chlad byl cítit čím dál víc, a pak se setmělo dost radikálně. Dokonce jsme mohli slunce pozorovat i bez brýlí. Černé kolo na oboze a kolem jen prosvítající sluneční korona – úplné zatmění slunce. Bylo to jako za soumraku, zahlédli jsme patrně i Venuši a pár hvězd. Pohled a pocit to byl nepopsatelný, úplné zatmění trvalo asi minutu, ale mě se zdála věčná. Ještě chvíli jsme se dívali přes brýle a pak už jsme vyrazili na vodu. Bylo nás pár kajakářů a zbytek rafťáci. Mě naštěstí noha už přestala skoro bolet a mohla jsem i sama kulhat.

Pondělní sekce byla obtížností nenáročná, ale ani jsme nemuseli moc pádlovat. Řeka i bez větších peřejí svižně tekla. Na březích byla vidět velká spáleniště, někde ještě doutnající po letošních požárech. Okolní bezlesnatá, travnatá, suchá krajina je ideální pro rychlé šíření ohně. Za zhruba 2,5 hodinky jsme našli kemp a obsadili ho, protože jsme očekávali další davy přijíždějících lidí. Podle mapy jsme urazili asi 15 mil, čemuž se mi ani nechtělo věřit. Poobědvali jsme, vybalili kuchyň a zbytek odpoledne jsme si užívali sluníčka, koupali se, hráli karty, hru s frisbee a popíjeli. Večer jsme si navařili luxusní večeři v polní kuchyni i se sušenkami polévanými ostružinovou omáčkou.

Druhý den byla obloha od rána znatelně zastíněná kouřem. Měli jsme při zatmění opravdu štěstí na počasí. Dnes nás čekal delší úsek a pár se nás oddělilo od hlavní skupiny, která zůstávala ještě do dalšího dne. Vyrazili jsme dřív, také nás čekalo pár dvojkových a trojkových peřejí, řeka se více sevřela do kaňonu a výhledy na okolní skály nás kochaly celou dobu. Bylo teplo a celý den jsme si parádně užili, ujeli jsme asi 17 mil za pět hodin bez velké námahy.

Po dojetí kluci jeli pendl pro auto na nasedačku a holky hlídaly kemp. Po cestě kluci narazili na hořící kamion a museli jet objížďkou, ale naštěstí jen krátkou. Cestou zpět také nebyl provoz, většina lidí zřejmě odjížděla v pondělí hned po zatmění. Výlet se nám fantasticky podařil, jen škoda, že jsme nemohli zůstat na řece déle. Ale zase mám další úseky této krásné řeky před sebou na příště.