Kolem Krku na seakayaku

1. den

Pondělí 7:00 ráno, městská pláž v Omišalji. Sundáváme kajaky z auta a balíme potřebné věci na pěti až šesti denní cestu. Chceme obeplout celý ostrov Krk. Kolem 7:30 vyplouváme směr Pušča. Ze zátoky se snažíme vyplout co nejkratší cestou. Po levé straně je ropná rafinérie s velkým provozem tankerů, to nejošklivější místo na celém ostrově. Jakmile vyjedeme ze zátoky, nastává klid a pohoda. Užíváme si jízdy, pádla se zakusují do moře, cesta ubíhá a za chvíli na nás za ohybem kouká most mezi pevninou a Krkem, který je rozdělen na dvě části malým ostrůvkem Sveti Marko. Míjíme zátoku Voz a míříme přímo na výběžek s majákem Maltempo. Na konci výběžku řežeme cestu po moři až za ústí zálivu Soline. Tady objevujeme krásnou malou zátoku, kde zastavujeme. Po náležitém odpočinku a koupání v prázdné zátoce, nabíráme kurz na maják Šilo. Dále již kopírujeme pobřeží a hledáme místo, kde přenocujeme. To nakonec objevujme na plážičce asi 5 km před Vrbnikem. Poslední lidé akorát opouštějí toto krásné místo a my nacházíme klid k nabrání sil do nového dne. Máme za sebou asi 30 km a jsme příjemně unaveni. Večer uleháme pod širou oblohou a posloucháme šumění moře.

Pohled mojí ženy: Vyjížděli jsme tak brzo, protože jsme nemohli spát. Spali jsme v autě, bylo v něm vedro a všechno tlačilo. Během noci jsme otevřeli okénko, kterým nám tam vletěl komár a bylo po spaní. Musím ještě připsat, že při dávaní kajaků na vodu, mi křuplo v zádech. Chvíli to vypadalo, že se budeme plácat jenom na městské pláži. Ještě že farmaceutické firmy vyrábí spoustu přípravků pro takové případy, které dokáží člověka udržet bez bolesti, aby si užil dovolenou na kterou se tolik těšil.

2.den

Ráno opět vstáváme do krásného slunečného dne. Moře je klidné, obloha čistá. Dnes nás čeká nejkrásnější, ale také nejnebezpečnější část cesty. Budeme proplouvat Velebitským kanálem, který je nebezpečný tím, že je zde velmi častý výskyt větru Bora a nejsou zde téměř žádné možnosti vystoupení na břeh. Pobřeží je tvořeno vysokými strmými skalami. Je úchvatné díky holokrasu, který byl po tisíciletí utvářen právě Borami, a tolik fascinuje svojí divokostí. Ráno ještě kontroluji předpověď, ta je optimistická – mírné větry, malá oblačnost… Po snídani a ranní koupeli vyplouváme. Cestou se zastavujeme ve Vrbníku, kde nakupujeme 3 litry červeného. Víno je výborné. Před další plavbou zastavujeme v krásné zátoce Luka Srščica, dle mého názoru jedna z nejhezčích zátok na Krku, kde vaříme oběd a relaxujeme. Po náležitém odpočinku ještě jednou kontroluji předpověď a vyplouváme. Cesta krásně ubíhá a my se kocháme divokou krásou vysokých útesů. Jak se blížíme k zátoce Mala Luka, která se nachází ke konci naši části Velebitského kanálu, slyšíme na útesech bečení ovcí a občas některou zahlédneme, jak provádí horolezecké výstupy a sestupy pro tu nejlepší a nejšťavnatější rostlinku pod sluncem.

Odpoledne vplouváme do zátoky Mala Luka, kde opět relaxujeme. Po dostatečném odpočinku pokračujeme v cestě na konec naší části Velebitského kanálu a dále pokračujeme podél pobřeží na jihozápad. Cestou míjíme zátoku Velka Luka. Jsme již kousek od zátoky Dubna, kde chceme strávit noc. Do zátoky Dubna vplouváme navečer. Je prázdná a nádherná. Vaříme večeři, koupeme se a procvičujeme sebe záchranu. Večer tiše pozorujeme moře u kalíšku vína, dokud nás únava neodnáší do říše snů.

