Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Požádali jsme o radu ty nejpovolanější: vodáckého guru Vojtu Jančara, dlouholetého vedoucího vodáckého oddílu Bohemky Ešuse, mladého a zapáleného Zajíce ze Zlíchova, šéftrenéra slalomu Jirku Pulteru, šéftrenéra sjezdu Roberta Knebela a předsedu rady raftingu Standu Hájka. Takže: co radí vodácké kapacity pro start vodáckého potěru?
Článek vyšel v magazínu [redir=http://old.hydromagazin.cz/clanek.asp?id=913]HYDRO 3/2007[/redir].
Zrovna tímto obdobím samostatného ježdění procházím s klukama Aleš 11 let jezdí 1 rok slalom a Libor 9 let začímá turisticky . Hlavně bych na děti netlačil , ale ze zkušenosti vím , že to chce většinou pomalu i když jsou i živelný děti co jim negativní zážitky nevadí . V klidu klukovi vše vysvětlím a rozhodnutí je na něm co pojede a jestli chce jezdit . Nejvíc nadšení jsou děti po jízdě , to je třeba je pochválit a zeptat se jestli příště jedou znova . Těsně před sjezdem bejvaj děti naměko a to je zase třeba jim připomenout , že se jim to posledně líbilo , že jim to šlo a že chtěli ject oni . Nemám rád rodiče , co na děti křičí , plačící je odstrkují do proudu , nebo třeba schazují ze skokaňáku . Než sami usedli do lodi , jezdili jsme často malé výlety na pro děti atraktivních tocích a s zábavou plně přizpůsobenou jim . Když dáte na letní Vltavě dětem do ruky stříkací pistolky a naučíte je stříkat na rozpálená holá záda slunících se břichoušů tak si i pěkně zapádlujete ve snaze dohnat další oběti .