Možná si řeknete, co je to za nadpis. Kdo by se chtěl stát muzejním exponátem? To už je přece poslední stádium vodáka. Když nedá Čerťáky, Horní Jizeru ani Rio Botičo, jde si sednout do muzea a tam vypráví své hrůzostrašné historky o tom, jak hobloval své první pádlo či přehryzal koňadru, aby nehodil břehuláka.
Jak se stát muzejním exponátem ve vodáckém muzeu – AKCE ZRUŠENA
Míla Pražák
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Prohlédněte si všechny fotografie k článku
Všechno ale může být jinak. Být muzejním exponátem fakt neznamená sednout si někam do vitríny ve vytahaných teplákách, starý šusťákovce a s teniskama propálenýma od ohně. Jednou za rok v muzeu vytáhneme lodě, které sice do muzea patří, ale ještě jsou schopné nějakou kratší plavbu podniknout. K tomu za námi dorazí kamarádi, kteří si nějaký takový kousek historie hýčkají doma pod postelí, v garáži nebo na půdě. A pak se ponoříme do rozbouřených a děsivých peřejí obtížnosti ZWB na Sázavě a užijeme si celých pět kilometrů Retro plavby. Letos sice žádná nebyla, protože naše velkolepé vodácké cíle narušil nouzový epidemický stav, ale to nevadí, celou akci jsme přesunuli na 26. září. Stromy na březích řeky Sázavy se určitě vybarví do kýčovitých obrazů, a pokud nějaký nadšenec vytáhne maňáska a popluje s námi, bude veselo jako minulý rok.
Tak co říkáte na to být na chvíli živoucím exponátem jediného vodáckého muzea na světě, které hostí Zruč nad Sázavou?
A to není zdaleka úplně všechno. Po plavbě nás čeká pravá vodácká muzika na festivalu u muzea a samozřejmostí je prohlídka muzea, kde můžete ohodnotit další nové exponáty, například laminátový otevřený dvojkajak nebo rychlostní dýhovou kánoi starou 100 let. A protože se v zářijovém termínu nejede žádný velký vodácký prásk, můžou přijet i mladí dravci a načerpat zkušenosti, jak pluli jejich tátové a dědové. Možná se nejeden „adrenaliňák“ podiví nad tím, jak se před 50 lety tábořilo, co si byli schopní vodáci sami vyrobit a v čem jezdili, když nebyl neopren. Zajímavou zastávkou v muzeu je pak vodácká dílna s ukázkou, jak se stavěly a opravovaly laminátové lodě. To si v době plasťáků řada vodáků vůbec nedovede představit. A že to často byly roztodivné výtvory, co jsme dokázali s laminátem! Těch historek o přilepených vodácích, spálených kolenech při vyrábění klekačky… No, co vám budu povídat. Přijeďte do Zruče nad Sázavou a staňte se spolu s námi na chvíli při Retro plavbě živoucím muzejním exponátem. Krásná děvčata na břehu vám ráda zatleskají.
