Vodní skauti k jízdě na vodě a plachtění využívají různých lodí. V oddílech je možné vidět laminátové i plastové kajaky, kánoe i běžné třídové plachetnice. Ke své činnosti využívají jak tekoucí vodu v řekách a potocích, tak i rybníky, jezera a přehrady. Pro oba účely pak slouží pramice, které si oddíly buď objednávají na zakázku u domluveného výrobce, nebo si je samy staví. Oplachtění na skautské pramice (takeláž) se nabízí po jednotlivých položkách, a to vždy ve variantě „na klíč“, kdy dostanou hotovou plachetnici a zaplatí navíc práci, nebo „stavebnice“. Oddíly se rozhodují různě, nejen podle ceny, jde tu i o určitý výchovný aspekt. Jestliže se posádky lodí podílejí na jejich výrobě, získávají k nim úplně jiný vztah. A jak k tomu takový oddíl přijde, když nemá ve svých řadách ani ostříleného mořského vlka, ani pamětníka starých časů, kdy si všechny oddíly stavěly všechno včetně lodí a pádel, ani profesionálního strojaře nebo kováře?
Lodní kovář
Skauti pořádají „Lodní kovářský kurz“, jehož účastníci mají možnost si pod dohledem zkušených lektorů vyrobit z polotovarů celou takeláž. Jak takový kurz probíhá nám popíše jeho účastník Jan „Čajlí“ Zídek:
„Začátkem února jsme se s děvčaty a chlapci z našeho oddílu pustili do laminování další oddílové pramice P550 později pokřtěné Endurance. Z Endurance a ze staršího Framu vyrobeného v plzeňském Tridentu chceme mít plachetnice. Laminováním a slepením trupu s palubami práce nekončí. Na obou lodích je třeba provést práce „tesařské“, tedy vyrobit a namontovat lubové latě a lavičky. Kde si ale opatříme takeláž? Jakožto úplné nováčky v jachtingu nás osloví nabídka Hlavního kapitanátu vodních skautů v podobě standardizovaného oplachtění nazývaného podle zbarvení vršku plachet Černá eskadra. Oplachtění je nabízeno po jednotlivých položkách, a to vždy ve variantě „na klíč“ nebo „stavebnice“. Dokumentace je volně ke stažení. Některé díly se rozhodneme zakoupit hotové, většinu si ale chceme dotvořit sami. Nevedou nás k tomu jen finanční důvody, byť cena stavebnice vychází samozřejmě vždy levněji (ale jen pokud nepočítáte cenu vlastní práce!). Shodou okolností na konec února vyhlašuje HKVS akci „Lodní kovářský kurz“. Ve skautské loděnici v Brandýse nad Labem mají účastníci možnost si pod dohledem vyrobit z polotovarů celou takeláž. V tuto chvíli mě oslovuje vedoucí spřáteleného oddílu, zda bych s ním do Brandýsa nejel a akce se nezúčastnil s ním. Vyrobíme-li během víkendu oba stěžně, jak je v plánu, stane se naše plachtění o značný kus reálnější. Proto neváhám a účast přislíbím.
Postupně přijíždějí skauti z několika oddílů, dohromady je nás něco kolem deseti. Jsou zde dva skauti v roverském věku, převažují ale starší dospělí. Jak se brzy ukáže, jsou mezi námi i zkušení a šikovní praktici, kteří se nebojí poradit ostatním, když je třeba. K dispozici jsou dvě místnosti, menší je určená k přespávání, ve druhé rozlehlejší budeme „kovat“ stěžně. Oproti venku je tam příjemné teplo, není to ale tím, že by zde byla nějaká kovářská výheň, jak by se dalo usuzovat z názvu kurzu. Jsou zde jen obyčejná kamna. A práce s kovem za tepla nás opravdu nečeká.
Začíná se okováním stěžně, což je nejnáročnější část procesu. To je postup, při kterém se podle vytištěných šablon přenesou na stěžňový profil a ráhnovou trubku tvary všech drážek, vybrání či zkosení, orýsují polohy všech děr a vše se následně vyřeže, zapiluje, vyvrtá a začistí. Potom se pečlivě zapilují a ocelovou brusnou vlnou vyhladí všechny naohýbané výpalky z nerezového plechu a nerezové svařence, které představují ona kování. Ty jsou ke stěžni a ráhnům následně přinýtovány, nebo se šroubují k překližkové desce pod stěžeň. Tvoří pak nejrůznější závěsy, klouby apod. Mimo jiné se také rozměří a rozřeže několik závitových tyčí, konce se srazí a začistí. Na patřičné délky se nastříhají všechna potřebná nylonová lanka a lana, konce se pečlivě zataví. Na konce ocelových lanek se osadí a zalisují očnice. Smontují se kladky pro výtahy na vrcholu stěžně a začínají se protahovat lanka pro výtahy skrz stěžeň. Ve správný okamžik se zalisuje každá kladka tak, aby každé lanko procházelo, kudy má.
