Kam na vodu na jaře

To je snad nejobtížnější otázka, jaká je. Poslední dobou vodáci přestávají plánovat a čekají, jak se zima rozvine k obrazu vodáckému. Jaro trvá astronomicky od 21. března do 21. června a do tohoto období je potřeba vtěsnat plány a touhy na vodácké výlety na víkend nebo i na týden.

V dubnu bývá leckdy lepší počasí než v červenci a vody přece jen bývá více než v létě nebo na podzim. Výběr je tak bohatý. Závisí opravdu na počasí i na vodě a vybrat si mohou jak milovníci peřejí, tak romantici. Pro potokáře je nejvhodnější doba na počátku jara, kdy úzké toky nejsou ještě zarostlé zelení a bývá vidět i do první zatáčky. Na počátku jarního času se také koná spousta vodáckých akcí – je třeba odemknout řeky a zkusit objevit nějakou tu novinku, kde jsme ještě nebyli.

Sjíždění krátkých úseků jednotlivých řek je oblíbenou jarní kratochvílí. Většinou se tak děje v průběhu jediného dne, maximálně víkendu. Týdenní jarní akce bývají výjimkou. Ono pádlovat týden, a navíc malinko intenzivněji než v létě, i nechat se unášet líným proudem veletoku je docela dřina. Nechme tedy takovéhle akce stranou, kdo je chce podstoupit, určitě ví, jak na to. Zkusme spíše vybrat úseky řek, kde bychom se mohli pohybovat, alespoň jeden den tábořit, a přitom aby řeka tekla. Mohli bychom jet s bagáží a tábořit na říčním břehu a zvládnout třeba dvě řeky najednou.

Podle vody je alternativ několik. Jednou ze zajímavých se jeví splutí dolního toku Kamenice a pokračování po Jizeře do Malé Skály. Ovšem chce to už určitou zkušenost, protože Kamenice se i na dolním toku čeří peřejemi a mohou tu vznikat vzhledem k vodnímu stavu těžší místa. Pro plavbu můžeme využít jak turistický kajak, tak nafukovací kánoi. Prostě loď, co něco uveze. Plavbu po Kamenici zahajujeme u nádraží v Jesenném pod posledním jezem. Až k ústí nás čekají krásných skoro čtyři kilometry příjemně peřejnaté řeky s bývalými slalomovými úseky – Na žábě a Na Vošmendě (Vošmenda je i malá říčka ústící zleva údolíčkem končícím železničním mostem, splavná v délce asi 5 km). Na soutoku s Jizerou (přitéká zleva) se ještě můžeme na levém břehu příjemně občerstvit v hospůdce v Hotelu Podspálov.

Jakmile vplujeme do Jizery, tok zmohutní. Pozor na skutečně velkou vodu. Valí-li se kalná voda korytem a nese stromy, bude lepší tady plavbu ukončit. Je-li voda průzračná a rychle teče, pokračujeme dál.

Kousek za soutokem nás překvapí peřeje Paraplíčko, kde se stále konají slalomové závody mládeže a kde by se dalo i přespat. Velmi rychle pak vjíždíme do Železného Brodu, kde Jizera teče občas mezi kamennými zdmi. Je třeba včas přistát u velkého jezu ve městě. Za vyšší vody bývá vyhrazen, pak může být i sjízdný, ale musíme to vždy posoudit na místě. Jinak jez raději přeneseme, lépe to jde vlevo. Řeka se pomalu uklidňuje, ale stále teče bystře.

Další jez je třeba překonat ve Splzově, a to podle momentální situace. Přenášíme jej vpravo. Pak velmi rychle doplujeme na Malou Skálu, kde můžete tábořit na ostrově. Máme za sebou příjemnou a rychlou plavbu na cirka 15 km tekoucí vody obtížnosti WW I–II.

Další den můžeme pokračovat dál třeba až do Příšovic, ale to už patří k letním úsekům.

