I v roce 2011 vám bude HYDROmagazín přinášet zajímavé čtení o dění ve vodáckém světě a jako téma prvního letošního čísla je pádlování v Nepálu. Kdo v Nepálu byl, jistě na něj nikdy nezapomene a rád by se vrátil, kdo nebyl jistě touží se do Himálaje vydat a kdo ještě netouží ten po přečtení následujícího článku a prvního letošního HYDRA toužit začne!
V Nepálu je spousta prachu. Toulavé krávy a toulaví psi brouzdají spolu s dětmi mezi odpadky a kolem se míhají rikšové ve změti padesát let starých vehiklů. Nepál jsou také bambusové pralesy plné opic, kam se člověk podívá se tyčí zasněžené hřebeny a na neposledním místě jsou nádherné řeky jako dělané pro netradiční pádlování.
Ale pojďme už na tu vodu. Naše řeka na rozjetí, horní Sun Kosi, je prý sice trojka pro všechny, ale všechny, kdo jsou alespoň trochu zvyklí na větší vodu. Já jsem si například připadala mezi vlnami trochu jako trosečník. V jednu chvíli mě také znervóznila situace, ve které jsem si tak akorát stihla všimnout, že kluci přede mnou zastavují. Zřejmě nějaké vážnější místo, říkám si, zatímco vlastní zavěšení poněkud nezvládám. Že nebudu jezdit první jsem stihla chlapcům nahlásit až pod peřejí, když mě dojeli.
Na pár dnů jsme zavítali i k britským kolegům vodákům do příjemného kempu na Sukute Beach, který se stal naším útočištěm před pozdním monzunem. Právě kvůli dešti, který nám znemožnil pětidenní trip na Sun Kosi, jsme se raději přesunuli na západ do vodáckého ráje okolo města Pokhara. Po 200 km doslova zdolaných během 11 hodin, kdy jsme uvařili autobus a tři hodiny čekali na další uprostřed pustiny, nám byl odměnou hotel s výhledem na mohutné vrcholky Annapuren.
Takže sledujte svoje poštovní schránky, protože do nich brzy dorazí nové číslo HYDRA a v něm spousty dalšího čtení o exotickém Nepálu a další a další články o všem, co se vodáckého světa týče.
text: Betka Brabcová
Koukam ze kazdy to ma s Dal Bathem jinak. Ja z nej byl nadsenej a nutno poznamenat, ze je to jidlo, ktere pokazde chutna jinak a ze je tradici tohle jidlo po zkonzumovani prvni porce pridavat (klidne 2-3x), takze se da slusne nacpat (super po tripech, kde jsme porad jedli nejake susenky). Jen jednou se mi stalo ze Dal Bath byl fakt hnusnej. To kdyz nam ho uvarili na Kali Gandaki mistni raftguidi a udelali ho tak aby jim ho jedli klienti – neokoreneny 🙁 Pomohlo jen dostatecne mnozstvi acaru (paliva omacka) a zeleneho kari (dalsi paliva omacka) 🙂