Před několika lety začala v Berouně rekonstrukce jezu na říčním ramenu Berounky. Jak dopadla a jak to vidí místní? Podívejte se do dnešního otevřeného dopisu. Zdá se, že se něco opět trochu nepovedlo…
Aleš Horák patří k mým nejstarším a nejlepším kamarádům. Za těch víc než padesát let jsem ho poznal jako spolehlivého, přímého, čestného a nesmírně pracovitého kluka, který je ochoten vždycky a ochotně přispěchat kamarádům na pomoc v jakékoli situaci. A taky jako kluka, jehož dokážou až neskutečně rozčilovat drobné i větší blbosti, nespravedlnosti a podrazy, které nás provázejí na naší pouti vesmírem na té podivné, nespolehlivé, a přece krásné modré kuličce.
Aleš pravidelně dochází do naší středeční pivně-debetní společnosti se zakaboněným zrakem, zarudlými tvářemi – zkrátka na pokraji výbuchu. Náš nevelký kolektiv, a snad i mok, který konzumujeme, zpravidla zakrátko způsobí, že se chechtá a pošklebuje všeobecné i speciálně naší blbosti stejně jako my. Tentokrát se nám ho ale hodně dlouho nedařilo přivést do dobrého rozmaru. O co šlo, je obsahem následujícího dopisu:
Zajásal jsem, když před několika lety začala oprava jezu na říčním ramenu Berounky. Konečně začala rekonstrukce celého náhonu!
Trochu jsem později znejistěl při pohledu na nákladní tatru, stojící na můstku (Brankách) u bývalého pivovaru, svrhávající náklad kamene do řečiště. Bylo mi vysvětleno, že se tak děje za účelem opravy Branek. Když byl dalším nákladem kamene zavezen Zajíčkův jez, tušil jsem zradu. Vše se potvrdilo po skončení opravy jezu. Do koryta byla puštěna voda, která zaplavila řečiště jen k opravenému jezu.
Až sem vypadá stav vody jako původní. Průtok byl ale mnohonásobně snížen, a tak pod jezem u Křížova mlýna voda proudí jen zcela minimálně, a pod Zajíčkovým jezem už vůbec!
A tak zmizelo klidné posezení rybářů, ráj vodáků, oblíbené zákoutí malířů a vděčný námět pro fotografy – návštěvníky Hrnčířských trhů. Mocná ruka peněz zvítězila. Pod záštitou protipovodňových opatření byl zajištěn dostatek vody pro elektrárnu na hlavním řečišti.
Rozsah této devastace je největší od bombardování Berouna ze 2. Světové války, nebo alespoň od likvidace historických částí města v době reálného socialismu. Rodilí Berouňáci – až na pár čestných výjimek – většinou mlčí. Pro mě je to plivnutí do tváře a pro Beroun nehezký dárek k 750. Výročí vzniku města.
Aleš Horák
V zájmu objektivity je třeba říct, že od té doby se situace poněkud zlepšila. Město se dohodlo s „mlynáři“ a ti omezili přívody vody do svých náhůnků, nebo jak se tomu říká. Bezprostřední nebezpečí vysychání pilotů tedy nehrozí. Voda plyne, pomalu a líně, tomu, že se tu kdysi proháněli kajakáři mezi brankami, by už dnes těžko někdo uvěřil. Aleš se pořád kaboní.
Je po vodácké sezoně a před komunálními volbami. Snad jsou tyhle stránky vhodným místem pro širokou debatu na výše uvedené téma.
Jan Velíšek
