Jarní Norsko

Na letišti v Oslo nás vyzvedává Vojtův kamarád a frčíme si to vesele do Geilo. Když vystupujeme po čtyřech hodinách jízdy z auta u Vojty před barákem nad pátou ranní, nejsou to zdaleka jen úsměvy, které nám mrznou na rtech. Na druhou stranu si jdeme ustlat do postele a vyhřátého pokoje, což je příjemné. Můžeme si každý vesele vybrat kterýkoliv pokoj z Vojtovy chaty Bjørkly, která se nám stává útočištěm na následujících deset dní.

Po krátkém spánku a dlouhé snídani se za krásného, i když chladného dne vydáváme na Vojtův homerun – řeku Usteåni. Nejprve na její spodní úsek, který by rozhodně snesl mnohem víc vody, ale standardně je to na rozpádlování dostačující. Hlavně když je teplota opravdu nízká a kdo nemá pytlíky na pádlo, má za chvíli místo prstů rampouchy. Odpoledne nasedneme v menší skupince (některým úsek na rozjetí pro dnešek stačil) na klasický úsek Usteåni a od první peřeje padáme v úžas, jakou má Vojta řeku pouhých pět minut od baráku. Po pár meandrech se řeka sklopí, Vojta nám najíždí ideální lajnu a jen na těžších místech prohlížíme a fotíme. Závěrečný „slajdopád“ je pro nás fantastickým zakončením výborného dne na vodě. Z řeky jedeme nakoupit v norském stylu (rozuměj do kontejneru za supermarketem) a večer si užíváme grilování a první naložení v hottubu. I přes nepřízeň počasí se začíná jasně ukazovat, jakým směrem se náš zájezd bude odebírat. Asi bychom nemuseli ani moc pádlovat, hlavně si odpočinout.

Další den se plni síly už po obědě vykopeme z baráku a frčíme si to na známou Austbygdu (Austbygdåi). Je to z Geilo hodinu a půl cesty, takže jako výlet do Jizerek u nás doma. Když už jsme dojeli k vodočtu na vysedacím místě a vidíme, že to půjde, rozhodujeme se ještě vyrazit na úsek Homerun na řece Mår, který je odsud jen pár kilometrů. Pokud tedy má vodu. No a pro skupinku kajakářů z Čech má evidentně vodu vždy, takže to Felix vyhecuje, Marťas se Snížákem se nechávají strhnout taky a já už jen rekognoskuju terén, odkud bude nejlepší fotit.

Po úspěšném divadélku na vodopádovém úseku Måru vyrážíme na první jízdu na spodní Austbygdåi. Nasedáme kousek nad masivní peřejí, kterou jsme si pojemnovali Double Drop, a brzy všichni víme, že Austbygdai je prostě fantastická řeka s mnoha místy, kde může vyniknout naše neumělectví. Naštěstí si jen užíváme skvělého pádlování a už v polospánku nás Vojta odváží mikrobusem zpět do Geilo. Až teď tedy pořádně oceňujeme neuvěřitelný komfort horké sprchy, postele s peřinou a sušárny na hydro.

Následující den se z postele kopeme horko těžko k obědu a nezbývá, než jen zopakovat skvělou Usteåni za barákem. Což nikomu rozhodně nevadí a tentokráte nám přeje i krásné počasí, takže dojem z jízdy je za jedna.

Abychom dostáli pořádného vodáckého zájezdu, vyrážíme další den na delší výlet a máme v plánu být někde přes noc. Konkrétně jedeme na řeky okolo Hedalenu. Vydatně prší téměř celý den, takže se spíš bojíme, aby nebylo vody moc. Podle rad norské kilometráže se vydáváme na jednu z údajně nejlepších řek (což ostatně píší Norové u každé druhé řeky) Åslielvi, ale vhodnou vodu má zřejmě až poslední peřej, zbytek byl spíš suchý. Ale jak správně zhodnotil sjezd Felix: „Aspoň víme, kde to je“.

Musíme si spravit chuť na klasickém úseku Uruly, do které Åslielvi teče, což se jeví jako super skvělá vodnatá řeka. I když celý den panovalo nevlídné počasí, pádlování bylo zase krásné a po přejezdu k řece Etna jsme si našli parádní bivak ve starém mlýně přímo u monstrózní peřeje, kterou jsme nakonec akorát tak dvě hodiny okukovali a zhodnotili, že je pořád málo vody (i když byla super vysoká). Je s podivem, že nespí-li člověk ve vyhřáté posteli, jste ráno na nohách co by dup. Takže posnídáme a plán padl na horní Etnu, kterou nám lehce komplikuje sníh na cestě, ale nakonec se s tím dokážeme popasovat a nasedáme za jasného dne na nejhornější úsek – k řece se brodíme hlubokým sněhem.

