Když jsem byl letos v květnu s Buchťákem na závodech v Itálii, potkal jsem Sama Suttona. Jen tak mezi řečí se mě zeptal, jestli bych nechtěl jet s ním a Ciaranem Heurteau do Indie, jižní oblasti Kerala. Rozhodování bylo snadné.
Oblast Kerala v jižní Indii pro kajakáře není příliš známá. To se ale určitě brzo změní, protože právě tohle místo nabízí neomezené možnosti. Protože jsme tam byli na konci července, kdy je v této oblasti monzun, o vodu rozhodně nebyla nouze. Příjemných 25 C° neustálý déšť řekám příliš klesnout nedovolí.
V našem čtrnáctidenním plánu jsme chtěli stihnout závody, které měly čtyři různé disciplíny – freestyle, slalom, kayakcross a sjezd. A samozřejmě sjezdit co nejvíce řek v okolí.
Po příletu do města Koci nás vyzvedl řidič Sany a vyrazili jsme na pět hodin dlouhou cestu na první závod. Freestyle. Závod pořadatelé připravili na super místě, tři libové vlnky pěkně za sebou. Pro mě bylo velkým překvapením, když jsem po kvalifikaci postoupil do semifinále z prvního místa. Povedl se mi helix (felix), nějaký blunty jsem dosáhl nejvyššího skóre celého závodu. Bohužel v semifinále jsem tento úspěch již nezopakoval. Při nástupu do lodě mi ujeli nohy a pádlem jsem si uřízl kus kůže na prstu a celý závod jsem z toho byl nějaký rozrušený. Závod nakonec vyhrál Sam.
Druhý den byl závod ve slalomu v klasických brankách. Úplně se mi nedařilo a skončil sem pátý. Moje chvíle přišla až v kayakcrossu. Ve finále jsem se potkal s celou naší kompletní partičkou. Jeli sjme proti sobě já, Sam, Bradley, Lauder a Ciaran. Po výborném startu jsem držel vedení až do vracáku, kde byl povinný banner. Kluci se mě pokusili skřípnout, ale to narazili. Po kličce vzad jsem jim znovu ujel a vítězství bylo moje.
Potom následoval sjezd na peřeji Malabar Express, vodnatém asi 600 m dlouhém úseku řeky s masivními válci. Na tréninkovou jízdu nezbyl čas, takže nervozita se dala krájet. Závod opět vyhrál Sam, druhý Bradley a já skončil třetí.
Celý závod Malabar River festival byl hodně dobře organizačně zvládnutý. Překvapily nás neuvěřitelně vysoké price money ve výši 8000 USD od místní vlády, které si kromě druhého a třetího místa z freestylu rozdělila naše partička. Alespoň se nám zaplatil výlet.
Po závodech jsme vyrazili na další řeky. Dali jsme se čtyři prvosjezdy, z toho byl určitě nejlepší Pambar. Asi 100m³, super slidy, mega vodopády v národním parku. To byl sice trochu problém kvůli povolení, vše se ale dá vyřídit. Řeka Pambar patří podle mého názoru mezi top světové řeky.
Sjíždět řeky se tam dá úplně všude, my jsme k místní kráse stihli jen přičichnout. Bude ale trvat roky než se tato oblast zmapuje. Pokud má někdo zálusk na nějaký prvosjezd, rozhodně doporučuju.
Na výletě jsme také hodně natáčeli, takže se můžete těšit na biják od Cirana a Sama.
