Kam s raftem v Pyrenejích

Ideální období pro návštěvu severního Španělska za účelem raftingu je období května a června. Většina řek je totiž závislá pouze na jarním tání sněhu. Každá ze zdejších řek je obsypána hromadou místních raftových kanceláří. Pokud nechcete využít jejich služeb, určitě s nimi minimálně konzultujte aktuální stav vody.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Kromě vodáctví tady najdete i spoustu dalšího vyžití ze soudku outdoorových aktivit. Pro výhledy při pěší turistice nenacházím přirovnání, Pyreneje jsou naprostý unikát, vyhlášené jsou rovněž cyklistické trasy v horách, fanoušci canyoningu tu mají přímo Mekku. Romantici ocení procházky úzkými uličkami plnými kaváren a zařízení s kulinářskými specialitami.

Ara

Ara je bezesporu nejtěžší raftovací řeka ve Španělsku. Pokud tady chcete chytit dobrou vodu, doporučuju měsíc květen. Vrchní, velice intenzivní, a tedy i nejzajímavější část má kontinuální charakter drop pool a obtížností patři do WW IV. Nejvýš proti proudu je do raftu možné nasednout nad městem Torla v místě s výrazným esíčkem, zakončeným dvěma stupni vytékajícími do laguny. Tohle místo je startem nejvrchnějšího a nejnáročnějšího raftovaného úseku – z Torla do Broto.

Hned za lagunou číhá vstupenka v podobě nenáročného kataraktu. Pod ním řeka na malou chvíli zvolní a pak už přichází ostrov a to je signál ke zbystření. Za okamžik totiž následuje kamenný most a přenáška. Pod mostem je nebezpečný jez, který musíme přenést v každém případě (raft nejlépe skoníčkovat) u levého břehu. Následuje série jednotlivých peřejí, které naštěstí vždy končí lagunou. Pozornost si na celém úseku zaslouží podemleté a hodně ostré skály u břehů. Protržených raftů se tu během sezony napočítá vždycky spousta.

Cestou na vás kromě už zmíněného jezu číhají ještě dvě další vypečená místa, která mají silná vývařiště – jeden přírodní stupeň je obzvlášť hladový na levé straně. Druhé obtížné místo, úzký průjezd pojmenovaný Ben Ben, místňáci raději pojistili skobami se záchranným lanem. Následuje poslední větší peřej, úzká soutěska se otevírá, ale tím zábava rozhodně nekončí. Do Brota potkáme ještě několik dobrých peřejí…

Pro méně náročné rafťáky (nebo když je na horním úseku moc vody) připadá v úvahu sekce z Broto do Fiscal, což je příjemná pádlovačka v krásném údolí s několika místy maximálně WW III, která dovedou prověřit bdělost posádek. Oba popsané úseky dohromady měří slušných 19 km.

Z Fiscalu je možné pokračovat ještě dál přes Boltaňa až do Ainsa. Znamená to ale plavbu 30 km stylem, jaký známe z české vodní turistiky, zato však v nádherném kaňonu.

Cinca

Řeka Cinca je oproti Aře nejjednodušší řekou pro rafting v Pyrenejích, peřeje při jarním tání dosáhují nanejvýš obtížnosti WW III, za normálního stavu jsou všechny WW II. Jedná se tedy o ideální terén pro začínající vodáky nebo rodiny s dětmi. Podobně jako Ara není ani Cinca nikde přehrazena, což je ve Španělsku stále větší rarita. Pořádné svezení bez drhnutí si tady jde užívat nejpozději do konce června. Raftovací úsek z Lafortunada do Ainsa na soutok s Arou je dlouhý 20 km a leží přímo v srdci národního parku Ordesa y Monte Perdido. Z raftu se vám tu nabízejí božské výhledy na okolní přírodu – úchvatné louky na úbočních terasách, hluboko do hor zařízlé boční kaňony nebo kopce Tres Hermanas (Tři sestry). Pláže u řeky potom lákají k piknikovému zasednutí, při němž můžete sledovat hojně poletující dravce.

