Komentáře k článkům

Přidat nové téma
Kam kráčí plovací vesty?
Komentáře k článkům

Zajímavý článek, ale prakticky jen pro pár lidí. S vývojem jdou nahoru ceny, ne každý si hi-tech vestu může dovolit. Navíc běžná veřejnost zná terény, kde se podobná technika využije, jen z televize. Běžný a potřebný standard jsou vesty vhodné na tuctovou turistiku na otevřenkách, do našich poměrů jsou tedy vhodnější jednoduché modely, nebo kousky z kategorie "záchranné oblečení", nabízené jachtařskými speciálkami (třeba Baltic Sandhamn nebo Flipper), nebo některými rybářskými obchody (Trapper Spin). Skutečným problémem je, že řada lidí neumí zacházet ani s těmi nejjednoduššími modely a u tradicionalistů přežívají letité polystyrénové Čochtany, které lze někde stále sehnat nepoužité v originálním socialistickém balení. Pokud se někdo z redakce účastní pravidelně Tří jezů, měl by znát realitu - ta je dost jinde, než obsah tohoto článku.

Obávám se, že je to dáno konsensem mezi možnostmi technologie a uživatelskou přívětivostí. U velikostí vest se občas udává i rozdílná nosnost vzhledem k velikosti. Považuji za důležité, že se utíká od spousty "úchytek" apod. , kterými byly svého času vesty dost doplňovány a bylo tro zdrojem potencionálního zachycení kdekoliv to šlo. Mám za to, že rozdíl mezi vestou na kajak a raft či kanoe bude vždy, protože ten pohyb při pádlování i posaz je prostě různý.
Většina vest mi vadí, protože je krátká a přes své "nepovolené břišní svaly" ji prostě neupnu. Nakonec hledání tvaru vest pro děvčata také není u konce.

Jak jsem se stal kajakářem
Komentáře k článkům

U nás byla vývojová cesta podobná. Když mi bylo 33 let, půjčili jsme si seakajaky. Líbilo se nám to a po pár půjčeních jsme usoudili, že je zbytečné si je pořád půjčovat a zakoupili jsme vlastní. Po pár letech jsme si půjčili kajaky na divokou vodu. A bylo to ještě lepší! Takže to dopadlo stejně – koupili jsme vlastní. Loni jsme přihlásili naše dítko do slalomového oddílu, aby se učilo jezdit pořádně na vodě už od malička. A já jsem chodila podél kanálu a dívala se, jak mu to pomalu začíná mezi brankami jít. Nakonec to dopadlo tak, že prý abych z toho nebyla smutná, tak mi Ježíšek přinesl pod stromeček starší slalomku a já se začala učit jezdit mezi brankami taky. A je to ONO! Takové mazlení s vodou .... Teď jenom tiše ve skrytu duše doufám, že se to snad naučím natolik, abych mohla jednou na závody. Sice už v kategorii veteránů, ale což. Tak držím palce všem, kteří si jdou za tím, co je baví, i přes mnohdy nechápavé reakce okolí, a kteří mají pořád chuť překonávat sami sebe.

Pěkné, taky jsem před šesti lety přešel na plastovou slalomku a jsem s ní nadmíru spokojený. Jezdím teda na tom Delsyku a musím říct, že si se mnou zažil mnohé. Jednou jsem ho "namotal" na dřevěný kůl pod vodou a vytahovali jsme ho 15 minut. Byl kompletně promáčklý, ale za půl hodiny na slunku se vrátil do původního tvaru a je to v poho. Pod sedačkou je trochu prosedlý, což se stalo hned, když jsem na něm začal jezdil, ale ani to nepůsobá problémy. Takže Delsyku na řece bych se fakt nebál.