Samozřejmě takovýchto víkendových „soutoků“ najdeme u nás víc. Příkladem může být Moravská Sázava, po které se dá za dobré vody plout také 30 km, což na jarní víkend stačí. Horší to tu může být s tábořením, ale zkušenější traper místo vždycky najde.

Samostatnou kapitolou jsou plzeňské řeky. Škoda, že Mže je přerušena přehradou, doplout po ní do Plzně by byla krása. Takhle musíme převézt hracholusskou přehradu, nechceme-li vyměnit kánoi na jeden den za jezerní kajak. Ale i tak je možné první den plout z Kočova do Svojšína a druhý do Stříbra na počátek vzdutí nádrže. I tady v létě vodu nenajdeme. A údolí je romantické a opuštěné, což samozřejmě láká.

Podobně můžeme sjet Úhlavu od Úborska či Klatov nebo Tajanova (podle vody), až k Plzni a totéž platí pro úsek Radbuzy od Horšovského Týna po Dobřany. Pravda, někdy je tady voda i v létě, ale jaro je přece jen lepší.

Samozřejmě jsou na jaře příjemné velké toky. Sázava není jen úsek Týnec – Pikovice, ale třeba můžete jet ze Žďáru nad Sázavou, což je akce na dva týdny jak dělaná, jen tam být voda, a to na jaře bývá, ne často, ale natrefíme-li na dobrý stav, který chvíli vydrží, tedy alespoň týden, neváhejme. Dá se vybrat i jednodenní výlet třeba z Kácova… Sázava je 200 km krásné vody a jen středních necelých 100 km je méně tekoucích.

Otavu na jaře můžeme jet až z Rejštejna případně z Radešova a úsek do Sušice je rychlý, místy s pěknými vlnami. I dolní tok Lužnice z Tábora na jaře potěší, i když některé jezy se už po přestavbě staly nepříjemnými.

Vltava bez lidí od Vyššího Brodu k Boršovu je na víkend jako stvořená, je-li hodně vody, dá se i 56 km obtížnosti do WW I stihnout v pohodě. A probouzející se příroda nás pojme i při takovémto sportovním výkonu.

Podobné reference platí i pro Ohři z Kynšperku do Lokte, nebo z Karlových Varů do Radošova. Platí ti i pro Moravu z Hanušovic.

Samostatnou kapitolou je Orlice, jak Divoká tak Tichá. Je-li na jaře dostatek vody a máme-li zkušené kamarády nebo zkušenost s plavbami za vyšší vody po menších tocích, pak si i tady užijeme radostí i divočiny až až. Za jarního tání můžeme plout Tichou Orlici od Mladkova do Letohradu, což je v létě nepříliš často splavný úsek. Musíme dát pozor na jezy, ale jinak je plavba plná peřejí, ostrých zákrutů a 50 km takového toku je na naši fyzičku až dost. Divoká Orlice je obdobou. Úsek od Orlického Záhoří k Pastvinám je téměř 30 km a další plavba od Nekoře k Doudlebům je ještě o něco delší.

Pozor, na vyšší vody, nikoliv za POVODNĚ!! Odhad vodního stavu je důležitý, protože podle toho pak dokážeme plout bezpečně nebo s očima „navrch hlavy“, což nebývá nejpříjemnější. Pak je lepší z řeky utéct a zabývat se jinou činností nebo počkat, až voda opadne, je-li to jednorázová rychlá záležitost. I to se může stát.

Nezapomeňme tedy, že jarní plavby mohou přinést krásné zážitky, ale vyžadují určitou zkušenost a znalosti pohybu na méně známých řekách. Nejsou pro úplné začátečníky. Překvapení nás může potkat i na Berounce či na Moravě v Uherském Hradišti, ale být připraven na vyšší vodu, leckdy i na nepřízeň počasí a relativně neznámý tok, přináší větší uspokojení. Chce to prostě vzít mapu, kilometráž, zavřít se do obýváku, občas se mrknout na vývoj vodních stavů – a pak vyrazit.