Já vím, to přísloví zní trochu jinak, ale od jisté doby, konkrétně od založení AVTS, se přece jenom vodáci jen tak nedají. Občas zde prezentujeme náš lítý boj o jezy, které se mají stavět a my je nechceme, o jezy, jejichž úprava je naopak žádoucí, anebo o tom, jak jsou dodržovány zákony na vodě, na kterých mají zájem také vodáci. Téma dnešního článku se ale týká oblasti vodáctví spíše paragrafy neorámované, kde se pohybujeme v jakési šedé zóně, ve které si podávají ruce zákony s filozofií, morálkou a etikou. Řeč totiž bude o povodních a mediálním lynči na vodáky.
Nepatřím mezi ty „adrenalíňáky“, kterým je nejlépe v pětkové vodě, kde jsou válce jak tučně vykrmená prasata a vlny rozměrů dospělého slona. Pravda, na bájném Coloradu v Grand Canyonu jsem si toho užil do sytosti jak na raftu, tak na kajaku, ale to bylo spíše splnění vodáckého romantického snu než výprava za mezními situacemi. Tudíž mám pochopení pro své kamarády, kteří nad dvojkovou vodou ohrnují nos jako nad volejem, a naopak jim začnou plápolat ohníčky v očích, když se řeka „nabuší“ do prvního povodňového stupně. To, aby bylo mezi námi vodáky jasno, je ještě situace, kdy vodák na řeku může, pokud to nějaký vyděšený úředník nezarazí nějakou další vyhláškou. Chápejte, od stolu a v televizi ty vlny pro ouřadu kolikrát vypadají naprosto děsivě. V místech, kde by kajakář jenom lehce pocvičil v pěkném vracáku, tam už ouřadovi jen při té myšlence vstávají hrůzou vlasy na hlavě.
Možná by pomohlo ouřadu posadit do kánoe či kajaku a ukázat mu krásu takové vody, ale bohužel, jsou to dva absolutně odlišné světy, které se zpravidla téměř míjejí. Povětšinou, když tají sněhy a zmíněný první stupeň povodňové aktivity teče ve všemožných potůčcích a říčkách. Nikomu ani tak nevadí, že se sem tam objeví kajakáři či rafťáci a užijí si pořádnou vodu, která je v posledních letech zejména právě na menších tocích čím dál větší vzácností. Problém nastává, když za kopcem voda bere auta a domy. To se pak okamžitě a hystericky píše o nemorálních vodácích, kteří nemají jezdit na vodu, aby snad nevytížili navíc složky IZS. Nebo ksakru, co má co vodák plout na řece, když se sto kilometrů odtud na jiné řece dějí lidské tragédie? Určitě zde nechci rozporovat rozsah tragédie a mám účastný postoj nad touto událostí, ale proč u všech strakatých krav se musí pranýřovat zrovna vodáci?
Výběr článků o vodácích během povodní
Na rozvodněnou řeku šli s kajaky. Hazard se životem, varují hasiči
Rozvodněnou Odru splouvali na paddleboardech, ven z vody je hnala policie
Muž na Vltavě porušil všechny zákazy přímo před očima šéfa hašičů
Tři vodáci na Chrudimsku vyrazili v době záplav na přehradu
Splouvání Pekla skončilo výslechem na policii
Představme si situaci, která se pravidelně odehrává v jiné oblasti sportu, a to ve sjezdovém lyžování. Pokud někde v horách spadne lavina a bohužel zasype i nějaké nebožáky, ještě jsem neslyšel o tom, že by se o padesát kilometrů vedle v lyžařském středisku, kde žádné nebezpečí nehrozí, kvůli tomu zastavil provoz. Rovněž odkaz na vytíženost IZS je velmi zavádějící. V roce 2018 utonul na českých řekách jeden vodák, v roce 2019 to byli dva, v roce 2020 jich bylo osm. Oproti tomu v roce 2022 jsme měli v jiném letním sportu, v cyklistice, celkem 40 mrtvých. Na silnicích v autě to bylo v roce 2023 celkem 455 mrtvých. Pokud bychom měli brát argument ohledně vytíženosti IZS za správný, tak podle podílu jeho zásahů měla být okamžitě při povodních zastavena automobilová doprava a následně měli být cyklisté nabádáni, aby nikam nevyjížděli. Absurdní? Stejně absurdní jako osočování vodáků, že mají sedět doma na zadku, když jim na spoustě míst příroda právě naděluje exkluzivní podmínky pro jejich sport. Aby nedošlo k omylu, tak raději ještě jednou – opravdu zde nepíši o situacích, kdy je na řece dosažen druhý a vyšší stupeň povodňové aktivity.