Esera

V kraji Aragón je určitě nejvytíženější řekou pro komerční rafting Esera. Přehrada v Campo zajišťuje dostatek vody až do září. Řeku po celou dobu, do dalšího vzdutí ve městě Graus, kopíruje hlavní silnice a po cestě jsou parkoviště s informačními tabulemi pro vodáky. Z Campo začíná prvních 8 km, místními vodáky nazývaných Family Section. Víceméně hladká voda se v jednom místě zužuje do malého šněrovaného kaňonu s vápencovými skalami. Ale tohle místo nezmiňuju kvůli nějakému obřímu válci nebo peřeji, obtížnost tu dosahuje maximálně WW II. Důležité je tu podívat se na oblohu, protože právě tady je možné vidět pohromadě snad nejvíc ohromných supů.

Po osmi kilometrech „na rozcvičení“ začíná nejkrásnější úsek na Eseře – Pyramidová sekce, která dostala jméno podle slepencových kamenů ve tvaru pyramidy, které jsou v korytě i okolo řeky. Skalnaté okolí na tomto úseku hraje všemi barvami. Řeka brzy přidává na spádu, náročnosti, a hlavně zajímavosti. Náročnost už na tomto úseku v některých peřejích stoupá až na WW III+. Konec „Pyramid“ se nachází zhruba v polovině plavby do Graus. Za velké vody můžeme zvolit tento úsek (konec Pyramid – Graus) jako důstojnou alternativu za Pyramidy, při normálním stavu je plavba z Campa do Graus příjemným, 29 km dlouhým výletem. Jen pozor na jeden jez po cestě!

Gallego

Gallego je krajinovka s opravdovou jižní atmosférou. Po celou dobu – 11 km jízdy z Murrilo de Gallego k mostu Santa Eulalia – nás provází unikátní fauna a flóra, největší dominantou jsou určitě skaliska Mallos de Riglos. Typické španělské vesničky celkový dojem jen umocňují. Na horní pasáži v úzkých průjezdech není ideální průtok po celý rok, za menší vody jsou některé průjezdy obtížnosti WW IV až moc úzké (doporučuju ověřit si aktuální stav u místních raft center). Naopak jistotou je jeden velký válec nazvaný Rodeo, který si rád pohraje s jakýmkoli plavidlem. Vodní stav většinou umožňuje pohodový dojezd k Santa Eulalia, ale za zvýšené vody může být zajímavé pokračovat, kam nás jen napadne.

Noguera Pallaresa

Tahle řeka je bezesporu nejznámější v Pyrenejích. Noguera Pallaresa nabyla v minulosti věhlasu pořádáním soutěží ve sjezdu na divoké vodě, rodeu, a nezaostává ani zdejší slalomová trať. Řeka je ale hojně vyhledávaná i pro rafting. Pro velký průtok a regulaci přehradami slibuje Noguera dost vody pro celosezonní splouvání. Nástupní místo je v Llavorsi a čeká vás pod ním několik kilometrů WW II. Tenhle úsek zakončuje asi třísetmetrová peřej WW IV. Odtud až do Rialpu vás potom čeká nejkrásnější úsek. Široká a vodnatá řeka vytváří velké, ale bezpečné vlny a válce okolo WW III-IV. Kilometr před Sortem je vysoký jez, který se dá po prohlédnutí jet. Dolní část úseku začíná v Sortu průjezdem slalomové tratě zakončené playspotem. Obtížnost WW II pod Sortem přeruší pouze dvě výživné peřeje WW IV. Konec splouvaného úseku je zpestřen starobylou vesnicí Gerri de la Sal a úchvatnou soutěskou Congost de Collegats. Celý úsek má zhruba 28 km, a pokud byste se o něm chtěli dočíst víc, určitě zapátrejte v HYDRU 1/06.