V diskusích nad články o výskytu nezkušených vodáků na poměrně obtížných řekách se dost často objevuje názor typu: „No, a kde se to mají naučit?“ Otázka se mi zdá nesmyslná a přiměla mě k napsání tohoto článku.
Začněme krátkou „zimní“ paralelou, představte si následující situaci: Přijedete na neudržovanou sjezdovku, pařezy pod sněhem, kolem stromy a kameny. Půjčíte si lyže, hůlky a brýle v půjčovně. V životě jste na tom nestáli. Vypijete půl litru rumu a vydáte se dolů, hůlky držíte v polovině délky. Pády a nárazy považujete za „vzrůšo“. Když jedete tímto stylem, kombinujícím brzdění pluhem a brzdění bradou, dost těžko vám někdo bude věřit, že si to užíváte, i když budete s hlavou v závěji vykřikovat „Adrenalííín!”.
Na lyžích a asi ve všech dalších sportech to každého baví tím víc, čím lépe sport ovládá. Na vodě je to, zdá se, jinak. Za největší dobrodružství někteří považují sjet těžký úsek, nebo dokonce nebezpečný jez jakýmkoliv stylem. Vidíme to nejvíc v létě, kdy na řeky vtrhnou davy příležitostných vodáků, ale bohužel čím dál častěji se zcela nezkušení a někdy i nevybavení vodáčtí začátečníci vrhají i do obtížnějších terénů a navíc v době jarního tání či povodní, kdy je riziko mnohonásobně vyšší. Často při tom neumějí víc, než se pevně držet lodi a jejich odvaha pramení jen z čiré neznalosti a nepochopení možných následků. Naproti tomu slalomářská omladina hravě předvádí kousky, které jim borci s třiceti sjezdy Vltavy mohou jen závidět.
Abychom trochu pomohli a usnadnili cestu k vodácké dokonalosti všem vám, kdo se chcete ve svém pádlování zlepšit, přinášíme vám vodáckou školu jízdy na kánoi. Než se ale pustíme do podrobných popisů různých záběrů a techniky jízdy, poradíme vám nejprve v krátkosti jak začít a jak brzy přestat být začátečníkem.
Tady je proto prvních pár rad, jak na to, když se chcete na vodě opravdu naučit jezdit:
• Začněte jezdit na klidné vodě. Té je všude dost. Není to ostuda, není to nuda. Především musíte umět ujet několik desítek metrů rovně, pak umět zatočit na obě strany a pak zase a znovu.
• Cvičte efektivní a pravidelný záběr dopředu. Na deblovce přidejte synchronizaci. Na divoké vodě nemá začátečník vůbec čas se na tyto věci soustředit a pádluje jako čuně. Těžko se to pak odnaučuje, na řekách potkáte lidi, kteří jezdí na vodu mnoho let, ale mají zoufalou techniku záběru. Jako kdyby ten lyžař z výše uvedeného příkladu sice sjel ty nejlepší sjezdovky světa, ale všechny pluhem.
• Až budete umět jezdit rovně a zatáčet, přemístěte se na tekoucí vodu. Trénujte na přírodním terénu. Technické překážky v řece jsou většinou nebezpečnější než přírodní, pokud to není slalomový kanál.
• Sjezd jezu není vrcholem vodáckého umění, i když si to mnoho lidí myslí. Můžete skákat vysoké jezy, sjíždět šlajsny, ale nic moc se nenaučíte. Mnohem lepší je najít místo s proudem a protiproudem (vracákem) a jezdit sem a tam, pochopit správný náklon a když se náklon nepovede, učit se jak loď stabilizovat.
• Jeďte v létě na vodu. Na hezkých místech vyložte bagáž a zajezděte si v proudu. Za hodinu se naučíte víc, než sjetím celé řeky. Na každé letní řece je plno kamenných hrázek, peřejí, válečků a dalších příležitostí ke zdokonalení. Vyústění šlajsen jsou také dobrým cvičným místem, pokud ale šlajsnou proplouvá jedna loď za druhou, dávejte pozor. Převálcování shora jedoucím raftem je nebezpečnější než špatný náklon.
• Pro nácvik si loď zabezpečte proti potopení. Nemusí to být nic složitého, stačí netahat nafukovací zvířátko za lodí, jak je teď v módě, ale nacpat je do přídě nebo do zádě. Nafukovací balon patřičné velikosti je ještě lepší.
• Kdo umí v lehkém terénu jezdit napříč řekou, proti proudu a otáčet se do proudu, sjede rovně dolů i několikanásobně těžší úsek.
A to je vše. Naplánujte si pro nadcházející sezonu, které řeky sjedete a které využijete k tomu, abyste nacvičili jak mít loď a techniku trochu pod kontrolou. Hodně štěstí a příznivé průtoky! A pokud si říkáte, že by to chtělo nějaký podrobnější návod, co vlastně trénovat, sledujte HYDROmagazín! V blízké době vyjde na pokračování seriál, který zájemcům pomůže stát se opravdu dobrým kanoistou nebo kanoistkou.
Článek vyšel ve Vodáckém magazínu HYDRO 1 / 2010. V dalších vydáních HYDROmagazínu najdete HYDROškolu kanoistiky pro pokročilé, která vychází na pokračování v roce 2010 a jejíž internetovou verzi s mnoha animacemi najdete na následujících stránkách.
Lubore, dík. Jak se tak koukám kolem sebe i do zrcadla, pár připomínek o technice je nám třeba jak praseti drbání. Na ten seriál v Hydru se těším.