Hladiny řek v okolí Whistleru v posledních zářijových dnech prudce klesají, vzduch se ochlazuje, přichází podzim. Právě na nízké vodní stavy čekal již pátý ročník Huckfestu na řece Cheakamus. Jedná se o akci pořádanou na zhruba sedmimetrovém vodopádu Balls to the wall, kde se soutěžící snaží vymyslet a předvést co nejlepší trik v kajaku i bez. Při nízkých vodních stavech je tento drop celkem hodný a dopad je měkký.
V sobotu brzy odpoledne jsme přijeli na parkoviště, ze kterého je to k řece ještě značný kousek. Zanedlouho po nás dorazila i technika – reproduktory, centrála, osvětlení a další výbava. To vše se muselo po krkolomné cestičce přenést k řece. Transport některých kusů byl po cestě, která je určená pro srnky, celkem náročný. I přesto se nám po pár hodinách podařilo vše připravit.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Zbytek odpoledne pak probíhal v pomalejším tempu a nesl se v duchu klábosení u řeky. Nikdo se do sjíždění vodopádu moc nehrnul, vypadal dost suše. Až kolem páté hodiny začaly ze shora přijíždět skupinky pádlerů, kteří zřejmě navázali na horní sekci Cheakamusu. První skokani se odhodlali, až když slunce mizelo za obzor. Navzdory pomalému začátku se na břehu postupně shromáždil poměrně velký dav vodáků i čumilů.
Trénink skončil a soutěž o nejlepší trik mohla začít. Fantazii se meze nekladou. A tak jsme mohli vidět bezpočet freeweelů, včetně varianty provedené bez pádla a s nohama mimo kajak, jezdce v deblkajaku jedoucího pozadu, plavce na krokodýlovi, potápěče, skokana s deštníkem, jezdce na kole a mnoho dalších zajímavých kousků. Oblíbený trik byl backflip s pivem v ruce. Pro mnoho nováčků byl tohle první vodopád v jejich kariéře, a tak nebyla nouze ani o krveprolití… Sama jsem si vodopád konečně sjela, a protože mi dole spadla šprajda, když jsem s plnou lodí dojela ke břehu, rozhodla jsem se v druhém kole jen skočit. Nakonec jsem vylezla kámošovi na ramena a dali jsme dvojskok.
Akce neskončila ani se setměním. Vodopád byl osvětlen reflektory a porotci měli stále co hodnotit. S rostoucí tmou se osmělilo i pár naháčů, ať již jezdců v kajacích nebo plavců vrhajících se střemhlav dolů ze skály.
Když se všichni dostatečně vyskákali, na břehu čekalo malé občerstvení následované vyhlášením nejlepšího skokana. Vítězem se stal Kyle Hull se svým rodeovým trikem, který ani neumím pojmenovat – jakási cool točka přes hlavu. A pak už mohl začít bujarý večírek, který odstartoval Hippie Dave svým neskutečným rapem. Tančilo se pod širým nebem za osvětlení vánočních světýlek rozvěšených na okolních stromech. Party se protáhla až do ranních hodin. Hluk hudby letos naštěstí nikoho nerušil, a tak si všichni mohli tuhle rozlučku s pádlovací sezonou pořádně užít.
Je až s podivem, kolik každoročně dorazí nadšenců. Myslím, že by stálo za to, podobnou akci uspořádat příště i u nás!
