Jak si užít vodácké Norsko, když je sucho? – část první

Cesta k řece Sjoa neubíhá tak pomalu, když je na co se těšit a klasické úseky Playrun a Åmot na seznámení jsou to pravý, navíc když je 30°C. Na druhý den se přesuneme do okolí řeky Store Ula, dokud v ní zbyla ještě nějaká voda z minulých dešťů. Od horního parkoviště, kde je i nástup na řeku, vede několik pěkných treků k osadě Rondvassbu, a pak třeba na jeden z kopců. Výhledy jsou super, nicméně já už se těším na řeku pod námi. Je málo vody, takže jsou jetelné jen vodopády, a to konkrétně 1., 2., 3. a 5. Jsou to super dropy na trénování, jen na tom 3. se nedostaňte pod skálu nalevo, a co platí za každé vody, nezapomeňte zde na zajištění!

Za dalším pádlováním vyrazte k městu Lom. V jeho okolí jsou nejvyšší kopce Skandinávie, a tudíž i nejvíce ledovců. Přímo ve městě před vodopádem končí WW IV úsek spodní Bøvry, který je především v odpoledních hodinách pěkný big water. Nezapomeňte zde na povinnou přenášku ke konci úseku. Pokud máte náladu na trek a štěstí na dobré počasí, doporučuji výstup na nejvyšší horu Skandinávie Galdhøpiggen (2 469 m). Tam se nejlépe jde z osady Spiterstulen z údolí řeky Visa, která je pravostranným přítokem Bøvry a je na ní i případně jetelný úsek podél silnice.

Samotný trek je téměř na celý den a počítejte s přechodem několika sněhových polí. Až vás kopce omrzí, pokračujte proti proudu Bøvry, kde najdete další 2 sjízdné úseky. Horní úsek WW IV, který je charakterem drop-pool, zaručuje super svezení, i když to při pohledu ze silnice není poznat. Konec úseku je u mostu, kde je nalevo vodočet a pokud máte velmi málo vody, cca 80-95 cm na vodočtu, je možno pokračovat dále následující soutěskou Rusta Gorge WW V. Zde jsem potkal skupinku Slovinců a po náročné prohlídce celého úseku jsem společně s J. Prapotnikem a M. Učbou tento úsek sjel. Nejtěžší je závěrečný výjezd ze soutěsky, který nelze z kajaku odjistit ani prohlédnout a kde se musí člověk na konci před pětimetrovým slidem dostat úplně doleva za žebro, kterým se dá válec v dopadu proskočit. Končí se u soutoku s Leirou, která má v létě příliš vody, a proto následující soutěska Galdestand je nesjízdná. Všichni 3 jsme se na výstupu shodli, že za takové vody (100 cm na vodočtu) to znovu jet nemusíme. Slovinci odjíždí k Sogndaselvě a my zpět do Lomu a proti proudu Otty, kde jsou další známé řeky.

