Čeští vodní skauti se plachtění věnují již od svého vzniku. Prvními vodními skauty u nás byli dorostenci Českého Yacht klubu zlákaní ke skautům Josefem Rösslerem-Ořovským, když se v roce 1912 vrátil z Olympijských her ve Stockholmu, kde se setkal se švédskými vodními skauty. Dlouhou tradicí mezi oddíly vodních skautů je stavět si plachetnice svépomocí, i když mnoho oddílů plachtí na běžně dostupných třídových plachetnicích. Z nich je na vodních plochách nejčastěji možné spatřit Optimist, Fireball, Finn, Evropa, 420, Cadet či Vaurien.
Oplachtěná P550
Základním plavidlem českých vodních skautů je od 90. let nástupkyně pramiček – loď P550. Mnohé oddíly si je vyrábějí samy, je ale také možnost využít toho, že profesionální výrobu těchto lodí zajišťuje Hlavní kapitanát vodních skautů a loď lze objednat v různých variantách včetně přípravy na oplachtění. Oplachtění P550 prošlo vývojem, nejnovější takeláž podle černých hlav plachet nese název Černá eskadra. K dispozici je oddílům nejen kompletní dokumentace včetně návodu, ale také možnost koupit všechny díly jednotlivě či v kompletním balíčku jako stavebnici. Ustrojení lodi tedy může být jasně ohraničeným oddílovým programem. Pro ty, kteří si na to netroufají, existuje možnost zajištění kompletní výroby takeláže a ustrojení lodi nebo účast několika členů oddílu na víkendovém okovávacím kurzu.
Mezi oddíly vodních skautů je zjevný zájem o to, aby loď pod plachtami mohla podávat co největší výkon. Proto jsou takeláže vybaveny pro využití „velkých kosatek“ – genakerů či genui. To umožňuje komfortní jízdu i za velmi slabého větru či použití balónů pro závody. Pro tyto lehké plachty mezi oddíly kolují střihy k samovýrobě či se využívají vyřazené a svépomocí upravené plachty ze závodních lodí.
Důležitým prvkem při oddílové činnosti je dostatečné zabezpečení lodi proti potopení. Např. P550 má na přídi i na zádi vzduchové komory, s takeláží je však loď nejen těžší, ale hlavně většinou jezdí ve vlnách daleko od břehu a je tedy nutné na výtlaku přidat. Odolným a při tom i nejjednodušším a zároveň levným způsobem je umístění gymnastických míčů ve tvaru buráku (Peanut ball) pod prostřední lavičku.
Převrženou loď pak lze na vodě znovu postavit, vylít vodu a pokračovat v plavbě. Je ale potřeba mít tento manévr nacvičený na klidné vodě za slabého větru.
Některé oddíly se v létě vydávají na putovní tábory pod plachtami. Tábořit pak jde buď na břehu, stejně jako při běžných výpravách na vodu, druhou variantou je spát přímo na lodích, což je výhodné třeba v místech, kde jsou strmé břehy nebo zákazy táboření.
Na P550 lze spát na zádi a na přídi na dně lodi, na palubě v úrovni laviček na deskách nebo laťkách vyskládaných po lemech lodi nebo namontovaných lubových lištách v úrovni laviček. Podél vzniklé paluby se doporučuje natáhnout po bocích zábradlíčka se záchrannými lanky. Stříšku lze improvizovaně vytvořit z nepromokavé plachty přehozené přes spuštěné ráhno, vratipeň hlavní plachty nebo přes natažené lano v podélné středové ose.
Oplachtěné devítikánoe
Pro oddílovou činnost jsou kromě pramic vhodné také devítikánoe, které lze oplachtit ještě mohutněji než P550, je ale potřeba počítat se samovýrobou.
Oplachtěné kánoe
Starší členové oddílů již často preferují jiná než kolektivní plavidla, a tak se začínají množit oplachtěné kánoe. I zde je nutná samovýroba, oplachtěnou loď lze však sestavit ze sehnaných dílů – laminátové kánoe a plachty z windsurfu nebo třeba z Optimistu.
