Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro Padler.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých vodáckých článků. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s vodáckou a outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce Padler.cz
Pokud musím na nasedací místo řeky s kajakem dojít několik kilometrů, přitahuje mě to podstatně víc, než dojet k mostu, kde člověk jednoduše nasedne a jede. Je to pravděpodobně i tím, že v kajaku trávím spoustu času a prostě mě baví s lodí na rameni pochodovat, i když to občas hodně bolí a člověk nadává sám sobě. Osobně jsem velkým zastáncem trénování fyzičky metodou, že to prostě musí bolet, a pokud možno pořádně a dlouho.
Lomsdalselva je řeka sbírající vodu z hor Národního parku Lomsdal-Visten na severu Norska (pozor, neplést s řekou Lonsdal, která je o dalších 300 km dále na sever a nejezdí se jako multiday, ale rozhodně je více z kopce). Je vyhlášená pro svou epickou krajinu, vícedenní pádlování a zejména pro náročný pochod k nasedacímu místu. Tedy pojem náročný je pochopitelně velice subjektivní, ale osobně bych ji zařadil k těm, které stojí celkem dost sil.
Pádlování ve velké skupince není mojí nejoblíbenější aktivitou, nicméně v tomto případě jsme se sešli jako velice vydařená partička, a i když se jednalo o třídenní akci, tempo bylo vyrovnané a fungovali jsme velice dobře. Celkem nás bylo 10 kajakářů a dva pěšáci, kteří s námi absolvovali v podstatě celou cestu.
Vyrazili jsme všichni pospolu z parkoviště přehrady Måsvasstjønnan u silnice č. 76 vedoucí směrem k pobřeží do Nevernes. Popadli jsme kajaky všemožnými způsoby – někteří použili klasický nosný systém, jiní prosté popruhy na vázání lodí, někdo nesl kajak zavěšený za zádovou opěrku na hlavě, já standardně volím variantu, kdy si loďáky plné vybavení cvakám na obléknutou vestu a de facto prázdný kajak nesu hozený přes rameno. V úvodní pasáži treku jsme se rozhodli, že nepůjdeme údolím bezejmenného potoka proti proudu, nýbrž jsme vystoupali pár desítek metrů po úpatí a drželi se vrstevnice prvního velkého jezera, ke kterému jsme došli asi za tři hodiny. V porovnání s loňskem toto byla o čtyři hodiny rychlejší varianta. Úvodní pochod vede podmáčeným travnatým terénem s řídkým porostem nízkých stromů. Občas se člověk zamotá mezi větve a stejně musí kajak táhnout za sebou, takže jakékoliv nosné systémy jsou často spíše na obtíž.
Přepádlujeme první jezero a brodíme se proti proudu potokem, bažinou, keři, klečí, … Prostě vším možným, což nám dost znepříjemňuje život. Po této úmorné pasáži se ocitneme na úpatí monstrózního slajdu s mnoha vodopády. Celé tohle „kombo“ má na velice krátkém úseku převýšení cca 250 metrů. Terén je jednoduchý, šlape se po skále, vždy si člověk dokáže najít velice dobrou cestu, jen je to ukrutně prudké. Skupinka se nám v tomto náročném stoupání rozmělňuje, ale všichni se pomalu potkáváme na nejvyšším bodě. Doprovází nás parádní norské letní počasí – mlha, chladno, deštivo.
Za hřebenem panuje v podstatě pořád zima, ale naštěstí jsou jezera bez ledu a můžeme je v klidu přepádlovat. U sněhového pole v nejvyšším místě treku si uděláme skupinovou fotku, a pak už se pomalu vydáváme z kopce. Přepádlujeme další jezero a přebíháme k jezeru největšímu. Musíme občas kontrolovat mapu, jelikož v mlze není velký problém se ztratit. Následuje poslední vylodění a poslední velké jezero, ze kterého vytéká naše řeka obřím, 100 metrů vysokým vodopádem, pod kterým to po prvním dni zapíchneme. Uleháme do spacáků po dvanácti hodinách tvrdé práce.
Do rána se počasí nikterak neumoudří, takže vstáváme do deště. Rozdělujeme se na dvě pětičlenné skupinky dle tempa, jakým se vykopeme ze stanu. Já mám náročnou úlohu zkombinovat dvě naprosto odlišné kajakářské povahy – Dag Sandvik a Aniol Serrasolses. Dag miluje po ránu popíjet kávu ideálně půl hodiny při rozjímání nad netradičností každodenního rána, kdežto Aniol považuje jakoukoliv vteřinu nevyužitou nějakou aktivní činností za ztrátu času. Udržovat balanc mezi těmito individualitami je pro mě velká zábava.
