Jak jsem propadla paddleboardu

Poblíž se chystal noční závod paddleboardů, dost zajímavá podívaná. Nechtělo se mi věřit, že to prkno je nafukovací. Tak jsem si šla tajně, když se nikdo nedíval, na tu divnou věc sáhnout. Fakt prkno. A tvrdé jak beton. Geniální. To by šlo krásně šoupnout do auta, do vlaku, prostě kamkoliv. To byly moje první myšlenky. Když jsem zjistila, co ta věc stojí, hned mě touha opustila. Pak byl chvíli klid. Přesně dva roky.

A zas tu bylo léto, pařas, syn si usmyslel, že nutně potřebujeme nafukovací člun. Objednal přes e-shop jakéhosi skládacího mutanta, ani kajak, ani kanoe, pro dva. Vyzvednout jsme ho měli v Praze cestou ze Šumavy. S obytným přívěsem jsme se přiřítili před obchod čtvrt hodiny před zavíračkou. Vyslala jsem syna napřed řešit vyzvednutí a zatím se snažila zdolat obrubník a všechny nepřízně parkování v Praze. Vběhnu schvácená dovnitř a tam čeká zklamání.

Bylo mi jasné, že hranici nosnosti toho plavidla překročíme zhruba za měsíc. Mladý se vyvíjí a mně chutná. Jeden pohled na juniora stačil, abych pochopila, že ten týden, který spolu máme ještě strávit v přívěsu o velikosti dva krát tři metry, bude peklo.

„A nějaký paddleboard máte?“ vyhrkla jsem bez přemýšlení a předchozího študování parametrů, cen a značek. V duchu jsem počítala, že jestli jsem během manévrů při parkování odrovnala spojku, bude to v součtu pěkně drahá sranda.

Prahu jsme opouštěli s paddleboardem v kufru a pocitem, že Vánoce jsou letos v létě. Prostě jsme si nadělili. Čekal nás ještě týden volna, syn udal směr k našim milovaným Lužickým jezerům.

Německo máme rádi. K jezerům jezdíme pravidelně, tentokrát to ale bylo jiné. Brusle a kola jsme skoro nevytáhli. Střídavě jsme postávali na břehu a vyhlíželi, kdy ten druhý připádluje. A právě tak jsme se střídali i v uvítacím projevu, který v drobných obměnách měl stejný obsah: „Kde jseš tak dlouho?“ Mizeli jsme po tyrkysové hladině na stále delší dobu a začínalo to být jasné. Jedno prkno je málo!

Trvalo to jen pár měsíců a Ježíšek nám nadělil druhé. Tentokrát fakt o Vánocích. Našel totiž na „bazoši“ skoro nové za slušný peníz. Nastal báječný čas objevování i návratů na krásná místa.  Pohyb, překonávání čím dál větších vzdáleností a pocit svobody, to je silná droga. A ze mě už je závislák.