Holčičí pádlování

Ještě jsem se ani nestačila rozkoukat a aklimatizovat do normálu po návratu z našeho „holčičího pádlování“ a už mi bylo oznámeno, že jsem vyhrála nominaci na sepsání reportu z naší akce. Noooo… když už jsem tu nominaci vyhrála, tak to nemůžu odmítnout, to by mi zbytek holčiček asi neodpustil 🙂

S nápadem udělat dámskou jízdu přišla Marťa z Blond Riders, která založila (kde jinde než na facebooku) skupinu „holčičí pádlování“. Každá z nás samozřejmě vyráží někam pádlovat, ale vždycky jsme v partičce v podstatné menšině, takže se zrodil nápad vyrazit na vodu taky jednou bez chlapů. Některé jsme se navzájem znaly z jiných akcí, s dalšími se někdo znal od vidění nebo z doslechu a s někým vůbec. Každá jsme v pádlování na jiné úrovni, takže se rozhodlo, že pojedeme na Oetz – tam a v okolí jsou úseky různých obtížností a každá z nás si rozhodně zajezdí.

Po dlouhém hlasování padlo nejtěžší rozhodnutí a to termín. Teď už jen pořešit, kdo pojede, doladit pár detailů a je to. Vypadalo to na slušnou účast 11 holek! Musely jsme vyřešit dopravu, což byl docela oříšek. Chtěly jsme sice jet na vodu, ale většina z nás nemá auto a jelikož se k nám chtěli přidat i ňáký chlapi, tak jsme usoudily, že aspoň na cestu je vezmeme 🙂 Postupem času se nám to trochu zvrhlo a z holčičího pádlování se stalo skoro holčičí, protože konečný stav byl pade na pade. A stejně na poslední zářijový víkend se na Oetz chystali snad úplně všichni, takže bychom se pánské společnosti stejně nevyhnuly.

Skupinka se dost rozrostla a nakombinovat posádky asi pro 22 lidí byl už fakt mazec. Naštěstí máme Zuzku a ta ty logistické věci skvěle zorganizovala. Takže konečná verze byla, že se ráno všechny sejdeme v půl desáté na nasedačce spodního Oetzu a že aspoň první jízdu dáme čistě dámskou. Jsem se těšila, že to bude pohodová voda pro všechny a že aspoň tam se nebudu muset bát, že by to na mě bylo moc těžký. Jenže omyl.

Jak je tomu na vodě zvykem, vše se mění podle situace. Dodávka s půlkou holek, které jezdí podobně jako já, měla zpoždění a nám se nechtělo tak dlouho čekat. Hned na to nám Terka volala, že je málo vody, že spodek bude jak Sázava, že pojedeme rovnou Lesní, že se sejdeme tam. A rázem pohodová voda se pro mě stala slušným psychem, protože původně jsem si nebyla jistá, jestli tenhle úsek během víkendu vůbec chci jet, natož hned po ránu na rozjetí.

Tak jsem se začala opět slušně bát a než jsme se sešly s ostatními z ranní skupinky, tak jsem měla zaječí úmysly se z toho vykroutit, že počkám na tu dodávku a pojedu až ten spodek s nimi. No jenže to by tam nesměla být Terka, která byla docela nekompromisní a jet jsem prostě musela…Na nasedačce se nás teda sešlo 7 ženskejch: Terka (vyhrála The Queen of Asia), Bety (ta si tam další víkend střihla závod Sickline), Marťa (ta si tohle jezdí s prstem v nose), Alča P. (ta si tam pak dala premiéru na Mezimostí) a my 3 Surikaty- Zuzka (ta už tam během září byla potřetí), Janča (ta aspoň pořádně eskymuje) a já.

Takže v tomhle složení jsem byla nejslabší jezdec s největším strachem k tomu 🙂 Určily jsme si pořadí, Terka si mě vzala pod křídla, snažila se mě uklidnit, že pojedu za ní, že to hezky najede a že na mě dohlídne. No tak abych to zkrátila, tak jsme vyrazily. Jak jsem byla z celé situace celkem vystresovaná, tak samozřejmě hned v úvodní nejtěžší peřeji přišla první krysa, což mi na morálu rozhodně nepřidalo. No ale aspoň jsem měla možnost pořádně otestovat sucháč, který zátěžovou zkouškou prošel a od teď už ten neopren na sobě faaaakt nechci!

Když už jsem se trochu srovnala a začala si to chvílema i trochu užívat, stačila zas malá chybka a jeden záludný kámen a přišla druhá krysa. Ale co, aspoň jsem holky potrénovala v záchraně. Pak už jsme to dojely docela v pohodě. Holky si to užily a já (možná i Janča) jsme byly rády, že jsme přežily. Každopádně Terce díky, že na té nasedačce byla tak nekompromisní a nenechala mě odtamtud utéct.

Zbytek víkendu jsme si pak už jezdily podle toho, co komu vyhovovalo (spodní Oetz, Lesní soutěsku, spodní Venter, Sannu a ty nejzdatnější i Mezimostí a Wellerbrücke), ale už se nám nepovedlo utvořit čistě dámskou skupinku, vždycky se nám tam 1-2 páni nějak přimíchali. Ale stejně to bylo vtipný vidět výrazy některých kajakářů, když kolem projela asi šestá holka a žádnej kluk v dohledu. Skoro to vypadalo, že snad viděli ducha nebo co 🙂

Já konkrétně jsem si sjela několikrát spodní Oetz, který se mi líbil a rozhodně to nebyla žádná Sázava, jak bylo řečeno na začátku, pak Sannu a na závěr opět Lesní. Tentokrát s námi nejela ani Terka ani Bety, tak jsem vyměkla a nasedla pod tou úvodní nejtěžší peřejí, ale díky tomu jsem aspoň mohla pořídit to málo fotek, co z celé vody máme 🙂 A taky jsem si aspoň trochu spravila morál, protože žádná krysa už se nekonala. No a spodní Venter jsem si nechala radši až na příště. Všechny jsme si dobře zajezdily podle svých možností a příště už snad opravdu vyjde to čistě „holčičí pádlování“.

Text a foto: Ivča