Benátkami Polska sice bývá označováno město Wrocław (česky Vratislav) ležící na soutoku hned pěti řek. Ovšem dalších měst, o kterých by se dalo říci, že se věhlasným Benátkám rovněž podobají, bychom u našich severních sousedů našli ještě několik. A na předním místě by byl bezesporu také Gdaňsk, který jsme vyrazili prozkoumat, jak jinak než z kajaků, s kamarádem Bouzínem.
Z Prahy do Gdaňsku vede několik cest, přičemž časově vychází nejlépe vyrazit směrem na Berlín, před ním se stočit do Polska a za městem Poznaň směřovat severně ke Gdaňsku. Na vzdálenost je to sice štreka (860 km), ale protože jste v podstatě pořád na dálnicích, kilometry ubíhají velice svižně. Vzhledem k délce cesty jsme pro průzkum města zvolili nafukovací kajaky, které se dobře transportují (nechtělo se nám táhnout pevné lodě na střeše), a přišlo nám, že i ve městě by mohlo být praktické mít možnost sbalit lodě na záda a někam s nimi popojít.
Když jsem plánoval trasu, měl jsem nejprve vskutku velkolepé plány zahrnující i výjezd na moře a obeplutí ostrova Wyspa Portova ležícího mezi samotným městem a Baltským mořem. Naštěstí včas zasáhl Bouzíno, který správně spočítal, že okruh 35 km na nafukovacích lodích a prohlídka města k tomu nám moc nezapadá do jednodenního plánu. Uklidnil jsem hormony, plán přehodnotil, ale pořád jsme chtěli zrealizovat prohlídku města „pořádně“ a proplout v něm co možná nejvíc míst.
Jsme tu
Jelikož jsme správní čeští vodáci, vyřešili jsme ubytování kempováním kousek za městem, na pěkném (a opuštěném) rybářském plácku u řeky Martwa Wisła, což je jedno z ramen nejdelší polské řeky, která tu deltou ústí do moře. Na místo jsme dorazili kolem půlnoci a brzy ulehli. Opuštěný rybářský plácek ovšem přestal být opuštěný už někdy po páté hodině ranní. V tu dobu začali najíždět rybáři a jeden za druhým spouštěli na vodu malé motorové lodě, na kterých vyráží rybařit na otevřenější vodu. Naštěstí ryk netrval dlouho, takže jsme se zvládli i rozumně dospat.
Za startovní bod jsme si vybrali dvojici mostů (dálniční a železniční) přetínajících řeku Martwa Wisła u východního okraje města, což se ukázalo být jako dobré rozhodnutí. Do centra to odsud po vodě není daleko a je zde mnoho rybářů, takže by se nám nemuselo ztratit auto nebo něco z něj. Foukáme lodě, chystáme věci, dáváme pivo a vyrážíme.
Vodním příkopem na sever
Na úvod podplouváme dvojici zmíněných mostů a zdravíme se s mnoha veslaři, kteří sem dopluli z několika nedalekých loděnic. Po chvíli už je potřeba zbystřit a trefit odbočku doleva, do toku zvaného Opływ Motławy. To se nám daří, a jen co proplujeme kolem mola jedné z veslařských loděnic a několika kotvících motorových lodí, ocitáme se na krásné řece „tekoucí“ (proud aby tady člověk pohledal) poměrně klidnou přírodou. Opływ Motławy je uměle vytvořený kanál, který sloužíval jako vodní příkop ještě v dobách, kdy bylo město opevněno takzvaným bastionovým opevněním. Když se podíváte na mapu, uvidíte původní tvar hradeb, který je tokem do dnešního dne kopírován. Vzhledem k vývoji vojenské techniky původní opevnění postupně ztratilo význam, hradby byly srovnány se zemí a upomínkou na jejich dřívější existenci je jen několik zastávek s naučnými cedulemi na břehu kanálu, po němž plujeme. Jinak je okolí přebudováno na velmi pěknou a klidnou rekreační zónu. I kanál samotný je poklidný, břehy jsou porostlé rákosím a každou chvíli se musíme prodírat porosty rozkvétajících stulíků.
Postupně se dostáváme až na začátek tohoto vodního díla, kterým je jeho odbočení z řeky Motławy u opevněného zdymadla, jež je dnes osazeno automatickými vraty. Pořád ale platí, že se jedná o místo, kterým můžete od severu vplout přímo do centra Gdaňsku.
Změna plánu
Naše plány jsou ovšem jiné. Nevydáváme se skrz zdymadlo do města, ale pokračujeme dál po vodním příkopu, který pokračuje i vlevo od hlavního koryta řeky Motławy. Podle map bychom se měli dokázat dostat docela blízko k jiné vodoteči jménem Kanał Raduni protékající skrz nejstarší centrum města. Po něm bychom propluli přes staré město, napojili se na hlavní tok Motławy jižně od nejslovutnějších městských památek a ty si za pomoci elegantní osmičky okolo ostrovů Wyspa Spichrzów a Ołowianka prohlédli. Nakonec se ukazuje, že se do blízkosti tohoto kanálu nedostaneme, nebo bychom museli dlouho a složitě přenášet, což se nám samozřejmě nechce. Padá tedy rozhodnutí vzdát se, vrátit se zpět k opevněnému zdymadlu a vzít to klasickou cestou. Nakonec se ukazuje, jak skvělé toto řízení osudu bylo, ale k tomu se ještě dostanu. Rovněž upozorním, že jsme doposud byli na vodě úplně sami, když nepočítám veslaře a dvě labutě.
