Jarní vodácký zájezd na rakouské řeky pro otužilce

Když se termín akce blížil a na horách začal padat sníh, přála jsem si, aby se termín posunul. Spát pod stanem a mezitím se máchat ve studených řekách mě už moc nelákalo. Termín se posunout nemohl, protože velikonoční svátky jsou prostě pevně dané, ale naštěstí Vojta zajistil nocleh v ubytovně v Suchdole nad Lužnicí.

Na Velký pátek večer jsme vyrazili z Prahy v počtu deseti do Suchdola. Ubytovna, otevřená mimo sezonu jen pro nás, byla sice po zimě prochladlá, ale ocenili jsme střechu nad hlavou. Mělo lejt, ale místo toho druhý den ráno ležel kolem sníh. Lepší počasí na vodu jsme si nemohli přát.

KAMP a ZWETTL

Sněhová pokrývka nám moc morálu nedodala, ale ve Zwettlu, 60 km od Suchdola, na nás druhý den čekali další dva účastníci zájezdu, takže jsme chtě nechtě vyrazit prostě museli. Po zjištění vodního stavu jsme posunuli začátek splutí Kampu z Roitenu až k mostku na říční kilometr 9,8. Kolem silnic na rakouské straně bylo vidět, že tam napadlo sněhu o pár centimetrů víc, takže tam musely během noci zasahovat na silnicích pluhy.

Kaňon Kampu je krásný, připomíná tak trochu kaňon Kamenice. Oblé kameny přidávají řece na obtížnosti, ale při daném vodním stavu obtížnost nepřesáhla WW II. Výhledy na zapadané stromy kolem přidávaly údolí na zajímavosti. Jediné stavení na tomhle úseku byl pěkný mlýn, kde jsme při našem prvním splutí končili. Teď jsme jeli dál a část lodí si sjela vysoký jez pod mlýnem. Teplota vzduchu stoupla tak na 3 °C, sníh kolem rozšiřujícího se toku pomalu odtával.

Vysedali jsme pod Slunečními lázněmi ve Zwettlu na levém břehu blízko kapličky a kostela Panny Marie.

Na další tok – na Zwettl se nevydali všichni, a tak se nemuselo pendlovat. Při nasedání začal poletovat sníh, a tak jsem nelitovala, že ani my nejedeme. Říčka hodně meandruje a je tam snad osm jezů, které jsou pro „vzducholodě“ nebezpečné. Končilo se ve vesnici Syrafeld nad jezem u pily. Těšili jsme se do Suchdola pod střechu a do sucha.

MALŠE A STROPNICE

Protože v Čechách byla spousta vody, což se o rakouských řekách nedalo říct, došlo ke změně programu. V sobotu ráno byla v Suchdole jinovatka, v Novohradkách, přes které jsme jeli, se ale na zasněžených loukách pásly krávy. Sluníčko svítilo, a tak sníh pomalu mizel.

Přejeli jsme na Černou, která měla vody málo, a pokračovali do Kaplice na horní úsek Malše.

U mostu v Kaplici, kde jsme nasedali, jsou na nejbližším stavení u řeky záznamy o výšce vody během povodní. Prošlo tam podle záznamů pět povodní, kdy řeka stoupla snad i o dva metry a při jedné tam přibyl i pomníček. Po povodni v roce 2002 jsme šli podél přerovnaného koryta Malše. Nebylo to nic hezkého, co tam voda napáchala. Teď už nebyly po povodních žádné stopy. Malše se nám moc líbila. Kličkovačka mezi oblými šutry a mezitím peřejky. Řeka teče lesnatým údolím, voda je pěkně čistá. Na námi sjetém desetikilometrovém úseku do Pořešína Malše dosahuje obtížnosti maximálně WW II.

Stropnice měla vodu, což nebývá často, a ještě jsme na ní neměli čárku, takže jsme se na ni vydali. Nasedli jsme na vodu v Borovanech, odkud to občas byla vrbičkárna, kdy se nám loď plnila větvemi a listím, a občas řeka přecházela v asi osm metrů širokou říčku. Přenášeli jsme jeden padlý strom, se kterým si kajaky poradily. Dvě betonové roury byly tak nízké, že jsem se musela položit do našeho ria. Napasovala jsem se do špičky tak, že jsem nemohla vylézt. Problém jsme měli u mlýna, bez prohlížení jsme vpravo skočili půlmetrovým schodem do meandrujícího úzkého koryta, kde jsme s riem museli obtížně vylézt a zbytek přenést hustým roštím. Kajaky projely, ale lepší je jet hlavním tokem až ke mlýnu, prohlídnout si jez, který nemá ani metr, a posoudit splutí či přenesení.

DEUTSCHE THAYA a SPODNÍ KAMP

V Suchdole jsme nakonec přespali tři noci, až v neděli jsme sbalili a jeli zase do Rakouska.

První sjízdná řeka, ke které jsme dojeli, byla Deutsche Thaya. Na nasedacím místě je to pěkná říčka s peřejkou, ale po chvíli se mění v příšernou vrbičkárnu se spoustou padlých stromů, které kajaky někdy obtížně projíždějí. Nafukovačky přenáší a přenáší… snad desetkrát. Loď se pořád plní větvemi, které nestačím vyhazovat. Thayu přejmenováváme na Vojtapíčawasser. Aspoň počasí se umoudřilo a užíváme si jarního sluníčka.

Vody je v téhle oblasti málo, tak se mění plán a vyrážíme směr Vídeň. Dojíždíme ke Krems, kde řeka teče krásným údolím, ale vodu nemá. Přejíždíme ke Kampu na dolní tok a vypadá to, že pod přehradou snad bude voda i zítra. Kemp v Krumau je otevřený, tak se konečně i stanuje a večer se posedí při kytaře pod hvězdičkami.

Kamp od Wegenscheidu má vodu, hurá! Nafukujeme rio, ale ouha, rozlepil se spoj uvnitř nafukovačky, takže se ujímáme pendlu do konce splutí ve Steinegg. Podle kamarádů to prý byla nejhezčí řeka celého zájezdu, tekoucí mezi strmými vysokými svahy. Meandr střídá meandr a za každým z nich se před námi otevřely nové výhledy. Hrad na vrcholu skály, skalní stěna, louka plná květů. Vody byl dostatek, řeka krásně šplouchala, dokonce tak, že zalila Vojtu na jeho OC1.

Příště snad dojedeme na ta místa, která byla původně v plánu, ale přes nepřízeň počasí to byl krásný výlet, díky Vojto.

Kamp: ř. km 9,8 – Zwettl plovárna, 6 km WW I-II

Zwettl: Rosendorf – Syrafeld – 7 km WW I

Malše: Kaplice – Pořešín – 10 km WW I-II

Stropnice: Borovany – Ostrolovský Újezd – 6 km ZW

Deutsche Thaya: Schwarzenau – Windigsteig – 7 km ZW

Kamp: Wegenscheid – Steinegg – 11 km WaW I-II