Lednová Šumava

Sraz jednoznačně nestíhám, zasekl jsem se v práci. Cestou ještě musím nabrat Djembeese a zjišťuju důvod, respektive jeden z důvodů, proč Šumava. Důvod se jmenuje Skip a je to štěně border kolie, které vezeme do Volar k Djembeesově mamce, kde spíme. Jak cestou sledujeme vodočty, začíná být jasné, že Wolfsteiner Ohe bude mít asi moc a cokoliv na západ od ní také. Sleduju pro jistotu i vodočet na Feldaist a Waldaist. V autě se daří slušný večírek, který má pokračování i po dojezdu do Volar. Zapíjíme Alex, která se narodila Nikitě. Já teda až ve Volarech a to naštěstí jen mírně.

Když mne ráno vyhání budík ze spacáku, nechce se mi, ale rozespale koukám na vodočty pro Feldaist a Waldaist. Klaplo to, Feldaist má pěknou vodu a Waldaist je skoro na minimu a stoupá. Jedeme tedy do Rakouska. Teda nejedeme, napřed vstávání. Je 7h ráno. Já spal obvyklých 6 hodin, ale vykopat ze spacáku Pandu, Djembeese a Ivoše je trochu náročnější (holt Alex bude zdravá, zapíjeli ji do 5 h do rána).

Do Pregarten na nasedačku pod mostem dorážíme cca v 11 h. Nikdo tam není. Jedeme se podívat na druhé nasedací parkoviště kousek proti proudu ve městě. Naštěstí je tu tak 6 aut rakouských pádlerů. Domlouváme a provádíme pendl. Feldaist má slušnou větší vodu, jedeme chvilku po kulminaci za stavu 180 cm na vodočtu v Kefermarkt tzn. nejspíš při kulminaci v Pregarten. Prohlížíme první obtížné místo, hlavně kvůli stromům. Je to čisté. Rakouské skupinky jedou Feldaist taky poprvé a nevědí, zda je vše ok. Voda je pěkná a i po zimě nám to celkem pádluje. Se zastavováním jedeme vše více méně na oči. Prohlížíme pouze místo ve spodní části řeky, kde je delší nepřehledná peřej s více průjezdy a strom by mohl velmi nepříjemně překvapit. Opět vše čisté. Krásné svezení. Další run nedáváme. Jedeme na Waldaist.

Cestou je jasné, že večírek si ještě stále vybírá daň a Waldaist, úsek Riedlhammer-Katarakt, pojede jen část skupinky a pendlovat nemusíme. I případný pendl není problém, úsek je 3 km dlouhý. Po příjezdu k soutoku Waldaistu a Stampfenbachu si nejsem jistý vodním stavem, tak jedeme nahoru k nasedačce a stav chci posoudit na místě s větším spádem ve střední části úseku a rozlivu pod ním. Vypadá to dobře, voda mi nepřijde moc velká, ale jet to půjde. Nasedáme já, PePe a Petr Čech. Opravuji se, voda je to moc pěkná. Na vodočtu Pfahnlmühle je 180 cm víc jsem tu asi ještě neměl. Tým na břehu fotí a trochu závidí. Jedeme vše, vše je čisté. Já místy jedu dost blbý lajny, holt první voda, dělám dost chyb. U lezecké stěny, ke které vede můstek přes řeku (klíčové místo kousek před koncem) pořádně prohlížíme a řešíme, zda to pojedeme nebo ne. Za menší vody je místo nesjízdné. Petr jede první a dobře. PePe druhý a až na drobné „Mr. Vertical“ skvěle. No a já to místo nejedu. Kousek před klíčovým místem o stupínek nad ním si dávám celkem podařený boof, ale jsem moc vlevo a po boofu jedu příliš laxně a neobjíždím dostatečně kládu, co tu straší u břehu. Stačilo jen trochu zabrat a nemyslet si, že bude stačit náklon. No je z toho krysa. Vylézám naštěstí ještě nad místem se štěrbinou. Kluci loví loď. Zasekla se o kousek níž. Za pomoci pozemního teamu a kluků musím ještě jednou do vody, abych nacvakl házečku. Kajak je trochu odřený, ale vše v pořádku. Až na menší ztrátu sebevědomí se nic nestalo. Bohužel na druhou jízdu není už čas. Jedeme domů resp. do Volar. Cestou ještě večeříme. Doufáme, že snížení teplot a předpověď sněžení povede i k sestupu hladin a Wolfi se stane sjízdnou.

Ráno mne budí opět telefon, ale po kontrole vodočtu je jasné že vstávat nemá smysl. V noci se sestup na vodočtu zastavil, hladina na chvíli opět stoupala a teď to sice padá ale asi ne dost rychle. Vstáváme později a po snídani se jedeme podívat na Wolfi ale tušíme, že to nepůjde. Koukáme se na úsek nad Karbidwerke pod soutokem Reschbachu a Saussbachu. Vodočet ve Fürstenecku sice ukazuje 150 cm a ideál je podle zkušeností tak 120, ale vodočet je orientační je to ještě pod soutokem s Osterbachem. Úsek je podle všeho sjízdný, jen má spoustu ale. Je to souvislé a má to slušně nakoupeno. Shodujeme se na tom, že na podzim bychom to asi jeli, ale teď se do toho chce pouze PePemu. Je asi jediný z nás, kdo na to za tohoto stavu má. Vidíme jak voda opadá, ale je jasné, že rozumný stav tu bude tak okolo 16 h a to už nebude dost světla. Při pohledu na Wolfi odhaduji, že i Grosse Ohe a její úsek Steinklamm bude mít moc vody, tak tam ani nejedeme. Bohužel jsem se spletl. Steinklamm jela v tu dobu nějaká parta kluků z Rakouska nebo Německa a podle fotek tam měli ideální vodu. Jedeme tedy domů a jediné zpestření neděle je zastávka na oběd ve Strakonicích v restauraci „U Švandy dudáka“. Jídlo je výborné. Škoda že nám k tomu nevyšlo na neděli i pořádné pádlování.