O tom jak úžasně jsem se měl celý podzim v Nepálu se rozhodně dočtete v dalším HYDRU, ale o tom jak jsem si tam zažil perné okamžiky napíšu radši jenom tady. Slabší povahy upozorňuji, že to nebude úplná švanda. Nicméně trochu ponaučení můžete možná z mého příběhu načerpat pro svoje zdolávání nástrah divokých peřejí.
Takže jsme už šestý týden v Nepálu, máme za sebou několik řek a právě teď se nacházíme na řece Badi Gad, ke které jsme dorazili po desetidenním putování po několika jiných řekách. Badi Gad je dlouhá 60km a my jsme po ní už asi 45 kilometrů ujeli. Začátek byla krásná svižná WW IV, kde teklo docela málo vody a pak přišlo asi 30 km voleje, respektive přejíždění mělčin maximálně WW II. Volej jedeme už jedno odpoledne a dopoledne a víme, že za chvíli má přijít ještě asi dvoukilometrový těžký úsek, v kilometráži popsaný jako WW V+. Průvodce nelže a okolo poledne zastavujeme na hraně velké peřeje. Pětka to rozhodně není ale teče to dobře z kopce. Prohlídneme si to a jdeme k lodím. Klucí jedou úplně zleva po kamenech, já trochu víc u středu abych nemusel tolik šutrovat.
Za fotky děkuju Vojtovi Hejtmánkovi.
teda kamo jsem rad ze jse si spolu daly par skopku