Do víru (velko)města
Zpátky u zdymadla jsme cobydup, a už si to skrz vrata šineme do města. Zde potkáváme prvních pár lodí, plastových sit-on-top kajaků, které zde na vodu lifruje několik vodáckých půjčoven. Jejich provoz je ovšem omezen na hlavní centrum města, tedy bezprostřední okolí dvou výše zmíněných ostrovů.
Při první možnosti odbočujeme doleva a potom zase doleva a ocitáme se na slepém rameni, kde se rozhodujeme dát si pauzu. Jednak už jsme nějaký čas na vodě, jednak pěkně peče slunce. Přivážeme lodě k žebříku, vyšplháme se po něm na zeď navigace a už si dáváme chlazené pivo místní provenience. Sedíme v lehátkách u vody ve stínu stromů a je nám blaze.
Potom skočíme zpátky do kajaků a vyrážíme po západnější větvi řeky Motławy (Stara Motława) do míst, kvůli nimž jsme sem hlavně přijeli. Po pravé ruce máme ostrov Wyspa Spichrzów, což lze přeložit jako sýpkový ostrov, kde se kdysi skladoval nejrůznější materiál v množství skladišť a sýpek. Dnes budovy na ostrově procházejí postupnou rekonstrukcí a daří se tu snoubit původní architektonický styl s nejmodernějšími stavebními prvky.
Lodní provoz rychle houstne a na vodě se potkáváme s dalšími kajaky, se šlapadly, ale také s motorovými loďkami nejrůznějších velikostí a účelů (nejvíc pozornosti samozřejmě věnujeme párty lodím obsazeným výhradně dámskými posádkami :-)). Chvíli na to trochu zíráme, ale brzy chápeme, proč je tady takový humbuk. Přibližujeme se k hlavní atrakci města a řekl bych, že i nejfotografovanějšímu místu celého Gdaňska, starému námořnímu jeřábu Żuraw, který sloužil k vykládání zboží z obchodních lodí a údajně dokázal uzvednout až 4 tuny nákladu. Pozadu ovšem nezůstávají ani okolní historické budovy, kterých je tu nepočítaně a na jejich vypsání a popis by bylo zapotřebí celého časopisu.
Přímo u starého námořního jeřábu končí také „sýpkový ostrov”, který tu kanál odděluje od dalšího ostrova jménem Ołowianka (olověný), kde se skladovalo olovo. Tento ostrov vznikl uměle prokopáním kanálu Na Stępce. My ostrov necháváme po pravé ruce, dál se kocháme tím, co nabízí pravý i levý břeh, a na chvíli se zastavujeme u velké lodi jménem Sołdek, která byla první lodí vyrobenou v Polsku po druhé světové válce. Dnes je z ní muzeum. Dále podplouváme pod zvedacím mostem, vpravo se tyčí ruské kolo a už se blíží ústí toku Kanał Raduni, po němž jsme se sem původně chtěli dostat. Vyrážíme „proti proudu“, ale po chvíli, jen kousek nad moderní budovou Muzea 2. světové války, nás zastavuje nevrlý labuťák precizně střežící svoji choť a potomky. Žene nás pryč z kanálu a my si říkáme, že nám to staré centrum po vodě opravdu není souzeno.
Gdaňsk
Jedno z nejstarších a největších polských měst a zároveň hlavní město Pomořského vojvodství, které leží na řekách Visle a Motławě a rovněž na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. Gdaňsk hraje také roli hlavního města západoslovanského národa Kašubů, jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí. V současnosti má rozlohu 262,5 km² a přibližně 486 000 obyvatel. Společně s městy Sopot (Sopoty) a Gdynia (Gdyně) tvoří aglomeraci, pro kterou se běžně užívá název Trójmiasto (Trojměstí).
Pěší výlet
Obeplouváme z východní strany olověný i sýpkový ostrov po kanálech Na Stępce a Nowa Motława, znovu proplouváme kolem Żurawu a kousek pod ním vážeme kajaky k žebříku, vylézáme na břeh a jdeme se na historické centrum města podívat po svých. Když dorazíme na most u budovy Velkého mlýna (Wielki Młyn), skrz kterou protéká i námi nedosažený Kanał Raduni, jsme hodně rádi, že se nám to po proudu ani proti proudu nepovedlo. Přímo vedle mlýna je vysoký parabolický jez v úzké navigaci a kus pod námi voda mizí do tunelu pod Dom Wędkarza. Jak jsem psal ze začátku, osud to zařídil velmi dobře. Děkujeme, tady bychom se s loděmi opravdu vytrápili.
Procházíme po břehu i další části historického města a nesmíme vynechat obří Mariánskou baziliku, což je opravdu velkolepá podívaná. Na závěr vycházky se po nábřeží Długie Pobrzeże vracíme k našim lodím.
Industriální závěr
Po nalodění se vyrážíme podívat na poslední cíl naší plavby, kterým je průmyslový přístav na jižním okraji města rozprostírající se okolo ostrova s jednoduchým názvem Ostrów (česky ostrov). Tady nás čekají obří jeřáby, doky, loděnice, obří nákladní lodě včetně rozestavěných a trochu otevřenější vodní plocha, na které zvedající se vítr vytvořil vlny tak akorát veliké k příjemnému pohoupání.
Odtud už nás čeká jenom nějakých 2,5 km pádlování proti proudu řeky Martwa Wisła k dvojici mostů a k autu.
Napádlovali jsme cirka 17 km a dalších pár jsme přidali pěšky. Vytvořili jsme desítky fotek, každý vypili tři piva a prohráli jsme jeden souboj s labuťákem. Hlavně jsme ale prozkoumali opravdu úžasné město, které v mnoha ohledech předčilo naše očekávání. Určitě by se v něm dalo strávit hned několik dnů namísto jednoho, akorát byste už museli pěšky, ne lodí.
