Letní Polsko – vodáci, zkuste řeky Gwda a Pilawa

Prý u nás už pár let většina letních splouvačů vyráží s tím, že na vodu se jezdí „chlastat a hulit.“ Extrémem byl týpek, kterému se na vodě ukrutně líbilo – ožral se do mrtva při odjezdu s partou už na Hlaváku, probral se z deliria za týden opět na Hlaváku – nevěděl co jeli, na čem jeli, jak bylo – ale bylo to skvělý… jak napsal nedávno kamarád Střelec do komentáře k letním řekám.

Není to specialita jen naše. Před více jak dvaceti lety kamarád z USA přijel do Prahy, když se jel zrovna Botič a shlédnuv startovní rouru, pravil, že je rád, že se chlastá stejně u nás jako u nich. V Polsku, kam posledních dvacet letech jezdíme za klidem a pohodou se rozmáhá i tento nešvar. V pátek odpoledne přijede do kempu půjčovny (a že jich na některých řekách je snad tolik co na Vltavě) parta, pustí muziku z auta, protože oheň jim rychle uhasne, a ráno zvoní prázdné lahve v popelnicích. A obdobné je to na řece. Naštěstí to je jen na některých řekách. O těch, kde se tak neděje, psát nebudu, co kdybych je popularizoval, o těch druhých se stojí za to zmínit, protože i tak jsou krásné.

Letos jsme se rozhodli pro řeky povodí Gwdy. Orientačně na sever od Poznaně, k městečku Pila, kde se nedaleko slije Gwda s Pilawou. Pilawa je pohodová tekoucí voda (až na několik „rybníků“ nad „elektrowniami“), kde je právě půjčoven „něúrekom“. Ale i exponovaný červencový týden je zatížen výletníky (protože vodáci to nejsou) jen o víkendu.

Pilawu lze splouvat až od jezera Komorze, ale začátek plavby může být na několika místech, protože soustava jezer je propojena. I po opuštění jezerní oblasti jezera Pila řeka místy teče, místy tvoří menší či větší jezera. Řekou se stává až nad obcí Nadarzyce, kde je větší než Lužnice v Suchdole, vody je dostatek, přestože hloubka toku není veliká, zato je řečiště silně zarůstáno travinami, které nijak nebrání plavbě. To byl i náš začátek. Jakmile říčka opustí Nadarzyce, vtéká do lesů. Protože zde fungují půjčovny bývá docela prořezána, přetahovali jsme snad jednu dvě klády. A postupně samozřejmě několik jezů. Místa pro divoký bivak najdete jen pár, ale pro pár lodí postačí. Velké kempy jsou vždy u městeček a vesnic. Ve Szwecji jsou čtyři. Služby jsou vcelku na úrovni a cena kolem 15 PZL, jen pozor na co vše se cena vztahuje, nás posléze zaskočila platba za dřevo na oheň. Nad obcí Czechyń jsou jediné dvě „peřeje“ na Pilawě. Podivný rybník, na kterém je vlevo tábořiště, u osady Zabrodzie je skutečně rybník.

Odsud je to necelých 10 km na soutok s Gwdou u Dobrzyce s možností končit u mostu nedaleko vsi Krepsko, kde najdeme i „miejsce biwakovania“, které zřizují místní lesní závody a je zdarma. Raději jsme si ho uklidily, protože zřejmě zvěř roztahala odpadky z dřevěných košů. Tři dny plavby na tento úsek postačují.

Celou oblast odvodňuje páteřní řeka Gwda, která teče k jihu a jejíž prameny jsou nedaleko od pramenů Parsety, která teče na druhou stranu do Baltu. Také tato řeka začíná v jezeře Wierzchowo a střídá jezerní a říční úseky. Oproti Pilawě má dvojnásobný spád (je-li 0,8‰ významných), ale v rychlosti jejich proudu není výrazný rozdíl. Ale rozdíl je v okolí, sice obě řeky protékají lesy, Gwda však převážně lužními a listnatými a její břehy jsou bahnité a jen obtížně se hledá místo pro přenocování. Pilawa má více břehu písčitých s borovými lesy. Po říčním úseku se Gwda opět vlévá do jezera Wielimie. Pod ním je již vodáckou řekou, s říčním korytem. Zde se vyplatí den věnovat průzkumu „Walu Pomorskiegio“ – obranné linie postavené „Třetí říší“ proti polským silám kolem roku 1930. Pod jezerem, od mostu v obci Gwda Mala můžeme vyplout na říční úsek až do Pily, kde nás zdrží jen několik nevýrazných jezer, vytvořených jezy s elektrárnami v nevelkém spádu řeky. Jezioro Podgajskie či Jastrowskie a pod Tarnowskim mlýnem končí jezerní úsek a na krátkou dobu se Gwda opět stane mírně proudící řekou, aby přijala svůj největší přítok Pilawu a protekla městem Pila k Noteči, kde svou pouť ukončí. Máme-li dostatek času, lze se věnovat dalším přítokům, které nejsou dlouhé, ale překážkami v podobě stromů a divočinou si nezadají. A že jich je: Rurzyca, Dobrzyca, Glomia, Plytnica, Czarna, Debrzynka, Chrazastowa, Czernica, Dolga či Szczyra.

Vzdálenost oblasti je na hranici večerního dojezdu. Přece jen téměř 600 km je delší cesta a absence dálnic v Polsku ve směru jih-sever nabídne přesunovou rychlost jen kolem 60 km za hodinu. Takže se vyplatí jet sem minimálně na týden a ještě si musíte vybírat.