Když jsem svého vodáka poznala, zdál se mi docela „normální“. Velmi brzy jsem pochopila, že to tak snadné nebude. Začal do mě hustit termíny jako vracák, válec, boofnout atd. Později přibyly šlajsna, sifon, špricka a hodně jsem se divila, když se jednou vrátil s tím, že vykrysil? Během našeho společného prvního jarního tání jsem se nestačila divit, telefon zvonil ve 4:30. „Jizera třicet? A ta má kolik? Jo to pude. Dobrý budu. Jo brnknu mu.“ Pak si pamatuju jen pusu na tvář a slova „Budu spěchat, dorazím brzy“.
Než jsme si stihla uvědomit, co řekl, dveře se zabouchly a byl pryč. Během dne sice dorazilo pár SMSek, ale dozvěděla jsem se pouze, co sjeli, kolik to mělo kubíků a kdo „krysnul“. Když se mi takhle udělal den volna, tak alespoň všechno pouklízím, vytřu zem apod. Tady jsem slušně narazila. Nikdy neuklízet, když jede na vodu! Přijede, a kromě sebe dotáhne do bytu spoustu jehličí, trávu, listí a veškerý bordel, který se najde v okolí řek. Důležité je všechny věci vybalit, náležitě protřepat a rozvěsit, aby se třeba nepolámal zip u sucháče. Jednou jsem prodělala malý infarkt, když přijel večer domů a do sprchového koutu si pověsil sucháč. Lekla jsem se, že se nám ve sprše někdo oběsil.
Díky Ti můj vodáku.
Maňulka Durajová
Takhle to zní jako krásné souznění a smíření se se svým protějškem… Proč mám ale doma z podobných věcí úplný jiný pocit?…