Pohled mojí ženy: O Velebickém kanálu jsem slyšela tolik, že jsem si na začátku plavby poručila: „Roubíky do úst!“. Na začátku kanálu jsem se nadechla a vydechla až na konci. Hodně se mi ulevilo, hodně jsem se bála. Strachy jsem si ani nedokázala užít tu nádheru, kterou jsem s myšlenkou pravá – levá, pravá – levá stříhala tou nejkratší cestou…

3.den

Teprve svítá, když nás vzbudí intenzivní pohyb za našimi hlavami. Malá stádečka ovcí přicházejí do zátoky, aby se napila z moře – brrr. Některé ovce jdou až skoro k nám (tak dva metry). Každá ovce má na boku barevný pruh. Dle barvy a počtu pruhů si každý majitel svoji ovci pozná. Udivuje nás, že ač je v zátoce celkem dost trávy, tak ovce si ji moc nevšímají. Prostě ta nejlepší a nejšťavnatější je na útesech. Stále přicházejí nové skupinky ovcí, ty co se již napily, zase odcházejí do skal. Je to úžasná podívaná. Po odchodu ovcí vstáváme. Následuje klasika – koupel, snídaně, balení věcí do kajaku a vyplutí. Před polednem doplouváme do města Baška. Opouštíme kajaky a odcházíme do města dokoupit zásoby a také do restaurace na místní specialitu. Po návratu k lodím rychle vyplouváme a vyhýbáme se obrovské Vela pláži. Přeci jen máme raději klidnější části bez lidí. Na druhé straně zálivu si již opět užíváme klidu, zkoumáme různé průrvy a v jedné z nich se koupeme. Naše cesta pokračuje úžinou mezi ostrovy Krk a Prvič, podél pobřeží ke Staré Bašce, kterou míjíme, a pokračujeme až do zálivu Fox Bay. Celou tuto část cesty nás doprovázejí celkem příjemné asi 40 cm vlnky, které si užíváme. Po doplutí do zálivu zde kotví asi 3 jachty. Jelikož zde chceme přespat, doufáme, že brzy odplují. Zatím vaříme večeři, pijeme vínko, koupeme se… Nakonec odplouvá pouze jedna jachta. Ostatní dvě zakotvily a je jasné, že mají pro dnešek ten samý cíl – zůstat tady. Nevadí. Přesouváme se tedy víc do levé části a když pomalu utichne život na obou jachtách, usínáme také.

Pohled mojí ženy: Tady už jsou pro mě téměř všechna místa známá. Loni jsme Krk obeplouvali poprvé, ale neobjeli jsme ho celý. Teď už jsme v místech, která nám jsou známá. Cestou vzpomínáme, jak to tenkrát bylo, kde jsme spali, kde nakupovali a jedli. Zase jsem na stejném místě potkala trajekt a pádlovala jak o život!!!

4.den

Ráno nás budí život na obou jachtách. Někteří lidé by měli mít na svůj hlas zbrojní pas. Nicméně se přes toto rušení přeneseme a nenecháme si zkazit krásné ráno. Každodenní ranní rituál – vykoupat, nasnídat, zabalit… Najednou k nám připlouvá Ital v důchodovém věku na seakayaku. Na palubě mu stojí menší psík neidentifikovatelné rasy. Vystoupí a hned nás srdečně a z vesela zdraví. Povídáme si odkud jsme, kam plujeme, jaké máme kajaky… Milé bylo, že ač on mluvil pouze italsky a já anglicky, přesto jsem si celkem rozuměli. Bylo to velmi příjemné setkání plné vtipu, upřímnosti a celkové pohody. Když zjistil, že jsme Češi, tak se mu oči rozzářili a povídal: „Jo, Češi… multisporty. To Italové only Ferrari and futboll!“ a mávl u toho rukou. Tak přeci… nemáme ve světe jen špatnou pověst. Opravdu nás to zahřálo u srdce.