15 km od Lomu teče moje oblíbená řeka Skjøli. Pro splutí bylo dobré mít 120-150 cm (lze najít online, případně na konci soutěsky u řeky je vodočet), ale velká povodeň v oblasti řeku zcela přerovnala a v současné době je tam vše trochu jinak. To platí i pro další řeky v okolí (Ostri,…). Charakterem je Skjøli kontinuální bobová dráha WW IV – V, kde není ani jeden velký vracák! Na nástup se musí zaplatit vjezd na silnici, která není v nejlepším stavu, ale za ty 4 km naprosto kontinuální vody to stojí. Nejtěžší je dlouhá peřej cca 500 m od startovního mostku, která lze snadno prohlédnout ze silnice. Dále se nechá vše jet na oči, ale znalost řeky se vyplácí, protože jakákoli chyba zde může mít vážné následky už za střední vody. Končí se u následujícího mostu, a kdo nemá dost, dá si snadno další kolo.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Případně pokud máte hodně vody a na Skjøli si netroufáte, vyrazte na řeku Tundra, která se těsně před soutokem s Ottou vlévá zprava do známé řeky Ostri. Těsně před odbočkou na Ostri je placená prašná cesta na Tundradalen. Charakterem je Tundra podobná Skjøli – velký spád, ale má menší průtok a cca o půl stupně nižší obtížnost. Po lehkém úvodním kilometru dojedete k hraně, kde na vás čeká dlouhý tobogán s třímetrovým skokem na konci do laguny. Toto místo lze prohlédnout a odjistit zleva. Potom následuje soutěska, kde za větší vody na konci bývá válec. Lze obtížně prohlédnout též zleva. Po dalším lehčím úseku dojedete k peřeji, kde je v pravé straně velký kámen a v něm velký sifon a většina vody jím prochází! Dále se střídá kontinuální voda s těžšími peřejemi, ale vše je již nezáludné. Nicméně do všeho není z kajaku vidět z důvodu velkého spádu. Po velké levotočivé zatáčce následuje delší rovný úsek, kde se řeka na konci zařezává do soutěsky, kam za žádnou cenu nesmíte vjet. Jste na konci 4 km dlouhého úseku, vystupte vpravo před soutěskou a doneste lodě po rampě nad soutěsku a odtud přímo do kopce kolmo na řeku a za nějakých 10 minut pochodu jste u silnice. Místo, kde by mělo čekat auto je 4,5 km jízdy autem po silnici od nástupního parkoviště. Jestliže hledáte extrémy, nasedněte pod vysedací soutěskou a pokračujte dále kaňonem. Naleznete tu velké množství WW VI-X peřejí a na konci je pěkné kempovací místo v lese.

Další řekou v okolí je již zmíněná Ostri, kterou asi každý zná (i ta byla na jaře 2019 silně přerovnána povodní). Je zde kontinuální 2 km dlouhý úsek WW IV. Pokud si zde nejste jisti svými schopnostmi, sousední Tundru či Skjøli raději vynechejte! Hledáte-li další řeku v okolí, jeďte proti proudu Otty. Nejblíže je dnes již většinou suchý úsek Big Foss (z důvodu elektrárny), který nabídne několik skoků a obrovský slide, nutné prohlédnout předem po turistické pěšině nedaleko silnice. Další úsek je pár kilometrů proti proudou Otty, který končí před velkou peřejí Polfossen. Tento úsek tzv. Polfossen run WW IV (V) je svou obtížností nevyrovnaný. Začíná se na jezeře a v širokém korytu se dojede ke dvěma prahům (WW V). Dále se řeka po soutoku s Torou uklidní, aby zase na závěr nabrala tempo před zmíněným Polfossenem, je dobré si předem prohlédnout, kde vystoupit! Pokud máte málo vody, jděte se podívat proti proudu Tory. Je zde velké parkoviště a chata, odkud vedou minimálně pěkné treky a případně i 2 možné Park&Hucky. Ten horní je cca 1 km proti proudu, kde se nasedá pod zaklíněným kamenem v soutěsce s následujícími třemi vodopády. Tento sjezd je nutno pojmout expedičně. Spodní úsek WW V (snadněji přístupný) si od chaty vyneste, až kam se vám bude líbit. Čeká vás série slidů, které jsou pěkně z kopce a je možné pokračovat až na výstup Polfossen run. To je z této pěkné oblasti vše a my míříme zpět ke Sjoe.

Po cestě stojí za sjetí řeka Finna (WW IV-V), jejíž soutěska vám nabídne hodně zábavy, ale bez předchozí znalosti vám zabere hodně času. Případně její zdrojnice Skjerva nabídne další úsek. Obě řeky ale pro sjízdnost potřebují déšť.

I za sucha je Sjoa vždy jetelná, protože vytéká z velkých jezer, která napájejí ledovce. Určitě nevynechejte u horních jezer nějaký trek například známý Besegen. Na horní Sjoe najdete 2 Park&Hucky a níže několik standartních úseků. Nejhornější úsek je Ridderspranget WW IV (V), kde po nástupním slidu ze skály a peřeji hned za rohem dojedete k hraně prvního vodopádu, který má více možných cest, jen je trefit. Za dalších 200 m před vjezdem do následující peřeje vystupte vpravo. Peřej končí vodopádem, který je sjízdný jen za velmi malé vody. Dále je to pěkné svezení a nakonec dojedete k mostu, kde je možné jízdu ukončit nebo zleva prohlédnout následující peřej Brurusti se třemi prahy. Za další 1 km dojedete k další obtížnější peřeji, lze ji ale odjistit či přenést zprava. Dále následuje krásná a pohodová 13 km dlouhá soutěska, kde jen asi 500 m dosahuje WW IV-, jinak zde není nic záludného a končí se u následujícího většího mostu.

