Hledání divočiny

Přál bych všem „feťákům“, aby přešli na moji drogu. Je nejlepší, nejsilnější a nenahraditelná. Navíc má nespornou výhodu. Je zdravá, a určitě levnější.

Během roku si uvědomuju nezadržitelnost pokroku, který nám mnohé dává, ale i hodně bere. V době mého mládí, při čtení knížek Jacka Londona, R. L. Stevensona a dalších, mi připadalo nemožné zažít něco podobného, nebo se alespoň podívat do opravdové divočiny. Být sám daleko od lidí, být odkázán sám na sebe.

Přemýšlím o tom, jak se podělit se svými zážitky a zároveň ponechat každému možnost spolehnout se při objevování a hledání sám na sebe. Mít radost z průkopnických cest. „Tak tohle jsem objevil já, tady přede mnou zřejmě nikdo nebyl a když, tak určitě ne od nás.“

Já jsem pravý opak. Jedinou věc, kterou naplánuju přesně, je doba odjezdu. Přibližně naplánuju oblast, kam pojedu. A pak už všechno řeším podle okolností.

Od roku 1991 jezdím pravidelně na sever. Skandinávie je kouzelná a neopakovatelná. Mám různé zdroje informací, ale největší radost mám z toho, když nějakou oblast postupně „mapuju“ sám. Rozhodl jsem se, že se pokusím ve svém článku a u fotografií neuvádět podrobný návod, jak se k těmto krásným místům dostat. Ponechávám každému možnost k opravdovému hledání divočiny. Jsem zvědav, jaká bude odezva.

Jezera ve střední oblasti Norska a Švédska se začínají vodácky stále více využívat. Několik dobře vybavených půjčoven umožňuje vyrazit na vodu, aniž by bylo nutné vybavení vézt s sebou. Pravdou je, že použití vlastního vybavení vzhledem k vyšším cenám ve Skandinávii je mnohem levnější. Často se setkávám s otázkou, jestli není hloupé jezdit po jezerech tam a zase zpátky. Toto se dá vyřešit velmi jednoduše. Jezera obeplouvám. Délka pobytu na jezeře se dá velmi jednoduše plánovat. Táboření na neuvěřitelně krásných místech bez lidí je bez problémů. Dostatek místa na stany, dřevo, z většiny jezer používám bez obav vodu na vaření i pití. Na rozdíl od fjordů, které jsou povětšinou lemovány skalnatým pobřežím, je na jezerech velké množství písečných pláží. Teplota vody se podle polohy jezera v letních měsících hodně liší. Naměřil jsem 13, ale také 22 °C. Ryby nechytám, nemám tu trpělivost, ale rybáři si určitě svoji rybu chytnou.

Za těmito obrázky jsme pádlovali na kánoi. Našimi propočty jsme došli k 160 upádlovaným kilometrům, další kilometry jsme přidali pěšky. Měli jsme s sebou i kola, takže program byl pestrý.

Tento článek vyšel v [redir=/clanek/12-hydro-109-znovuobjeveny-balkan/ newwindow]1. čísle[/redir] magazínu Hydro 2009.