Již od podzimu jsem na různých facebookových skupinách, fórech a stránkách narážel na událost, která nabízela zážitky na divoké vodě v Německu, a ještě k tomu s organizací. Organizátorkou a velkou propagátorkou byla Susane Williams, a když se na akci přihlásili i moji přátelé z Anglie a Itálie, řekl jsem si, že by byla škoda nevyužít příležitost se s nimi potkat a akci si zapsal do kalendáře.
V kempu v meandru Isarhorn se měli sejít příznivci SUP, packraftů, OC i kajaků. To vše zdarma. S výukou záchrany, pádlování a dalších radostí kolem vody. Na akci plynule navazovalo setkání na italské trati Valstagna a výlet na Soču, zkrátka krásné čtyři dny v Německu a pak další týden na cestách.
Shodou pracovních událostí se mi povedlo vyrazit směr Mittenwald až v pátek po poledni, kdy už pádleři na místě stoupali pěšky proti proudu Isaru údolím Hinterautal, a dle vyjádření Majla to byl jeho nejlepší zážitek letošní sezony. Po shlédnutí fotek jsem jen zalitoval a doufal, že na tento úsek vyjde čas v dalších dnech. Jedná se o krásné údolí s křišťálově čistou vodou, s vysokými skalními stěnami a okolními vrcholy převyšujícími 2 500 m n. m. Zážitek je ještě umocněn tím, že do údolí je zakázán vjezd vozidel (od června funguje zpoplatněné vodácké taxi), a vodáci si tedy musí většinu splouvaného úseku vyjít pěšky (tolik pochval na adresu našich lehkých prken už jsem dlouho neslyšel).
V pátek večer proběhla společná večeře v restauraci u kempu Isarhorn, kde k našemu překvapení pracuje česko-slovenský pár, a tak se nemusíte vzdát svíčkové ani na cestách, nebo si můžete objednat rakouské speciality v rodném jazyce.
V sobotu jsme spluli prakticky v kompletním složení SUP pádlerů úsek ze Scharnitzu do kempu. Odpoledne jsme se, trochu proti plánu hlavní organizátorky, vydali na náš oblíbený Imsterslucht na Innu. Na Isar se nám znovu nechtělo a Inn měl parádních 300 kubíků. Přidali se k nám i placené hvězdy celého setkání Sam a Cameron ze Skotska, kteří sice měli inspirovat ostatní SUP jezdce k vyšším výkonům, ale nakonec se domluvili se svojí donátorkou, že si pojedou s námi zkusit pořádnou vodnatku. Větší řeku ještě prý nejeli a i nás Inn mile překvapil. Za tohoto vodního stavu se jedná o krásnou, silnou řeku s mnoha vlnami, ale bez záludných a nebezpečných míst. Unaveni jsme se na večer vrátili do kempu na menší večírek a promítání skotského filmu o pádlování v jejich domovině a našeho filmu z Tary.
Přes noc krásně pršelo, takže nedělní plán sliboval lokální perly v podobě Rissbachu pro skupinu mírně pokročilých a Loisach v části Griesenschlucht pro ještě pokročilejší, do které jsem měl tu čest patřit. Na Loisachu je snad nejsnazší shuttle, co znám. Zabere autem sotva 5 minut a nabídne 2 kilometry technického pádlování s krásně čistou vodou a množstvím malých průskoků. Vody bylo tak akorát, aby se ještě daly najít vracáky vhodné k zastavení a už se dalo projet přes mělčí místa. Obtížnost odpovídala uvedené WW III. S vyšším vodním stavem by obtížnost vzrostla klidně k WW IV. To už by bylo poměrně náročné zastavit a prohlédnout obtížnější místa. Doporučuji skupinku maximálně 5 jezdců. Nás bylo přibližně 3x tolik a v mnoha místech to bylo opravdu náročné, zvlášť když se k nám přimotala ještě skupinka cizích kajakářů a zaplnila část vracáků.
V neděli se část jezdců přesunula do Itálie a část TAMBO teamu odjela za pracovními povinnostmi do Prahy. Kristýna ale objevila, že Sanna má krásných 45 kubánců, a tak jsme se rozhodli zůstat ještě den. Sam s Cameronem odmítli prvosjezd/skok vodopádu, který jim Susanne vybrala, a s radostí se k nám přidali. Měl jsem o ně trochu obavu, ale věděl jsem, že kluci umí plavat velmi dobře a zadržet dech na delší dobu jim také nedělá problémy. O Sanně, tom slalomovém kanálu, který vás nenechá vydechnout po celých 8 kilometrů, jsem tady již psal, a mohu jen potvrdit, že s vyšší vodou násobně roste obtížnost i zábavnost celého úseku. S paddleboardem bych to skoro viděl jako hranu toho, co lze rozumně sjet, ale s tréninkem a větší fyzickou kondicí se to dá jistě ještě o kousek posunout. Pro naše skotské kamarády to bylo myslím daleko za hranou jejich schopností, ale dle jejich širokých úsměvů věřím, že si to v kleče, vedle prkna i ve stoje užili také.
Stejně tak všichni účastníci setkání v meandru Isarhornu. Jestli jsem dobře počítal, sešlo se šest národností, všichni si spolu předávali zkušenosti po 4 dny a značná část jich ještě pokračovala do zmíněné Itálie a do Slovinska na Soču.
Už teď se těším na další ročník a pomalu spřádám plány, kam pozvat SUP pádlery do Čech. Nemáte nějaký nápad?
