Horní Kamenice

Už při únorovém vyřezávání stromů jsem se těšil, jak si letos Kamenici užiju. Patří mezi moje nejoblíbenější řeky a jel jsem ji už nepočítaněkrát. To ale nemůžu říct o jejím horním úseku pod vysokou hrází nejmladší přehrady Jizerských hor, kterou je přehrada Josefův Důl. Tenhle úsek jsem jel jenom loni, ale to bylo hodně málo vody.

Přijíždíme k nejtěžšímu místu, ve kterém jsou padlé stromy. Naštěstí je možné je poměrně dobře poznat, řeka se tu stáčí doleva a na zastavení je času dost. Řeka tu padá fakt z kopce úzkým korytem. Kluci hledají ideální průjezd, ale je to jen teoretizování, protože je blokují padlé stromy. Já bych to nechtěl jet, ani kdyby tam nebyly, ale takhle se mi ještě lehčeji přenáší. Loni zabralo přenášení podstatně víc času i sil, protože jsme se chvílemi brodili po pás ve sněhu. Tentokrát je to snadnější, občas přeskočím nějaký ten kmen, jen škoda, že už nejsou zralé borůvky, ale to už bych chtěl moc. Nasedáme zase do kajaků a vyrážíme. Následuje několik stupňů, jeden jedu dokonce pozadu, když v nájezdu trefuju neviditelný šutr. Všechno valíme na oči, a přestože jedeme ve čtyřech, tak si občas připadám na řece sám. Martymu se nepodařilo zastavit v minivracáku a proud ho hned tlačí pod šutr na břehu. Bohužel nemá moc na výběr a situaci řeší povinnou krysou. Naštěstí je hned na břehu a loď se sama ukotvila o pár metrů níže po proudu. Přesto znovu musíme přemýšlet, jestli při zaplavání v takovém terénu nejde opravdu o život.

V první řadě (nejen) na české poměry opravdu extrémně divoká voda. Veliký spád, který je často zatarasen stromy. Obtížnost až WW V+ (exponovaná místa v kombinaci s padlými stromy až WW VI!). Čekejte vysoké stupně, velkou rychlost a sílu proudu a extrémní zablokování. Nepřehledné peřeje na sebe bezprostředně navazují a není čas ani vydechnout. Vracáků je málo a někdy je lepší o nich vědět dopředu. Určitě nám pro seznámení hodně pomohlo loňské sjetí, ale o to víc jsme si uvědomovali, jak je pro obtížnost toku rozhodující množství vody v řece! Letos to byla úplně jiná řeka než loni, a tak nezapomeňte, že příští rok může být všechno zase trochu jiné.

text: Stanďoch s Prďochem

foto: Jára Kříž