Nasedáme celkem nervózní, protože nikdo nevíme, co nás čeká, a je vidět, že má řeka vysoký stav vody. Nakonec asi po třech hodinách strávených na vodě Vojta zhodnocuje, že tenhle úsek určitě zařadí do svých pěti nejlepších řek Norska. Je fakt, že nejen nádhernou krajinou to byl ojedinělý zážitek. Vysedáme u 25 m vysokého nesjízdného vodopádu a přesouváme se na spodnější úsek téže řeky.

Před několika dny jsme zhlédli na Facebooku fotku od naší kamarádky, britské kajakářky, která jela monstrózní vodopád na téhle řece, a právě tam se teď vydáváme. V autě panuje hecovací atmosféra. Onen vodopád vypadá na první pohled opravdu veliký, ale když ho tak obskakujeme ze všech stran, jeví se čím dál přijatelněji. Zajímavostí je také vstupenka pod mostem. Rozbitý, 5 m vysoký skok, který vypadá snad ještě náročněji než hlavní vodopád. Nakonec už se ani nemusíme hecovat a celkem s klidem se pouštíme do sjetí.

I když nejsme vodopádoví jezdci a naše pádlování je spíš výletního charakteru, tyhle dva vodopády jsme sjeli ve třech naprosto skvěle a zážitek to byl opravdu nezapomenutelný. Natočeno, nafoceno a spokojeně popíjejíce kapitána Morgana se od našeho věrného řidiče Vojty necháváme odvézt směr Geilo (s řízením bychom mu rádi pomohli, ale nikdo nemáme na tak velké auto řidičák). Večer proběhne standardní večírek v hottubu a následující den si naordinujeme opět výlet na Austbygdåi. Je super nádherně, takže nafotíme všechny peřeje a k dokonalému štěstí nám snad schází jen víc vody na oblíbeném vodopádu Spånemfossen. Ten si ale večer vynahrazujeme sjezdem velikých slajdů na konci horního úseku, které nemají chybu. A došlo i na „večerní divadlo“, takže dokonalost je zkompletována.

Nejen že jsme si za zájezd sjeli Austbigdåi asi pětkrát a stala se pro nás fantastickou řekou, kterou známe nazpaměť, ale i onen přejezd z Geilo do vedlejšího údolí přes náhorní plošinu, vždycky při západu slunce, byl skvělou podívanou.

Po několika pokusech o výlet na Gøyst, který měl vždy málo vody, se vydáváme na Skogsu. Projíždíme kolem nevyšší hory Telemarku, kde si místní užívají lyžování za nádherného slunného dne, zatímco my od hranice sněhu pomalu klesáme do údolí Skogsy. Konečně se nám podaří nasedat za slunného, a hlavně horkého dne. Horní úsek teče krásnými soutěskami, které se po nějaké době otevřou, přijdou dlouhé vysoké slajdy a spodní část je nádherná krajinovka s kontinuálním WW IV pádlováním. Jednoznačně se na konci řeky, absolutně vyčerpaní a unavení z celodenního pádlování, shodujeme, že Skogsa byla nejlepší řekou našeho zájezdu.

Sečteno, podtrženo, výlet do Norska v moment, kdy snad celá Evropa pádlovala za překrásného počasí v Piemontu, byl naprosto skvělý. Super parta kamarádů a zázemí na chatě Bjørkly v Geilo u Vojty Hejtmánka – co víc si přát? Jarní Telemark nabízí nesčetně možností. Předpověď počasí v Norsku nemá snad ani smysl sledovat, naštěstí nám počasí celkem vyšlo. Kdy začnou řeky téct? To asi nikdy nikdo s jistotou neřekne, prostě Norsko. Už teď se ale těšíme na další výlet, protože Norsko zjara, to je prostě pecka.

Zkušenost autora

Na závěr bych se rád podělil o jednu zkušenost. Pokaždé, když zastavíme u těžší peřeje, okamžitě lezu z lodi s foťákem a místo prohlížení si vybírám, odkud bude nejlepší fotit. Sjedou všichni, nafotím z různých úhlů, běžím do kajaku, abych nezdržoval, a jedu. V tu chvíli si uvědomím, že jsem si peřej vůbec neprohlédl. Pouze přes hledáček foťáku – a to člověk nepozná nic. Takže už opravdu nebudu spěchat s tím, že bych někoho nezdržoval. Nějaká ta minuta navíc nikoho nezabije. Já si teď v Norsku kvůli tomu dvakrát slušně namlel a naštěstí to skončilo jen potlučeným tělem…