Práce na stěžních je tolik, že se skoro nezastavíme. V pátek pracujeme do jedné v noci, v sobotu pak do půlnoci. Přestávky na výborné jídlo, které nám připravují místní, jsou krátké, zkrátka čas je využit maximálně efektivně. Pracujeme uvnitř a přes den i venku, tam je přeci jen pro všechny místa víc. Během víkendu vyrobíme dohromady sedm nových stěžňů.
Ač to může být k nevíře, i pouze průměrně šikovný člověk je pod vedením zkušených lektorů schopen předpřipravenou takeláž během víkendového Lodního kovářského kurzu dodělat a odvézt si domů hotový výrobek. Navíc společná práce sbližuje, a to je přece také fajn.“
Lodní tesař
Pro ty, kterým nestačí lodě, co jsou běžně ke koupi, skauti pořádají dovednostně zaměřený kurz „Lodní tesař“ se základní myšlenkou postavit loď vlastníma rukama. V letošním posledním srpnovém týdnu se účastníci sejdou již na desátém ročníku u Seče. Tým instruktorů je zárukou, že zájemci o stavbu vlastní lodě získají takové znalosti a dovednosti, že si buď dokáží doma ve své garáži jednoduchý lodní projekt vlastnoručně postavit, nebo si ti odvážnější svoji první loď postaví přímo na kurzu.
Náplň kurzu je z velké části zaměřena na stavbu malých lodí metodou „Stitch and glue” (Sešij a slep). Je to jedna z moderních technologií stavby dřevěných lodí a na internetu je pestrá nabídka všech možných konstrukcí a typů. Od mořských kajaků, přes kánoe, veslice, plachetnice až po motorové čluny. Zájemcům o kurz je při vyhlašování termínů nabídnuto několik nových ověřených konstrukcí renomovaných designerů, firem jako je CLC boats nebo Devlin boats, Selway Fisher design a další. Dále je stavitelům zajištěn kompletní stavební materiál na hrubou stavbu trupu.
Metodou sešij a slep se loď v podstatě sešívá z dílů vyřezaných z archů loďařské gabonové překližky jako šaty. Do obšívky se měděným drátkem všívají žebra a po srovnání celé konstrukce se všechny spoje v podstatě vytmelí epoxidovým tmelem (tedy směsí lepícího epoxidu a plniva) a ve finále se daný spoj přelaminuje několika vrstvami skelné pásky. Z vnějšku se celá konstrukce nejčastěji olaminuje dvěma vrstvami skleněné tkaniny s epoxidovou laminační pryskyřicí. Vzniklý trup vychází velmi lehký a překvapivě pevný. Většinou se víc než tato fáze nestihne za týden kurzu, a tak se zájemce, který se dušuje, jak moc s projektem doma pohne, vrací za rok na další ročník. Jsou i tací, co zvládli pět kurzů, aniž by dali loď na vodu, zato je jejich praxe dovedla až do řad instruktorů. Mezi okřídlené věty kurzu patří „Loď není hotova, dokud definitivně nesedí na dně.“ a „Loď je v podstatě díra v hladině, do které se hází peníze.“
Kurz začínal s frekventanty, kteří se málem vešli na čtyřlůžkový pokoj, jedním instruktorem a duchem organizačního týmu bratrem Hvězdářem (hlavním organizátorem závodu Napříč Prahou přes tři jezy), plus pár rodinných příslušníků. Dnes už bývá kapacita kurzu vyčerpána záhy po vyhlášení. Typickými účastníky kurzu jsou nejen dospělí skauti a neskautští nadšenci, ale i celé oddílové týmy. Kolem kurzu tak postupně roste kruh dlouhodobých zájemců o různé loďařské práce.
Po několika letech jsou za námi více než dvě desítky různých lodí, nejen novostaveb, ale i rekonstrukcí. Jako populární konstrukci jsme pro nás objevili kánoe z ohýbané březové překližky. Komplikovanější konstrukce dopředu necháváme vypalovat do překližky laserem. Naproti tomu tradiční čeští maňásci jsou lodě tak jednoduché, že je účastníci pro své ratolesti staví standardně po dvou. K největším stavbám vzniklým na kurzu patří loď motivovaná vikingským rybářským člunem.
Ahoj, stavba lodicek a opravy byly od vzdycky soucasti vodaku.
Zanas sidce skaut nebyl ale starsi skaute jsme v oddile v Nymburce mely.
Bezva lidi a sportovci do jednoho.
Skaute z Modre Flotily se dokonece pozdeji staly Mistr Sveta Jirka Vokner C1 a Mirek Pavelec K1 Olympionici.
Postaveni pramice pod dohledem starsich nebyl pro nas velky probem.
Ulepeni si padel a pozdeji i rychlostnich lodi proste bylo skoro normalni veci.
Opravdu rad vidim ze tradice pokracuje i kdyz dnes je vsechno dost jine.
Padlo vlastni vyroby nebo lod, a jezdeni snim je jiny pocit nez s nejakym
kupovanym plastem na ktery sis ani sam nevydelal!
Rucnim naradim to jde pomaleji ale mas vic casu k premysleni a nezkazeni dobre veci.
Drzim vsem palce. To das taky!