Oplachtěným kánoím se věnuje seriál Kánoe pod plachtami v časopise Kapitánská pošta (ročník 2014, únor, duben a červen), který lze stáhnout na webu www.vodni.skauting.cz/kapitanska-posta.
Počátky plachtění na kánoi lze vysledovat zpět do roku 1860. Ne každý si ale chce (a ne každý na to má) pořizovat závodní stroj. Plachtění na otevřené kánoi pro radost je stále provozováno nadšenci, hlavně v USA, Velké Británii, Německu, Francii a Skandinávii. V Británii tito nadšenci v dubnu 1990 znovu založili spolek pro plachtění na otevřených kánoích – O.C.S.G., Open Canoe Sailing Group. Tento spolek byl vytvořen k tomu, aby podporoval odborné znalosti a zájem o kánoe pod plachtami a od roku 1995 je součástí britského Kanoistického svazu. Setkání bývají uspořádána v různých částech země přibližně každý měsíc od dubna do října. Na vodě někteří lidé zůstávají v blízkosti místa nalodění (kvůli dohledu a podpoře od ostatních – ne každý se cítí na kánoi hned bezpečně), zatímco jiní odplují na celodenní plavbu – třeba na piknik nebo návštěvu čajovny, podle toho, co místo nabízí. Doporučuje se, aby se lidé spojili s jednou nebo dvěma dalšími loděmi a pluli spolu kvůli vzájemné podpoře. Mnozí členové podnikají dlouhé výpravy v pobřežních i vnitrozemských vodách. Často je třeba i pádlovat, zvláště když vítr utichne. Základním pravidlem je, že všechny funkce na každé lodi by měly být nastaveny tak, že umožňují jak efektivní pádlování, tak plachtění, což umožňuje plavbu i v méně příznivých obdobích.
V současné době, s rozvinutou osobní dopravou a hustou silniční sítí, je cestování na oplachtěných kánoích ještě výhodnější než kdy předtím. Kánoe pod plachtami jsou totiž lehce přenosné (když na to přijde, i na vlastních zádech) a lze je snadno převážet na střešním nosiči většiny vozů. Na rozdíl od větších člunů, které potřebují skluz, jsou kánoe plavidlem, které lze snadno spustit do vody a opět z vody vytáhnout na břeh, což výrazně zvyšuje jejich přístupnost k vodě. Jsou snadno přemístitelné pomocí vozíku („kolejda“), který je dostatečně malý na to, aby mohl být naložen v kánoi, zatímco se plavíte. To vám umožní dostat se z vody, kde si vyberete, na rozdíl od většiny ostatních člunů, které není možné transportovat bez auta a přívěsu. Být malý a lehký znamená, že nepotřebujete velkou takeláž se spoustou plachet, abyste mohli plout. A pokud vítr „umře“, nízký, úzký trup kánoe, s nízkým odporem, umožňuje snadné pádlování, stejně jako u všech ostatních otevřených kánoí bez plachet. Otevřené kánoe pod plachtami mají obecně spoustu úložného prostoru, takže mohou nést spoustu nákladu – zásob a vybavení na vícedenní výpravy. Nicméně není nutné se vydávat na náročné expedice, dobrodružná může být i plavba na soustavě místních rybníků za slunného odpoledne. Opravdu není obtížné přenést, případně převézt kánoi přes hráze. Heslo kanoisty-plachtaře: „Plachtit, pokud je to možné – pádlovat, když je to nutné.“
Dobrodružnou výpravu pod plachtami lze tak zažít i na místech, kde pravděpodobně pod plachtami dosud nikdo neplul. Kánoe pod plachtami může být vystrojena během několika minut, takže stojí za to vyrazit ven i na pouhých pár hodin. Plachtění ve skupině oplachtěných kánoí je skvělým způsobem, jak cestovat a objevovat. Na vodě jste svým vlastním kapitánem a máte nezávislost, a přesto máte poblíž přátele, kteří vám pomohou vynést plavidlo nahoru na břeh na konci dne, nebo se kterými posedíte u táboráku ve večerních hodinách. Můžete se tak setkávat s novými lidmi i starými přáteli a plout s nimi vstříc dobrodružství.