Pokud vás nemá Sjoa již čím překvapit, vyražte na sever k Dombasu. Po cestě jedete kolem řeky Lågen, kde býval super úsek Rosten, který už teče většinou v trubkách. Z Dombasu máte dvě možnosti. Buď dále na sever, kde je za sucha jetelná jen soutěska Driva Graura WW IV+, krátký úsek Driva Romfo WW III-IV a případně kontinuální Grovu Lower WW IV. Pokud ale nemáte času nazbyt, je lepší volba cesty směrem na Ålesund do údolí trollů. Hned za Dombasem teče řeka Jori. Pokud pršelo a máte hodně vody, nevynechejte spodní kontinuální 16 km úsek WW IV, případně creekovější horní úsek WW V.  Za dalších 20 km proti proudu řeky Lågen je pravostranným přítokem řeka Loira. Zde je pěkný WW III – IV úsek s občasnými podemletími! Když je na tomto úseku málo vody, nevynechejte cca 500 m od výstupního místa podél proudu pěknou peřej s dvěma velkými slidy WW V+.

Cestou k Ålesundu projíždíte podél krásné řeky Raumy. Horní úsek potřebuje déšť, ale spodní úsek má dostatek vody většinou vždy, spíše až příliš, protože ho napájí levostranný přítok Ulvåa. Začneme-li Ulvou, tak nejhořejší úsek se musí vynést podél zdrojnice Pyttaa WW III – V, kde chcete mít 8 – 20 m³/s. Na začátku úseku po 5 km vynášce vás čekají slidy, řeka je přehledná, ale za větší vody má sílu. Konec úseku je u peřeje s mostem a parkovištěm, ale je vhodné pokračovat standartním úsekem na Ulvě WW II (IV+), která přitéká z levého údolí a platí zde čím více vody, tím lépe. Jsou zde jen dvě velké peřeje a jinak rovná tekoucí voda. První dlouhá peřej je u mostu Kabebrua. A za ním dlouhý široký slide, který je za větší vody pěkně rychlý. Dále je klid a až kousek před silničním mostem je druhá těžší peřej. U mostu je možnost zakončit tento úsek nebo pokračovat dále ještě 1 km po následujícím Low water run úseku WW IV – V, až k visutému mostku a zde vystoupit. Prohlídka peřejí je nutná, protože pro tento úsek stačí pouze 10 – 15 m³/s, což tu teče jen za skutečného sucha. Na tomto relativně krátkém úseku si užijete hodně zábavy, ale při první jízdě je nutné vše prohlédnout. Jsou zde četná podemletí a nezapomeňte na velký slide, který je lepší obnést. Výstup z tohoto úsek je nalevo hned u pravostranného vodopádu přítoku Asbjørnsåe. Nepodceňte slide s válcem těsně před výstupem jako já. Vyjet z válce už nešlo jinak než vyplavat spodem. Na lovení zde moc času není, protože je zde povinný výstup u vodopádu, dále se řeka zařízne do nesjízdné soutěsky. Na řeku lze nastoupit zase až u dalšího silničního mostu a může se pokračovat až na soutok se spodní Raumou. Na tento úsek WW IV – V+ je dobré mít o trochu více vody než na Low water run. Je zde několik dlouhých a širokých slidů až k soutoku.

Pokud jste již rozježděni, neváhejte vyrazit na slavnou Spodní Raumu WW V. Ideální množství vody je 25 – 50 m³/s. Je zde jen 8 peřejí a vodopád na konci úseku, pro který je potřeba hodně vody a velký koule. Lajny jsou zde jasné, jen je trefit. Mezi peřejemi jsou většinou bazény a případně není problém i přenášet, tak si to koukejte užít. Jste rádi, že jste to přežili? Tak pokračujte dál cestou trollů, kolem nejvyšší skalní stěny v Evropě a dále serpentinami přes kopec.

Co vás tam čeká, si povíme za týden…

foto: Kateřina Léblová