Blížící se zima přinesla rozhodnutí, že Vánoce a Silvestra 2013 strávíme ve Střední Americe, a to v Kostarice. Stát sousedící s Panamou a Nicaraguou nás lákal příslibem slunce, divoké vody a dvou oceánů.
Odlet se blíží a 11. prosince brzy ráno se schází „mezinárodní“ skupina – dva Češi, sedm Slováků a jeden Polák – ve Vídni na letišti. Čeká nás 18ti hodinové cestování přes Milano a New York až do cílového letiště v San Jose. Cesta je sice dlouhá, ale poměrně rychle utíká.
Freestylerů v Kostarice je pár, proto závod utíká rychle a odpoledne ještě sjíždíme úsek řeky WW IV od playspotu dolů. Díky vodě z elektrárny tato řeka patří k těm vodnatějším, není tedy nouze o velké vlny a válce. V neděli se účastníme slalomového závodu na řece Pejibaye, kde se bojuje o místa v slalomové reprezentaci. Po naší jízdě se přesouváme na horní úsek řeky, kde se nám nepodařilo najít místo k nasedání, a tak se k řece prodíráme přes hustou džungli, kterou ohodnocujeme jako WW V. Náš strach z jedovatých potvor umírňuje přibalená odsávačka jedů.
Po ježdění na řece Sarapiguie nastaly Vánoce, a tak je čas uspořádat pořádnou večeři a pěkně to oslavit. Spousta grilovaného masa, salátu a taky trochou toho rumu. Ráno 25. prosince opět měníme lokalitu a přesouváme se do Pacifické oblasti. Cesta vede přímo přes hory, které dosahují výšky 3000 m.n.m, a přes úplně odlehlé části. Díky lokálnímu obyvateli s vlastní zásobou benzínu tyto hory úspěšně překonáváme a nezůstáváme viset s prázdnou nádrží uprostřed „ničeho“. V podvečer přijíždíme přímo na písečnou pláž do města Dominical. Surfařské městečko po nocích vře, a tak se druhý den odklízíme o pár kilometrů severněji, kde nacházíme pěkné a poklidné ubytování pro nadcházející dny. Zbytek dne trávíme surfingem, volejbalem s místními plavčíky a odpočinkem na pláži. Výhodou Pacifické oblasti je, že bydlíte na pláži, a když ujedete 10 km, tak začínáte stoupat do vysokých hor, kde čeká spousta krásných řek.
Z dálky toho moc není vidět, a tak díky neschůdnému okolí slaňujeme o kus níže a dostáváme se k válci s házečkou a pak už jeden po druhém můžeme projet vstupní peřej a pořádně to rozpálit k našemu „drobečkovi“. Dále řeka pokračuje několika dalšími peřeji již o poznání lehčími, ale neméně hezkými. Před oslavou Nového roku ještě stíháme dát Lower Chirripo Pacifico (WW IV-V), které je o trochu lehčí než horní úsek, ale o to více techničtější. Díky nižšímu vodnímu stavu se občas dostáváme do řádného bludiště mezi kameny.
