Gurk pramení v Gurktalerských Alpách ve výšce 2000 m n. m. Popisovaný úsek známý jako „Enge Gurk“ se nachází o 29 km dál (DKV 29 – 36 ř. km) v úzkém a nepřístupném údolí. V bezprostřední blízkosti není mnoho běžně jezděných toků, ale rozhodně stojí za zastávku při cestě na Soču (100 km) či Lieser (60 km).
Gurk
][s (Tiebel – Gurk) – ][s B93……………………………………..2 km ZWC, 4 km WW III–IV
Sjízdnost: na jaře a po deštích, zejména na podzim.
Vodočet: Weitensfeld (online) NV – 110, SV – 130, VV – 140
Na nasedačku se nejlépe dostanete po silnici B95 z Klagenfurtu. Pár kilometrů za Himmelbergem za serpentinou je odbočka doprava na St. Leonhard a když klesnete k řece, tak jste tam. U silničního mostku je i vodočet, optimum pro splutí je tu podle mě 125 cm, což odpovídá 133 cm na vodočtu ve Weitensfeldu (on-line na www.kajak.at). Převážení aut je rozhodně výhodnější po hlavní silnici (B95, Himmelberg, B93), lákavá zkratka přes St. Leonhard je tvořena velmi špatnou cestou. Vysedá se na silničním mostě na silnici B93.
Enge Gurk poskytuje příjemné svezení v liduprázdné krajině na řece proměnlivého charakteru. Na úvodním, asi kilometrovém úseku ZWC se nachází totální zátaras tvořený stromy (stav z let 2007, 2008), který vydržel několik vysokých vodních stavů. Bariéra je na přehledném úseku a je možné ji snadno přenést po levém břehu. Následující úsek je zpestřen třemi nepříliš dlouhými peřejnatými úseky obtížnosti cca IV-, které je třeba prohlédnout kvůli riziku kmenů v řečišti. V těchto místech je přenášení i prohlížení sice málo pohodlné, avšak v zásadě bez problémů. Říční údolí je tu velmi úzké.
Nad hranou dvojstupně, do kterého není z lodě vidět, se dá pohodlně zastavit vpravo v nevelkém vracáku. Je to zřejmě nejhnusnější místo na popisovaném úseku. Strom či větve mezi stupni nám zatím vždy usnadnily rozhodování, zda jet. Relativně snadno přenesitelné vpravo. Po chvilce pohoupání následuje čistý asi1,5 m vysoký fotogenický stupeň. Další, asi 2,5 m vysoký skok je zřejmě na celém úseku nejhezčí, prohlídka je dobře možná z levého břehu. Dále přijde ještě jeden výraznější přehledný stupeň a pak už postupně jednoduší peřejky.
Údolí je v těchto místech už otevřenější. Poté se řeka zklidní a rozšíří a až k prvnímu mostu pokračuje jednoduchá, avšak celkem svižně tekoucí řeka. U mostu se dá vysednout vlevo a zakončit jízdu. Je však možné i pokračovat. Následující asi dva kilometry sleduje řeka silnici a nabízí několik dalších příležitostí k zakončení cesty. Pokud nechcete jet závěrečnou lahůdku, případně je na její sjezd příliš vody, vysedněte nejpozději u mostu, kde silnice přechází na pravý břeh.
Celý zajímavý úsek pak končí skalní průrvou poskytující adrenalinovější svezení na asi padesáti metrech WW V. Prohlídka je pro nepřehlednost úseku a možnou přítomnost stromů v řece nezbytná. Vzhledem k tomu, že úsek bezprostředně před průrvou postrádá vracáky, je dobré provést ji včas. Prohlíží se ze silnice, která je tady na pravém břehu, částečně krytá galerií. Za tímto úsekem se řeka definitivně zklidní a pokračuje pak jako vysloveně turistický tok.
text: Martin Karabec a Vladimír „Doktor“ Vavrda, foto: Martin Karabec
Průvodce byl uvedený v 6. čísle HYDROmagazínu 2009.
[b]Pokud jste zjistili, že situace na řece se od uvedení průvodce změnila. Neváhejte a napište změny do komentářů. [/b]
