Hezké, že jste tam ale chytli vodu.
Jmenuji se Jiří Kastner. Jsem z Kostelce na Hané. Kolem našeho města protéká říčka Romže. V 70. letech jsme se ženou splavili Romži a to od Čunína do Kostelce. Taky od Kostelce až do Moravy. Se zájmem jsem si prohlédl Vaši stránku věnovanou Romži /pan Prokeš/. Kdy se uskutečnil ten sjezd o kterém píšete?
Asi jste tam už byli......Jel jsem to na seakajaku, vřele doporučuji: moře neteče, takže kam nedopádlujete, tam se nedostanete a to je důvod mého doporučení. Seakajak je rychlejší, na moři ovladatelnější (tvar a pevnost trupu, kormidlo), je stabilní a lépe chrání bagáž. Rozhodně nejezděte sami.
Ahoj, chytáme se s přítelkyní na podobnou trasu na Pálavě – myslíte, že to je v pohodě, nebo je seekayak nutností, a popřípadě proč?
Díky za info :)!
ahoj Alenko,
konečně článeček kterej se dá číst a udělal mi radost, já bohužel už jen vzpomínám, Vavřinečák jsem jel poprvé tak někdy před 45ti lety, naposled nevím, ale to je nakonec jedno. Teď už jenom vždycky nostalgicky koukám po naložených autech, když v ten vyvolený den přes nás projíždějí s loděma, (bydlím totiž na Kutnohorské silnici, takže většina lidí projíždí kolem nás), vzpomínal jsem na vás (vodáky) když jsem viděl to počasíčko jak vám přeje. No a zmínka o Hameráku mě taky potěšila, to byla naše srdeční záležitost, jenom byl v té době trošku těžší (spadané stromy a víc kamenů, některé byly v průběhu let odstřeleny).
velký Ahoj Honza
ještě jednou Ahoj,
v té době jsme někteří ještě jezdili na otevřených lodích, my jsme třeba zpočátku Jizerskou Kamenici, horní Jizeru, nebo Hamerák s bráchou jezdilili na turistické otevřené Vertexce (se šprickou), někdy nastal problém protože když přiška větší vlna, zůstala voda v kapse ze špricky veprostřed lodi a špricka se propadla dovnitř do lodi i s vodou, no a pak většinou následovalo koupání.
Samozřejmě že byl problém i s odolností lodí vůči nárazu, všechny byly z laminátu, a ten toho moc nevydržel, takže třeba na Hameráku nebo Vavřiňáku jsme většinou utrpěli trhliny protože tam ty kameny jsou dost ostrý. Postupně jsme se ale vzmohli na lepší lodě, já jsem potom sehnal kopyto na olympijského Prijona (vlastně jsme si ho sami vyrobili) a tak jsme si začali stavět vlastní kajaky a tím se nám otevřeli nové možnosti.Na kajáčkách se dali sjíždět všemožné potůčky a říčky, které před námi mnohdy ani nikdo nejel a o to víc nás to bavilo, byla to moc hezká doba, myslím že dneska se to všechno moc profesionalizuje.
měj se hezky a jezdi dokud to půjde Honza
No jak to říct.. Bažina bezedná není, ale budou mít zadělané botičky a bude jim v nich čvachtat. Když jsem byl špunt a táta mě tam tahal, taky jsem pindal, takže pokud se nátura dětí a manželek nezměnila za ty roky, tak asi pindat budou. Pokud ale trefíš prístup k meteostanici, občas je přes rašelinná jezírka i kláda. Ale přímo k RK stejně musíš přes říčku.
Je-li něco výjimečného, dá se nad tím přihmouřit oko. Stane-li se z toho pravidlo, pak někdo určitě zakročí. Legálně nedojedeš ani autem na Předěl, ani pěšky z Předělu k řece. Nevím, jak dalece je legální, když už sedíš na hraničním toku v lodi. Na jedné straně je příjemné si sdělovat zážitky z tohoto koutu, na straně druhé ta publicita může uškodit.
Do rašelinišť bych ženu a děti netahal a když, tak ne rovnou do nejpřísněji chráněné lokality. Věř mi, že žena bude stejně remcat na Černých jezírkách. Pokud děti ještě nedorostly puberty, pak budou radostně zkoušet hloubku rašeliných lagů a jejich matka bude soptit n-násobně. Pokud bude jásat žena, pak máš výjimečný kus.
Ahoj,
při prohlížení diapozitivů jsem narazil na autobusový zájezd do Roháčů a Slovenského Ráje v létě roku 1985. Sebou jsme vezli i 2 nafukovací kajaky -plánovali jsme slet Prielom Hornádu. Ubytovali jsme se ve stanech v kempu Podliesok. Mimo to, že jsme prošli všechny krásné rokliny v blízkosti kempu aniž jsme zde potkali jediného živáčka (ochráci přírody ještě nebyli vstup neomezovali), jsme další den hodili naše plavidla na vodu Velké Bielé vody hned za můstkem u kempu a opět jsme bez přítomnosti poutníků, ochránců a jakýchkoliv omezení projeli bez problémů projeli prielom až do Čingova. Voda byla sice studená, ale průzračná jako sklo a příroda kolem jedna báseň. Velice rád na tyto skoro turisticky pionýrské časy vzpomínám.
Před dvěma měsíci jsme šli Prielom Hornádu z mýta až do Smižianskej Maše. Tá voda smrdí. Jsou z ní cítit vesnické fekálie, kameny ve vodě jsou šedé. Ten smrad přestal až pod Čingovem. Pocházím ze Smižian a prielom Hornádu jsem v 80 létech jel na lodi i na nafukovací matraci. Za komančů to byla čistá voda, na kamenech ve vodě spousta dlouhých vodních řas. Z hlediska vody je to dneska jen hezká stoka.
17-18.08.2017 má trasa 38km, Jistec /Otava/ ř.km.14,4 - hráz VD Orlík /Vltava/ ř.km.144,8 (zpět 39km -"kocháním" se v zátokách).
Voda asi 2,5m pod stav. Čistá jen u hráze VD, na návětrných stranách pláží moc na koupání není. V Otavě o poznání horší a 5 km před Jistcem už nepoužitelná k čemukoliv. V propusti jezu Jistec jde proplout i proti proudu.
Dopoledne na VD Orlík téměř prázdno. V zátoce, cca 150m od zámku Orlík v části "Hradce" v pobřežní kaverně torzo dřevěné visuté lávky s ocel.podpěrami" cca 17m dlouhá, asi 10m nad hladinou.
Dobrej vejlet, kdo nespěchá.