Přes noc nám řeka klesla, nicméně pořád máme dostatek vody, abychom nemuseli šlapat po svých, ale mohli pádlovat. V úvodní pasáži jsou celkem vysoké dropy v zaříznutém skalnatém severonorském terénu. Velice snadno se dá vše prohlížet a případně přenášet. V jedné pasáži obnášíme 50 metrů vysoký vodopád, pod kterým následuje překrásný kaňon. Řeka by rozhodně snesla nějakou vodu navíc, ale i aktuální průtok je dostatečný. Kocháme se parádní krajinou a užíváme si řeku tekoucí pěkně z kopce.
Na závěr kontinuálního úseku přijde parádní dvojslajd, který je příkladem, proč se na Lomsdalselvu vyplatí vypravit. Samozřejmě, že tak parádní čisté peřeje musí také vystřídat hodně zákeřné dropy. Naštěstí jakékoliv zaváhání dopadne jen drobnou karnáží, ale vše bez zaplavání.
Vybíráme si kempovací místo nad soutokem s další řekou a rozhodneme se jít prozkoumat daný přítok. Objevili jsme parádní slajdy a dropy, nicméně vody je relativně málo, takže si je necháme na jindy. Na krásném kempovacím místě rozděláme velký oheň a já jen lituji, že nemám klasické české špekáčky. Večer u ohně si užíváme popovídání v tak velké mezinárodní skupině kajakářů.
Následující ráno se probudíme do překrásného počasí a poslední úsek, který nás čeká, je vyhlášený „Lomsdalselva aquapark“. Fantastické čisté a dlouhé slajdy, o kterých se musí zdát každému kajakáři v těch nejkrásnějších snech. Po soutoku je naštěstí dostatek vody, takže si tuto pasáž naprosto užíváme. Celý den dokonce pádlujeme všichni dohromady, což občas působí až komicky, když člověk sleduje vláček deseti kajakářů. Panuje pohodová nálada, parta skvělých lidí si užívá pádlování, a přálo nám i překrásné počasí. Dva dny dřiny jsou vykoupeny posledním užívacím dnem. Aquaparkový úsek je fantastický, ale k mému překvapení taky dost krátký.
Pak následuje nějaké to jezero, pár hluchých úseků, pár bezejmenných peřejí a zejména poslední úsek, který bych na takové řece ani náhodou nečekal. Řeka se zařízne do kolmých stěn, následuje bouldergarden úsek relativně dost z kopce s jedním hodně výrazným dropem s velkým válcem. Obecně máme málo vody a rozhodně by se nám všem líbilo na celé řece více, nicméně rozhodně ne na této peřeji. Pokud bude ideální voda na zbytek řeky, do tohoto kaňonu to člověk nasype bez možného zastavení a bude se modlit, aby onen mega válec pouštěl. Ostatně existuje story, kdy skupinka okolo Olafa Obsommera za ideální vody do této poslední pasáže nahučela a polovina lidí zde zaplavala. Naštěstí pod inkriminovaným dropem následuje zklidnění, kaňon se otevře a už si jen užíváte dojezd do fjordu.
Před ústím řeky si ještě rychle plním lahev neslanou vodou. Hladina fjordu je krásně klidná, panuje bezvětří. Pouze já, Dag a Aniol se rozhodneme dopádlovat do přístavní vesničky, což je nějakých 10 kilometrů po fjordu. Stále panuje krásné počasí, tak to vidím jako příjemný výlet. Ostatní se rozhodnou počkat na objednanou rybářskou loď. Pádlování nám zabere zhruba dvě hodiny, takže je to takový parádní trénink na závěr.
Večer u piva vymýšlíme, že bychom si rádi Lomsdalselvu střihli nalehko, bez spánku, na „jeden zátah“. Jelikož je zde přes léto v noci světlo, je to reálné, nicméně porce práce bude extrémně náročná… Takže já si příště s radostí zase vezmu spacák i stan.
Pár rad na cestu
Vhodné období je druhá polovina léta. Je dobré si zjistit, zdali jsou jezera pod ledem, či nikoliv. Zásadně to může ztížit trek k řece.
Doporučuji vzít stan s vnitřní částí kvůli velkému množství komárů. Případnou rybářskou loď pro odvoz přes fjord je potřeba řešit ve vesnici Navernes, kde si zaparkujete auto.