Etická rovina situace nastává, když vodák sedne do lodi na řece, která už opadla a dle zákona se dá na ní plout, ale zrovna je to ta řeka, která teče zdevastovaným územím po povodni. Nejenže hrozí nebezpečí z nenadálých překážek na řece, ale je jasné, že proplouvající vodák s nadšeným úsměvem neudělá mnoho radosti dědovi, který ze své zaplavené chalupy stěhuje, co jenom dokáže. Zřejmě neexistuje zákon o tom, že se na pohřbu hlasitě prdět nemá, ale nikdo tam hlasitě neprdí, protože by se nechtěl bezprostředně dotknout pozůstalých. Stejně tak každý vodák by měl zvážit, i když dle zákona na to právo má, zda se pustí dolů po řece, kterou postihla katastrofa a lidé tam usilovně pracují na jejím zmírnění. Bylo by to totiž přesně to samé jako hlasitě prdět na pohřbu.
Ze svého okolí vím, že většina kajakářských part zvládá bravurně techniku jízdy na divoké vodě, včetně záchrany prásknutého kamaráda a poskytnutí první pomoci. Dovolil bych si tvrdit, že řada vodáků, která prošla školou záchrany na vodě a z válce, zdaleka nezaostává za profesionálními záchranáři. Dokonce by se dalo říct, že se záchranou na vodě mají daleko větší zkušenost, protože je to jejich každotýdenní praxe.
AVTS v některých sporných případech, kdy se vodák dostal do „právní“ nouze, podávala podklady a rady, jak tyto problémy řešit. Základ přístupu k „bití holí“ vodáka je ovšem v každém z nás. Je jednoduché ukázat jako obětního beránka skupinu, která nebyla zvyklá se bránit. A tak dnes pořád slýcháváme, jací jsou vodáci prevíti, bez ohledu na to, že jich je většina slušných a znalých vodáctví a pravidel s tím spojených. Nedejme se. Pokud ti, co nám mají pomáhat a chránit nás, se nám snaží ubližovat, nejsme méněcenní, protože jsme „jen“ vodáci. Jsme také právoplatní občané České republiky a opravdu nemůžeme za to, že někteří (po zářijových povodních to vypadá, že spíše většina) ochránci zákona nejsou s těmito zákony obeznámeni, a pak nás zcela bezdůvodně šikanují. Je na místě se v takovém případě ozvat a ptát se detailně po zákoně, který jim nařizuje nás předvést, nebo dokonce zadržet či udělit pokutu. A je na vodákovi, aby svá práva, ale samozřejmě i povinnosti (!) znal a hlásil se k nim. Pak už trochu opadne chuť na to „bít vodáky“ u těch, kteří to považují za nejlehčí řešení.
AVTS – Asociace vodní turistiky a sportu
AVTS můžete podpořit v její činnosti finančně, a to dvěma způsoby. Buď se stanete jejím členem a budete platit členské příspěvky, nebo zašlete finanční příspěvek na projekt Zachraňme vodáctví v Česku (Darujme.cz).
www.avts.cz | in**@av**.cz | tel.: 732 638 330