Loučíme se a vyplouváme svojí cestou. My pokračujeme na severozápad směr město Krk, hlavní město stejnojmenného ostrova. Opět potřebujeme doplnit zásoby (hlavně vody) a chceme ochutnat další místní specialitku. Kajaky necháváme na městské pláži a jdeme do města, kde uspokojíme chutě a potřeby. Pokračujeme dál podél břehu, cestou zastavujeme na malých opuštěných plážičkách, kde dopřáváme tělu mořské koupele. Ráz ostrova se mění. Končí vysoké útesy a začíná zeleň. To je na Krku to krásné – rozmanitost. Dnešní den končíme v malém bezejmenném zálivu asi 3 km před Glavotokem. Usínáme s pohledem na protější ostrov Cres a šumění moře nás unáší do náruče snů.

5.den

Pátý den máme v plánu doplout pouze někde za Malinskou k Njivice, což je asi 15 km. Přespíme a posledních asi 12 km do Omišajle doplujeme šestý den dopoledne a rovnou pojedeme domů. Máme tedy spoustu času, nikam moc nepospícháme. Plujeme okolo kostela v Galvotoku a pokračujeme podél břehu do Malinske. Z Malinské pokračujeme na Njivice, ke které ani nepřibližujeme a střiháme to po moři až za letovisko. Máme hodně dobrý čas, a tak se rozhodujeme, že poplujeme až do Omišalje. Vše vybalíme, naložíme lodě na auto, projdeme si v klidu město, dáme si dobrou večeři v místní restauraci a zasloužené pivko, někde přespíme a ráno pojedeme domů. Teď nás ale ještě čeká to nejošklivější. Obeplout ropnou rafinerii, nepřekážet tankerům a bezpečně doplout na místní městkou pláž v Omišalji, odkud jsme před pěti dny vyplouvali na tuto nádhernou cestu. Nakonec je i tato část naší plavby v pohodě. Dokonce nepotkáme ani jeden tanker. Asi proto, že je pátek odpoledne… Kolem šesté připlouváme na pláž v Omišalji, kde jsme místní atrakcí. Hodně lidí se nás ptá odkud jsme připluli. Když odpovídám, že jsme obepluli celý ostrov, tak jen nevěřícně kroutí hlavou a říkají něco o tom, že je to moc adrenalinové a nebezpečné. Na to zase kroutíme hlavami my a říkáme si, jaká je to škoda, mít moře a nepádlovat. Ale ono je to vlastně v pořádku. Alespoň je na moři klid a pohoda.

Teď zbývá všechno zabalit, prohlédnout historickou část města Omišalje, večeře v restauraci a přespání na skalním ostrohu nad mořem, a ráno odjezd domů. Celkově jsme na moři strávili 5 dní. Bylo to úžasné, obepluli jsme celý ostrov, koupali se na krásných prázdných plážičkách, jedli výborné jídlo a pili dobré víno…a hlavně relax a pohoda.

Pohled mojí ženy: Po týdnu jsme se vrátili na místo, odkud jsme vyplouvali. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsme v cíli, na druhou se mi domů nechtělo. Těšila jsem se na sladkou vodu, tělo celý týden naložené ve slané vodě, už přímo křičelo po sladké vodě a šamponu.

Počasí se nám luxusně vydařilo, teplo, chvílemi až vedro, které se u moře dobře snáší, už jenom kvůli tomu, že si můžeš kdykoliv a kdekoliv vystoupit a vykoupat se. Život seakajakáře je skvělý, svobodný a povznášející.

P.S. Dnes můj manžel seděl v teple v křesle a vzpomínal, ale věřte, že ostatní dny nevzpomíná, ale plánuje, co podnikneme příští rok. Už máme mapy a trasy, taky máme novou laminovačku, aby nebyly mapy mokré. Tak zase příště… ať již na moři, řece a nebo jezeře…

Krk je spolu s ostrovem Cres největším ostrovem Jaderského moře. Členité pobřeží má délku 219 km a s pevninou je spojen mostem.

Doprava autem: Nejlevnější: Znojmo – Wien – Maribor – Ljubjana – Postojna – Rieka

Poplatky: Rakouská dálniční známka cca 10 EUR, Slovinská dálniční známka: 15 EUR, mýtné Chorvatsko Rupa – Rieka 8 KUN, most na Krk 35KUN (platí se pouze při vjezdu).

Ceny jsou aktuální k červnu 2017.